Na financování rozvoje malých a středních podniků se významně podílejí fondy rizikového kapitálu (též známé jako fondy venture kapitálu a private equity). Tyto fondy se zabývají investováním do soukromých podílů ve firmách s vysokým potenciálem růstu s cílem zhodnotit investici během tří až pěti let. Poté následuje takzvaný exit z investice, čímž je označován prodej podílu buď přímým zájemcům, nebo investorům na kapitálových trzích.
Velká většina fondů rizikového kapitálu (mimo těch působících v oblasti investic do nemovitostí) jsou vytvořené v zahraničí a přirozeně i financované ze zahraničí. Přístup fondů rizikového kapitálu k českým zdrojům financování je stále velmi omezený (jednou z výjimek jsou investice do fondů rizikového kapitálu Českou spořitelnou). Bohužel ale žádné fondy rizikového kapitálů v českých podmínkách nevznikají. To je určitě škoda. Fondy rizikového kapitálu tradičně působí jako fondy uzavřené, jejichž akcie nebo podílové listy nejsou veřejně obchodovatelné. Tradičními investory do fondů rizikového kapitálu ve světě jsou pojišťovny a penzijní fondy. V Česku však tomu tak není zejména z legislativních důvodů.
Vyšší riziko, vyšší výnosy.
V České republice jsou penzijní fondy teoreticky oprávněny investovat svůj majetek do těchto fondů až do výše 5 % svého majetku, avšak vzhledem k nastavení zákonného poměru podílu na zisku mezi akcionáři a podílníky penzijních fondů nejsou penzijní fondy motivovány svůj majetek do fondů rizikového kapitálu investovat. Akcionáři penzijního fondu jsou oprávněni participovat na zisku z hospodaření penzijního fondu do maximální výše deset procent. Naše právní úprava tím zřejmě chrání podílníky fondu, účastníky penzijního připojištění, proti přílišné rizikovosti investic z penzijního fondu. Kdyby penzijní fond investoval do fondů rizikového kapitálu, jednalo by se o dlouhodobou investici s vyšším rizikem, ale i s vyšším výnosem pro akcionáře i podílníky, než jsou výnosy z kapitálových trhů, avšak bez jakékoli motivace pro akcionáře penzijního fondu není asi reálné, že penzijní fondy budou takovéto investice realizovat.
U pojišťoven v České republice je situace ještě problematičtější. Pojišťovny dle stávající legislativy nemohou investovat prostředky z technických rezerv do zahraničních fondů rizikového kapitálu s výjimkou případů, kdy takový fond lze považovat za jednotku kolektivního investování z členského státu EU. Je však otázkou, které typy investičních fondů ze zemí EU lze pod pojem „jednotka kolektivního investování“ podřadit. Většina fondů, které v současné době aktivně investují v ČR, však zřejmě do této skupiny nepatří. Teoreticky by pojišťovny mohly požádat ČNB o časově omezenou výjimku, která by jim umožnila investici z technických rezerv do těchto fondů, ale v praxi je to zřejmě velmi nepravděpodobné. Pojišťovny by ale mohly investovat do českých investičních fondů, které jako jednotky kolektivního investování klasifikovat lze.
V souvislosti s novelou zákona o kolektivním investování, která nabyla účinnosti koncem května 2006, se znovu začalo diskutovat o možnosti zakládání fondů v českém právním prostředí. Podle nové právní úpravy je nyní možné zakládat „fondy kvalifikovaných investorů“, které se svou charakteristikou asi nejvíce blíží klasické struktuře fondů rizikového kapitálu. Nová právní úprava ovšem neodstraňuje některé právní překážky, které v praxi zřejmě povedou k tomu, že forma fondu kvalifikovaných investorů nebude pro zmíněné účely příliš používána.
Úkol pro novou vládu.
Právní úprava fondu kvalifikovaných investorů umožňuje, aby se tyto fondy zakládaly jako investiční fondy ve formě akciové společnosti nebo jako podílové fondy. V případě formy investičního fondu je nevýhodou zdlouhavý a formalistický způsob zvyšování či snižování základního kapitálu. Problém také vzniká v otázce kontroly nad takovým investičním fondem. U fondů rizikového kapitálu je běžné, že někteří investoři a správce fondu mají při správě a investování majetku fondu silnější slovo než jiní, bez ohledu na výši investice. Když navíc v průběhu životního cyklu fondu byl možný vstup dalších investorů do fondu, bude otázka kontroly nad správou a investicemi fondu ještě problematičtější. Je také běžné, aby správci fondu byli motivováni na výsledcích hospodaření fondu prostřednictvím různých mechanismů sdílení zisku například formou takzvaných carried interest struktur. Vytvoření systému efektivní kontroly nad fondem a motivace správce bude asi u fondů kvalifikovaných investorů problematická vzhledem k současné právní úpravě, která je založena na rovném postavení investorů.
Kdyby byl fond kvalifikovaných investorů vytvářen jako uzavřený podílový fond, pak i v tomto případě nebude jednoduché používat tento fond pro rizikový kapitál. Podílový fond musí být obhospodařován investiční společností. Většina správců zahraničních fondů rizikového kapitálu, kteří dnes v ČR působí, patří do kategorie neregulovaných správců, což by pro mnohé znamenalo přeměnu do investiční společnosti nebo její založení. Také v případě podílových fondů by byla úprava motivačních mechanismů pro správce fondu prostřednictvím carried interest problematická.
I kdyby bylo nakonec možné strukturovat vztahy ve fondu kvalifikovaných investorů tak, že by se tento fond blížil klasické struktuře zahraničních fondů rizikového kapitálu, jen stěží si lze představit, že bude možné získat investice do těchto fondů ze strany zahraničních investorů. Překážkou jsou daňové důvody. Nicméně je možné, že pojišťovny a banky použijí strukturu fondů kvalifikovaných investorů pro své investice typu private equity v ČR. Nadále však asi není reálné, že se do investování zapojí i české penzijní fondy, s ohledem na výše uvedený problém maximálního limitu podílů akcionářů penzijních fondů na jejich zisku.
Vzhledem k tomu, že zdroje z fondů rizikového kapitálu jsou důležitým zdrojem financování rozvoje našich podniků, stálo by za to, aby se nový kabinet systematicky jejich podporou zabýval. Mělo by být jednou z priorit nové vlády umožnit pojišťovnám a penzijním fondům do fondů rizikového kapitálu investovat.
