Tržní teorie s poznatky z vědy o nervovém systému, evoluční teorie a ekonometriky
Dokáže vědecké poznání o lidském mozku odhalit tajemství úspěchu na Wall Street? A pokud ano, povede k proměně ve způsobu vedení osobních financí? Otázky tohoto druhu fascinují Andrewa W. Loa, profesora financí na Sloan School of Management při Massachusetts Institute of Technology a ředitele Laboratoře finančního inženýrství (Laboratory for Financial Engineering) na této škole.
Andrew W. Lo (45) spolu se skupinkou dalších ekonomů studuje základy vědy o nervovém systému a kognitivní psychologie, aby lépe porozuměl tomu, jakým způsobem dělají investoři svá finanční rozhodnutí. V jednom ze svých prvních experimentů se Lo a jeho kolega napojili na deset obchodníků z Bostonu a sledovali jejich dech, tělesnou teplotu, pot, tep a svalovou aktivitu v závislosti na tom, jak ve svých transakcích riskovali skutečné peníze. Přestože většina zkušených obchodníků z této skupiny zůstávala poměrně klidná, téměř všem se začaly potit ruce a zrychlovat puls, jakmile se na trhu začaly projevovat výkyvy. „I u nejlepších obchodníků se při aktivním obchodování objevují emocionální reakce,“ konstatuje Lo.
Tyto poznatky jsou v rozporu s obvyklou představou burzovního obchodníka jako racionálně chladného, analytického vulkánu obchodní branže. Kromě toho Loova zjištění stejně jako další studie založené na složitějším pozorování na bázi magnetické resonance narušují dosud převládající teorii známou jako hypotéza efektivního trhu (EHM). Ta tvrdí, že trh efektivním způsobem kupí informace, díky nimž investoři dokážou racionálně tvořit finanční předpoklady. Skutečnost je pravděpodobně mnohem komplikovanější.
Lo, který zároveň působí jako hlavní vědecký pracovník v zajišťovacím fondu Alphasimplex, se s teorií EMH i s behaviorální ekonomikou rozchází, neboť emoce považuje za ústřední faktor pro přežití na trhu. Toto tvrzení nicméně představuje jen jeden z prvků teorie, kterou Lo vyvíjí pod názvem Adaptivní tržní hypotéza (Adaptive Market Hypothesis). Ve své teorii ukazuje, že investoři používají metodu pokusů a omylů, na jejich základě pak formulují empirická pravidla pro své finanční předpoklady a své schopnosti následně zdokonalují ve víru rušivých změn. Přestavte si trh jako ekosystém složený ze zajišťovacích fondů, vzájemných fondů, drobných investorů a dalších „druhů“, přičemž všechny usilují o zisk. Je to darwinovský svět, kde v důsledku vývoje trhu některé teorie zastarávají a vedou k promarněným příležitostem a peněžním ztrátám, přibližuje svou teorii Lo. „Jediný způsob, jak zůstat ve výhodě, jsou neustálé inovace.“
Lo není první, kdo se ve svých modelech inspiroval názory Charlese Darwina. Velikáni od Josepha Schumpetera až po Garyho Beckera už tuto teorii v minulosti zkoumali. Loova kombinace vědy o nervovém systému, evoluční teorie a finanční ekonometriky je velmi originální. Lo předpovídá, že porozumění evoluční psychologii změní individuální metody řízení majetku a rizik, a to včetně způsobu, jakým lidé nakládají s portfoliem nebo s klesajícími cenami nemovitostí.
Na základě dat z Loova výzkumu by jednoduchý počítač jednoho dne mohl připravit neocenitelná finanční doporučení. Stačilo by vložit základní informace, například rodinný stav, životní cíle, životní úroveň, kterou byste v důchodu považovali za přijatelnou, a druhy rizik, které jste či nejste ochotni podstoupit. Algoritmus by vám na míru zpracoval portfolio a pomohl by vám zajistit se proti nechtěným rizikům jako ztráta zaměstnání nebo snížení mzdy. „Zatím to zní jako science-fiction,“ přiznává Lo, „ale za deset let se všechno změní.“
Science-fiction byla pro Loa důležitým zdrojem inspirace. V pěti letech se s rodinou přestěhoval z Tchaj-wanu do Queensu ve státu New York. Byl vychováván matkou a nakonec se stal hvězdou v akademickém světě. Přeskočil osmou třídu, prolétl střední školou High School of Science v Bronxu a univerzitu v Yale a ve 24 letech získal doktorát z ekonomiky na Harvard University. K ekonomice financí ho nasměrovala teprve trilogie Foundation Isaaca Asimova. Asimov ve svém díle nastínil odvětví matematiky, které nazval psychohistorie. Zastánci psychohistorie zjišťují sklony velkého vzorku lidí, a poté na základě svých poznatků úspěšně předpovídají budoucnost. Nezdá se vám to povědomé?
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
