Šéf italského Invesmartu věří, že krachu banky se podaří zabránit
Krize v Union bance měla tak náhlé vyvrcholení, že se o něm Paolo Catalfamo dověděl nejprve z médií. Catalfamo poskytl týdeníku EURO v pátek odpoledne exkluzivní rozhovor.
EURO: Jako profesionálové jste si jistě Union banku důkladně analyzovali, než jste se rozhodli do ní vstoupit. O špatné situaci v ní přitom nikdo nepochybuje. Když jste i přesto do transakce šli, počítali jste tedy implicitně se získáním státní pomoci? CATALFAMO: Pomoc od státu jsme implicitně neočekávali a říkali jsme to už od začátku. Ve smlouvě o akvizici je hned na prvním místě formulována podmínka, že úspěšně skončí jednání s Českou finanční, kde šlo o prostředky v přibližné hodnotě 1,5 miliardy korun. Toto číslo není vycucané z prstu, ale je přímo spojeno s činností Union banky v devadesátých letech, kdy se přebíraly a zachraňovaly banky v rámci stabilizačního programu. Česká finanční si v rámci těchto aktivit uložila v Union bance 940 milionů na úrok 11,4 procenta. Když jsme se na vstup do banky připravili, setkali jsme se s panem Rusnokem, tehdejším ministrem financí. Ten nám řekl jasně, že jednat může začít, až ČNB schválí nové akcionáře, a že předem nemůže slibovat nic.
EURO: Jaká byla jednání na ministerstvu? CATALFAMO: Po získání většinového podílu v Union bance vedly naše první kroky logicky právě na ministerstvo financí, kde jsme chtěli začít jednat, co s bankou bude dál. Dostali jsme dopis podepsaný panem Janotou, že ministerstvo financí bylo připraveno a ochotno hledat řešení a být nápomocno v restrukturalizaci Union banky. V listopadu jsme tedy začali jednat. Ministerstvo poté řeklo, že chce, abychom předložili restrukturalizační plán, který bude zahrnovat analýzu současného stavu banky, identifikaci klíčových problémů a náčrt restrukturalizace v následujících pěti letech. To vše jsme udělali. Navíc jsme také do materiálu zahrnuli analýzu špatných úvěrů, která byla přímo propojena s dohodou uzavřenou mezi Union bankou a ČNB během akvizice Bankovního domu Skala. Celý materiál jsme ministerstvu financí prezentovali v lednu a ani v té chvíli jsme o nic nežádali. Řekli jsme jen: taková je situace v bance, potřebujeme vytvořit dalších 1,8 miliardy rezerv, které připočítáme k našim dvou miliardám. Banka tedy celkem potřebuje čtyři miliardy rezerv na špatné úvěrové portfolio.
EURO: Jaká je vlastně podstata nové žaloby na ČNB? Z dostupných informací vyplývá, že se žaluje ta samá věc. CATALFAMO: Ano, podstata je úplně stejná jako u žaloby z roku 1999, kdy ČNB musela uhradit 1,8 miliardy. Centrální banka naše požadavky přibližně ve stejné výši označila loni v září jako nepodložené. Arbitrážní soud ale před třemi týdny rozhodl, že podložené jsou. Podstata sporu tudíž byla uznána a zasedání proběhne první týden v březnu. Jak víte, úvěry vytvářejí ztrátu v čase. Jedno portfolio může začít produkovat ztráty, které v budoucnosti pokračují. To jsou ty dodatečné náklady, které Union bance vznikly v souvislosti s převzetím Skaly. Toto dědictví produkuje ztráty a není záruka, že v budoucnu žádné další negativní dopady nevzniknou. Soudíme však, že ty jsou kryty smlouvou, v níž se ČNB zavazuje pokrýt 85 procent nákladů, které nebylo možné při převzetí Skaly identifikovat.
EURO: Kolik jste vlastně do banky investovali? CATALFAMO: Pokud vezmeme v úvahu i množství úvěrů, které poskytla Union banka svým akcionářům a jež jsme následně převzali a vyměnili za akcie, činí naše investice asi tři miliardy korun. Máme teď 60 procent akcií Union Group a 22 procent akcií Union banky. Je to poměrně vysoká suma, která už zahrnuje vyřešení úvěrového portfolia a přidanou hodnotu při restrukturalizaci banky.
EURO: Invesmart se nikdy netajil tím, že chce banku dále prodat, a vy sám jste se nedávno zmínil, že již máte tři zájemce. Můžete být více konkrétní? CATALFAMO: Zájemců je hodně, to mohu potvrdit. Důvodem, proč jsme do tohoto projektu vůbec šli, je fakt, že UB je banka s potenciálem. Hodnota Union banky spočívá v její distribuční síti a v oblasti, kde působí. Nejdále jsme se v jednáních dostali s turínskou San Paolo Bank. Měli jsme připraveno schéma, že San Paolo vstoupí do banky jako minoritní akcionář a bude se aktivně podílet na procesu restrukturalizace. Kromě toho nás oslovila UBS a některé další instituce. Pak jsou tu možní zájemci jako Raiffeisenbank a UniCredito. Tyto banky se zajímají pouze o pobočkovou síť, a ne o úvěrové portfolio nebo bankovní licenci.
EURO: Situace v bance je teď velice napjatá, pobočky jsou uzavřeny. Co bude dál? CATALFAMO: Teď už to je jen na centrální bance. Velice bychom uvítali možnost přijít s dalším řešením a diskutovat o něm. Sami ale vzniklou situaci nezvládneme. I kdybychom v pondělí přišli s pěti miliardami hotovosti a vložili je do banky, po otevření poboček by peníze hned zmizely. Jediná cesta k záchraně je dohoda s centrální bankou a ministerstvem financí. Mé přání může znít trochu hloupě, ale v této situaci bych si nepřál nic víc než si sednout k jednacímu stolu a diskutovat o možných postupech, abychom zabránili krachu banky.
