Íránu se podařilo osvobodit se od hospodářských sankcí a zaznamenává nový druh vztahů se Spojenými státy, avšak možná na úkor dosavadního spolehlivého spojence USA Saúdské Arábie. Jeho přátelé, a stejně tak i nepřátelé, si musejí přiznat, že dohoda o jaderném programu vynesla Íránu nezpochybnitelný vliv na Blízkém východě a přivádí ho také do čela mezinárodní politiky. Tvrdí to analytici, na které se odvolává agentura Reuters.
Se Spojenými státy nemá Írán diplomatické vztahy víc než 30 let, avšak o nových časech svědčí promptní vyřešení incidentu s americkými námořníky z minulého týdne. Američané byli propuštěni do jednoho dne.
Fawaz Gerges z Londýnské ekonomické školy považuje případ amerických námořníků za názornou ukázku změny v americko-íránských vztazích. Je ale podle něj jisté, že Spojené státy zdaleka nejsou nakloněny režimu ajatolláhů v Teheránu a zůstávají spojencem Rijádu. Přitažlivost Íránu ale spočívá v jeho vlivu na region a také v potenciálu jeho trhu, podobně jako je tomu s Tureckem, soudí Gerges.
Saúdové vs. Írán
Nic z toho však nepřiměje Saúdskou Arábii změnit postoj k Íránu, s nímž je tradičně na kordy. Její vahhábovské duchovenstvo považuje šíity za odpadlíky a hledí na ně skoro stejně jako radikální organizace Islámský stát (IS). Rijád znepokojuje rostoucí vliv Íránu, který sahá přes Sýrii až do Libanonu. Navíc je přesvědčen, že právě Írán je za nepokoji v Bahrajnu a Jemenu i na východě Saúdské Arábie, kde žije šíitská menšina.
Saúdská Arábie je v defenzivě a od loňského nástupu nového krále Salmána, který předal mnoho pravomocí svému mladému synovi Muhammadovi, jsou její kroky těžko předvídatelné. „Všeobecně to dělá dojem, že politika Saúdské Arábie je chaotická a kontraproduktivní. Saúdové se chovají, jako by byli v obležení, reagují na všechno, jako by nastal konec světa, se zlobou a bezohledně, bez schopnosti plánovat dopředu,“ soudí Gerges.
Naproti tomu Teherán se prý chová jako „vycházející velmoc, kterou bude svět potřebovat“. A zjevně také pochopil, že Spojené státy se těžbou ropy z břidlicových ložisek osvobozují od závislosti na ropě dovážené ze Saúdské Arábie.
Regionální koncept bezpečnosti
Farhang Jahanpour z Oxfordské univerzity se domnívá, že Saúdští Arabové musejí přistoupit na regionální koncept bezpečnosti, která zahrne také Írán a další státy Perského zálivu a rovněž tak Egypt a Turecko. „Měli by (Saúdové) spolupracovat, protože bude-li současná rivalita pokračovat, prohrají a celý region i jeho okolí čekají desetiletí válek,“ řekl Jahanpour.
Libanonský analytik Alí Amín upozorňuje, že Rijád vnímá jako své největší ohrožení ani ne tak šíity, jako sunnity z takzvaného Islámského státu, pro který jsou šíité bezvěrci, jež je třeba vyhladit. „Boj s Íránem Saúdy posiluje vnitřně a jeho smyslem je chránit režim a stát se vůdčí silou sunnitů,“ řekl Amín.
Slabinou Íránu je podle něj jednak strach z toho, že otevřením ekonomiky si do země vpustí další vlivy Západu, ale také to, že i když získal velký vliv v Sýrii, Jemenu a Libanonu, bylo to nikoli prostřednictvím vlád, ale kvůli roztříštěnosti tamní politické scény a využití šíitům nakloněných skupin. Bude-li se chtít Írán prosadit jako regionální velmoc mezi Araby, pak se bude muset začít chovat méně průbojně v Iráku, Libanonu i v Sýrii. „Nemůže trvat na udržení své přítomnosti v Sýrii a Libanonu,“ řekl libanonský komentátor Sarkis Naúm. Také další analytici jsou toho názoru, že chce-li se stát Írán součástí mezinárodního společenství, musí se začít řítit mezinárodními zákony.
Íránci projevili moudrost, chytrost a schopnost vyjednávat a mají možnost stát se velkým hráčem v ekonomice
Gerges uznává, že „Íránci projevili moudrost, chytrost a schopnost vyjednávat a mají možnost stát se velkým hráčem v ekonomice“. Agentura AP v této souvislosti upozorňuje, že prezident Hasan Rúhání spěchal s uzavřením dohody a jejím plněním, aby mohl Íráncům oznámit zrušení sankcí ještě před volbami. Potřebuje dostat do parlamentu více stoupenců své politiky, avšak obejít pevně usazené konzervativce bude těžké.
Cliff Kupchan z organizace Eurasia Group předpovídá Íránu „pomalou a nesouvislou cestu politické a ekonomické liberalizace“. Duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který stojí v čele konzervativního tábora, dal jasně najevo, že dohoda o jaderném programu je jedinečný případ, nikoli znak uvolňování. „Obraz velkého satana bude ještě několik let potřebovat, aby ospravedlnil svou vládu v očích revolučních gard, konzervativních duchovních a věřící chudiny,“ říká Kupchan.
Gerges upozorňuje, že byť ministři zahraničí USA a Íránu spolu v posledním roce čile konverzují, stále reprezentují země, které nemají diplomatické vztahy a nedívají se jeden druhému do očí. „Přejí si otevřít novou kapitolu, ale to neznamená konec nedůvěry, konec rozdílnosti v regionálních zájmech“.
Čtěte také:
USA i EU ruší sankce vůči Íránu, splnil dohody o jaderném programu
Írán reaguje na zrušení sankci: Zvýší vývoz ropy o 500 tisíc barelů denně
