Když se u vrat provozu Fjord Bohemia v Čakovicích zastaví kamion, vyvalí se z něj oblak studeného vzduchu a tuny ryb, které ještě před dvěma nebo třemi dny plavaly skoro tisíc kilometrů za polárním kruhem. Pokud mají doputovat na filetovací linku osazenou lasery a kamerami, a zůstat přitom čerstvé, hraje se při jejich transportu o každou hodinu.
„V potravinářství jsou méně náročné segmenty, jako třeba trvanlivé produkty, a pak velice náročné oblasti. A poté je tu segment ryb. Ten je úplně mimo všechno, protože má veškeré nepříjemné vlastnosti, co může mít,“ říká ředitel investic společnosti IPC Jan Bártl, který je od jara za Fjord Bohemia zodpovědný. Hovoří především o logistice a nákladech spojených se skladováním šupinatých tvorů.
Po vylovení ze Severního moře totiž ryby, tedy v případě českého trhu nejčastěji norští lososi, musí být co nejdříve zpracovány. Následně se na ledu transportují do Čakovic, kde se naporcují, vyudí a šokově zmrazí na 120 stupňů pod nulou. Nakonec je zabalí a v bednách putují buď na pulty retailových prodejen a web Rohlik.cz, nebo k dalším článkům dodavatelského řetězce, jež je rozvezou po Evropě.
Sám Bártl je přesvědčen, že vzhledem ke své poloze má Česko potenciál stát se velmocí obchodu s rybami – třebaže jeho hranice byť jediná kapka slané vody neomývá. Leží totiž na křižovatce tras, kudy se vozí úlovky ze severních a jižních moří. Vzdálenost, kam lze z obou směrů relativně pohodlně přepravit čerstvé zboží, se potkává za Prahou. „Samozřejmě pak existují suroviny jako tuňák, kterého když chceme opravdu čerstvého, tak ho prostě na Maledivách naložíme do letadla a za 18 nebo 20 hodin tu zeměkouli obletíme. Teoreticky tu do 24 hodin můžete mít rybu z jakéhokoli koutu světa, je to jen otázka peněz,“ komentuje Bártl.
Prospěšnější pro ekonomiku firem i pro planetu jsou ale efektivnější byznysové strategie. „Nesmíte udělat chybu, protože musíte přesně vědět, ke komu čerstvá ryba pojede, už když ji objednáváte, protože ji prostě nemůžete nechat další tři nebo čtyři dny na skladě,“ líčí. S tím souvisí přísná vstupní kontrola kvality – aby zákazník mohl dát na obaly rozumnou dobu trvanlivosti, nesmí proklouznout ani sebemenší nedostatek.
Porcování laserem
Pokud ryby projdou, putují do zmíněného závodu. Přísným hygienickým zásadám se podřizuje všech 45 lidí, kteří s nasazenými síťkami na vlasy v bílých pláštích ve směnném provozu pracují. Kvůli možným výskytům alergenů nesmí dokonce ani přenášet nože z místnosti do místnosti. Technické vybavení, jediné svého druhu v republice, je pak kapitola sama pro sebe.
„Rychlost filetovací linky je 25 ryb za minutu. Do jednoho stroje vložíte celou rybu a na konci z něj vyjede krásný filet bez kostí. Druhý stroj umí pomocí laserů a kamer nařezat filet na porce, dejme tomu po 125 gramech. Ty zabalíme a zbytek dáme pryč,“ popisuje Bártl. Posléze putují do mrazáku, kde i v letním parnu panuje dvacetistupňový mráz a kam by se vešel rodinný dům i se střechou. Ve zbytku provozu, mimo kanceláří, se teplota pohybuje v rozmezí dvou a šesti stupňů.
Likvidace průmyslu
Disponovat takto výkonnou klimatizací pochopitelně něco stojí, zvlášť v nynější době. Bártl si myslí, že pokud nepomůže zastropování cen elektřiny ze strany státu, povede současná situace k likvidaci průmyslu, na kterém je česká ekonomika závislá.
„Za elektřinu platíme trojnásobek ceny z dubna, kdy jsme Fjord přebírali. Už teď víme, že to, co platíme dnes, bude v lednu pětinásobek. Za rok budeme na desetinásobku. Jestli jsem za elektřinu platil 100 tisíc měsíčně, tak při stejné spotřebě budu platit milion. Takový rozdíl se nedá absorbovat tím, že kilo lososa bude dražší nebo levnější o deset korun. To znamená, že losos nebude za 299 korun, jako jsem ho dnes viděl v obchodě, ale za 2990 korun,“ přibližuje strasti rybářství podnikatel. Dnes se kilogram čerstvě uzeného lososa prodává za patnáct set. Není proto divu, že některé zaměstnance lákalo pomyšlení na to, že by ho mohli schovaného pod svetrem a trenýrkami vynést z fabriky ven.
V uplynulých měsících doznala společnost Fjord Bohemia v rámci restrukturalizace celé řady změn. Hodně zaměstnanců z firmy odešlo, přičemž když podnik v květnu koupilo IPC, došlo i na výměnu klientského portfolia, poskytovaných služeb, a vlastně i většiny managementu. „Restrukturalizace neznamená výrazné změny, jde spíš o to, že se snažíme maximálně využít potenciálu společnosti,“ vysvětluje Bártl a pokračuje: „Může sem přijet a zase odjet plný kamion norského lososa, ale zároveň jsme schopni realizovat i malé zakázky pro drobné klienty, kteří přijdou třeba s jednou paletou ryb a chtějí je zabalit po přesně navážených kusech. I to jsme schopni zprocesovat.“
Aby se oběh peněz nezastavil
Unikátnost společnosti spočívá ve flexibilitě, kterou údajně bývalý majitel Sergej Darkin, gubernátor Přímořského kraje, jehož do funkce navrhl sám ruský prezident Vladimir Putin, příliš nevyužíval. „Krása celé restrukturalizace je v tom, že v provozu nemusíme měnit skoro nic. Je to o reorganizaci vnitřní práce a komunikace. Proto pro nás byla ta investice tak zajímavá,“ podotýká Bártl. Nyní však váhá, zda má s ohledem na nastupující energetickou krizi vůbec smysl s podnikáním pokračovat.
Tím spíš, když si firma nevedla příliš dobře ani v době transakce. Jak uvádějí Hospodářské noviny, z poslední účetní závěrky z roku 2020 je patrné, že Fjord Bohemia dlužila více než 100 milionů korun, z toho přes 60 milionů přímo původním vlastníkům. Není to přitom poprvé, co IPC přispěchalo na pomoc zjevně ztrátové firmě s vazbami na Rusko. Předtím totiž investovalo do nakladatelství Česká citadela, které vedl bývalý mluvčí Václava Klause Petr Hájek.
Jakožto fond se IPC dle šéfanalytika protikorupční organizace Transparency International Milana Eibla pyšní aktivy okolo 800 milionů korun. Podobné částky však dluží věřitelům, jejichž identitu členové společnosti neprozradili ani pod hrozbou stotisícové pokuty ze strany České národní banky.
„Z hlediska porušování a neporušování zákona je to složitější, jelikož ČNB se řídí zákonem o ČNB a některými dalšími, kdežto svěřenecké fondy, které ČNB leží v žaludku, spadají pod občanský zákoník. My jednáme dle toho, co říká občanský zákoník, a to se ČNB nelíbí. Takže záleží na úhlu pohledu,“ hájí IPC Bártl.
Nyní má každopádně IPC, respektive Fjord Bohemia příležitost neveselou statistiku obrátit. Firmu čeká příprava na silnou vánoční sezónu, kdy se musí dostat na pulty obrovské množství ryb, aby symbol znovuzrození mohl ozdobit každou slavnostní tabuli – Češi se totiž už dávno nespokojí pouze s tradičním kaprem. I přes vysoké ceny vstupních surovin se ukazuje, že jsme národem rybářů a místní postupně začínají přicházet na chuť i exotičtějším druhům ryb a mořským plodům. „Český spotřebitel rybu prostě chce. Jí rybu, a to je dobře, protože ryba má spoustu benefitů. Až na ty kosti,“ uzavírá s úsměvem Bártl.
