Irák není Somálsko

Češi se snaží navázat na někdejší obchodní tradici, přetrženou embargem OSN a válkou

Většina z nás má Irák zřejmě spojený s portrétem diktátora Saddáma Husajna a po jeho pádu s krvavými výjevy opakujících se teroristických útoků. Jedná se však i o zemi, jež skýtá nebývalé obchodní příležitosti, a stát, který vyjednává o vstupu do Světové obchodní organizace. Některé české firmy si své cestičky do Bagdádu již našly. Chybí jim však politické otevírání dveří, které je v arabském světě nutné více než cokoli jiného. Na začátku září přicestoval do Prahy na pětidenní návštěvu irácký ministr průmyslu a nerostných zdrojů Fauzí Harírí. Přijel povzbudit české podnikatele, aby se nebáli investovat v jeho zemi. Přivezl i seznam stovky státních podniků, jež jdou do privatizace a nabízejí se k odkupu. Harírí rovněž projevil zájem o české výrobky. Navštívil továrnu Zetoru, Českou zbrojovku Uherský Brod a Sigmu Group v Lutíně.

Pumpy nad zlato

Iráčané se snaží nejen kupovat hotové zboží, ale uvést v život vlastní kapacity, a rozhýbat tak pracovní trh. Firma Sigmainvest, která je dceřinou společností Sigma Group, těží ze znalosti arabského světa a ze 140leté praxe výroby čerpadel. Nyní jedná se státní firmou Iraqi State Company for Mechanical Industries o podmínkách výstavby výrobní linky na čerpadla pro závlahy.
Sigmainvest vyváží investiční celky, jako jsou úpravny pitné vody, závlahové systémy a čističky odpadních vod. Historie jejích aktivit v Mezopotámii sahá do sedmdesátých let. „Zdejší podmínky jsou specifické tím, že jsou zde dvě řeky, Tigris a Eufrat, a pouště. Zeleň je proto třeba neustále zavlažovat,“ přibližuje místní realitu Petr Pokorný, ředitel Sigmainvestu. V Iráku společnost postavila řadu čerpacích systémů, například v Mandalí na východě země u hranic s Íránem. Sigma, dříve státní podnik, se podílela na výstavbě rafinerií v Bajdží a také v Basře. Po anexi Kuvajtu v roce 1991 však přišlo období sankcí OSN a spolupráce s Irákem se zastavila. Na zpřetrhanou tradici se dnes úspěšně navazuje. Češi staví pro ministerstvo vodních zdrojů čerpací stanice na klíč. Jde o stanice v Mandalí a v provincii Babylón. Většina kontraktů je realizována přes Organizaci spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). „Mandalí bylo dobře dostupné. Po Kurdistánu jsme se mohli pohybovat volně. Kamióny tak měly snazší cestu. Ve druhém případě se vše muselo kvůli bezpečnostní situaci objíždět přes Turecko, Sýrii, Jordánsko, Saúdskou Arábii a Kuvajt,“ vysvětluje Pokorný.

Češi v Bajdží

„Máme v Iráku momentálně dva projekty. Oba se týkají zpracování ropy, kde konečným zákazníkem je SCOP, něco jako naše ministerstvo ropy a plynu,“ říká Petr Skopal z firmy Chemoprojekt, jež má na starost výstavbu jednotky izomerizace v severoirácké Bajdží. Češi realizují projekt formou IPC (ingeneering, procurment and construction). Zákazník musí zajistit stavební připravenost, což znamená připravit základy pro budovy, jako jsou velín nebo rozvodna. Podobný projekt se chystá na jihu země v Basře, kde Chemoprojekt odpovídá za inženýrské práce a nákup technologií, ale nestaví. Ačkoli jsou práce v Bajdží za polovinou, dojde ke zpoždění projektu o několik měsíců. Na vině je irácký partner, jenž nezajistil dodávku potřebného zařízení. Jedná se přitom o zakázku, která se pohybuje v řádu stovek milionů korun. Rovněž Skopal z Chemoprojektu vnímá jako největší překážku rozvoje podnikání v Iráku bezpečnost. Ta komplikuje dopravu materiálu a volný pohyb českých a arabských zaměstnanců mimo teritorium rafinerií.

Exodus zkušeností

„Je to byznys jako všude jinde. Když chcete uspět, musíte znát místní podmínky. Pokud jste v teritoriu nepůsobili, nemáte vazby, neznáte kulturu jednání a neumíte si spojit informace dohromady, neuspějete,“ vypočítává Skopal předpoklady úspěšné práce v Iráku. Na rozdíl od mnohých jiných si nestěžuje na obří americké společnosti, jež těží ze své dominantní pozice. USA stojí za pádem režimu Saddáma Husajna a současně se pasovaly do role ochránce míru. Jejich soukromé společnosti vyhrávají většinu tendrů. Pro Skopala jsou to jen pravidla hry, jimiž se člověk musí řídit, pokud se chce prosadit. Podle něj by se Češi měli orientovat zejména na menší projekty. O mnohamiliardové zakázky bývá veliký boj - rozhoduje zde politika - a jejich realizace obvykle překročí pětiletý horizont. Banky je přitom snazší přesvědčit o poskytnutí úvěru na kratší období, byť jde o jednu z nejnebezpečnějších zemí světa. Nevýhodou obřích projektů jsou také vysoké nároky na vyškolený personál ze strany zadavatelů. Irák po pádu Saddámova režimu a následně během občanské války opustily tisíce odborníků a úředníků, jejichž cenné zkušenosti při rekonstrukci země chybějí. K tomuto názoru se přidává i Milan Kuchta ze společnosti EGE – montáže. Jeho firma provádí poradenské služby pro ministerstvo energetiky iráckého Kurdistánu a projektování energetických celků. „Problémem je často nízká technická a manažerská úroveň pracovníků ministerstev, jež vypisují výběrová řízení. Ta jsou v řadě případů netransparentní, technicky nesrozumitelná, dochází ke změnám technického i obchodního zadání a lhůty na zpracování nabídek jsou krátké. Následné vyhodnocování navíc trvá dlouhou dobu. Problémem je i častá korupce,“ zmiňuje nejčastější neduhy nové státní správy.

Chceme Antary

Nová garnitura iráckých politiků se snaží o transformaci ekonomického systému, ne nepodobnou té, kterou známe z přechodu centrálně plánované ekonomiky na tržní. Proto se ministr průmyslu a přírodních zdrojů Fauzí Harírí v Praze setkal s předsedy obou komor parlamentu. Chtěl poznat legislativu, jež upravovala přechod vlastnických práv do soukromých rukou a uváděla v život burzu cenných papírů. Výhodou Čechů podle mínění iráckého ministra je, že Iráčané znají naše výrobky. Dnes je ČR součástí EU a má evropské standardy. Pro slabou iráckou kupní sílu jsou pak největší předností „české ceny“. Těmi konkurují Francouzům, Němcům, Italům i dalším. V současné době je nejvyšší prioritou Iráčanů zemědělství. Harírí se vydal do brněnského Zetoru, který v době normalizace vyvezl do Iráku téměř 80 tisíc traktorů. Ty Iráčané překřtili na „Antary“. Náměstek Tlapa potvrzuje, že největší zájem ze strany Iráku je v současnosti o výrobky Zetoru. Druhým cílem byla Česká zbrojovka a její zbraně a střelivo. Opět se také rýsují možnosti dodávek a výstavby výrobní linky zbrojovky přímo v Iráku. S ohledem na bezpečnostní situaci však někteří experti soudí, že v zemi je zbraní až dost, natož aby se tam dovážely, nebo dokonce přímo vyráběly nové.

Jsme na tahu

V arabských zemích funguje byznys na základě důvěry. Proto je důležité „poplácávání“ partnera po ramenou. Čeští politici se však s Iráčany příliš nedruží. Naposledy to byl v roce 2004 Cyril Svoboda, který po pádu režimu zavítal do Bagdádu. Od té doby čeští ministři létali raději do Afghánistánu. Nejde přitom o to, že by tam bylo bezpečněji, ale nechat se vyfotit s vojáky sloužícími pod hlavičkou NATO bylo vždy mediálně atraktivnější. Až Vladimír Tošovský, ministr průmyslu a obchodu v úřednickém kabinetu, přijal irácké pozvání. Vládní delegace doplněná o skupinu českých podnikatelů plánuje návštěvu Bagdádu na konci letošního října. „Leží nám na srdci výstavba nemocnic a zdravotních center včetně dodávek potřebného vybavení. Dále je to otázka bydlení. Irák potřebuje vystavět 3,5 milionu bytových jednotek,“ říká otevřeně ministr Harírí. A zároveň dodává, že v loňském roce se z iráckého rozpočtu uvolnilo 20 miliard dolarů právě na investice do rekonstrukce ekonomiky, přičemž hlavním cílem byl nákup zboží a služeb ze zahraničí. Češi mohou pomoci pokrýt také výpadky energie. Existují propočty, že Irák potřebuje mezi 15 až 20 tisíci megawattů energie navíc, aby zvládl roční poptávku.

* BOX Český export
Podíváme-li se na strukturu českého vývozu do Iráku, na špici stojí zařízení k ohřevu a chlazení (30 procent) následována dodávkami železných, ocelových a hliníkových výrobků (28 procent). Díky přítomnosti Škody Auto v Irbílu a Dahúku vzrostl export osobních automobilů (na deset procent). Zbraní a munice se v minulém roce vyvezlo za 778 tisíc dolarů, což nepřesáhlo dvouprocentní podíl exportu. Až do embarga v roce 1990 patřil Irák mezi významné obchodní partnery Československa. Do země se dodávaly rozsáhlé investiční celky na zpracování ropy (Basra, Bajdží), jež dodnes tvoří 60 procent iráckých ropných kapacit. Mezi významné oblasti exportu se řadilo strojírenství. Známé byly české zavlažovací systémy a geologický průzkum. V roce 1990 činil obrat vzájemného obchodu 67,9 milionu dolarů, přičemž vývoz z Československa představoval 66,7 milionu dolarů. TABULKA (pod MAPKOU)
Obchodní bilance ČR s Irákem (v tis. USD) Rok*vývoz z ČR*dovoz do ČR*obrat*bilance 2004*20 358*3*20 361*20 355 2005*17 016*3*17 019*17 013 2006*20 915*1*20 916*20 914 2007*77 540*112*77 562*77 338 2008*42 926*27*42 953*42 899 2009 (1.-6. měsíc)*25 885*1*25 886*25 884
Pramen: ministerstvo průmyslu a obchodu BOX (rozhovor) Fauzí Harírí
Ropou ručíme na 100 let dopředu EURO: Jaký je hlavní důvod vaší návštěvy v ČR? HARÍRÍ: Chci omladit vztahy mezi ČR a Irákem. V minulosti jsem byl několikrát pozván do Česka. Shodou okolností jsem také šéfem irácko-českého hospodářského výboru. EURO: Naznačil jste, že plánujete opětovat pozvání do Bagdádu pro české politiky. Které? HARÍRÍ: Osobně jsem pozval předsedu Poslanecké sněmovny, předsedu Senátu a ministra průmyslu a obchodu, aby vybrali vhodnou ekonomickou delegaci a přijeli do Bagdádu. Signály jsou velmi povzbuzující. Věřím, že přijedou. Bylo by to dobré zejména s ohledem na obchodní zájmy zdejší podnikatelské komunity, jež prochází v časech krize složitou situací. EURO: Vedle přímých nákupů jste v Česku jednal i o možnostech založení výrobních podniků přímo v Iráku. HARÍRÍ: Přesně. Samozřejmě že budeme nakupovat. Musíme však přitom také vyrábět. Náš trh potřebuje průmysl, který zajistí zaměstnanost. Nemůžeme během ekonomické transformace pozavírat všechny fabriky. Iráčané umějí vyrábět. EURO: Podepsal jste nebo se chystáte podepsat konkrétní smlouvy na dodávky českého zboží? HARÍRÍ: Ne. Kontrakt vyžaduje čas na jednání. Jsem přesvědčen, že dojednáme smlouvu v oblasti vodohospodářství do konce tohoto roku. Totéž se vztahuje na nákup munice. Naší prioritou je oblast zemědělství a bezpečnost. EURO: Jací jsou největší konkurenti českých firem? HARÍRÍ: Češi mají výbornou pozici, kterou lze srovnat jen s málokterou další zemí. Známe české společnosti, máme s nimi zkušenost. Vyrábějí jednoduché, ale velmi výkonné zboží. Naši uživatelé jsou prostí uživatelé, kteří nechtějí elektronické a komplikované přístroje. EURO: Jak těžké je přijít do Iráku a začít podnikat? HARÍRÍ: Vůbec to není komplikované. EURO: České firmy, jež na iráckém trhu působí, narážejí mimo jiné na problémy spojené s nerozvinutými finančními službami. HARÍRÍ:** Souhlasím s vašimi lidmi, když říkají, že je to složité. Náš finanční sektor se stále vyvíjí. Snažíme se ho přizpůsobit narychlo vytvořeným zákonům a rozhodnutím. Pracujeme na tom, zabere to však ještě nějaký čas. V Iráku se nabízí řada příležitostí právě v oblasti peněžních ústavů. Kdokoli ze zahraničí si u nás dnes může založit banku nebo otevřít pobočku existující instituce. To je nový Irák. Když nejste spokojeni se službami, přineste si své vlastní. Irák je velmi bohatou zemí. Nejste třeba v pozici obchodníka v Somálsku, v zemi, která nemá vlastní přírodní zdroje. Irák je bohatý na ropu. Může tak garantovat miliardy dolarů zisků pro příštích sto let. Lidé rádi investují v bohatých státech.