Irský rychlý ekonomický vzestup z chudé země doslova na periferii Evropy mezi nejbohatší státy současného světa (měřeno úrovní HDP na obyvatele) samozřejmě přitahuje pozornost ekonomů i politiků. Také v České republice často slýcháváme od některých politiků: Uděláme vše pro to, abychom následovali a zopakovali příklad „irského tygra“. Má však česká ekonomika šanci – ve svém procesu dohánění vyspělých zemí Evropské unie – kopírovat irský příklad (zcela či alespoň zčásti)?
Zázračná proměna.
Před dvaceti lety, v roce 1986, byl irský HDP na hlavu druhý nejnižší v Evropské unii, a dosahoval 67 procent unijního průměru. (Pro srovnání: v roce 2004 činil HDP na hlavu v Česku 66 procent průměru EU-15). V roce 2004 to již bylo 127 procent (opět měřeno průměrem EU-15). Čísla o irském dohánění (a předběhnutí) většiny zemí jsou fenomenální.
Irsko i po vstupu do unie v roce 1973 zůstávalo zemí silně zemědělskou, orientovanou na tradiční odvětví, s protekcionistickou politikou vůči třetím zemím (mimo Evropskou unii). Začátkem osmdesátých let, také v důsledku druhé ropné krize, hospodářství stagnovalo, nezaměstnanost dosahovala sedmnácti procent a veřejné finance vykazovaly dvouciferné deficity (měřeno podílem na HDP). Tehdy se politické a ekonomické vedení rozhodlo provést zásadní změny v hospodářské politice a vláda spolu s centrální bankou vypracovaly program základních reforem, které v příštím dvacetiletí zajistily rychlý vzestup irské ekonomiky a blahobytu irských občanů.
Proč to jde.
Irský hospodářský zázrak stojí na šesti faktorech:
1. Fiskální konsolidace. Reforma veřejných financí, založená na snížení veřejných výdajů (a nikoliv na zvyšování daní, jak tomu bylo v minulosti), vedla k udržení výdajů domácností a tedy k růstu HDP. Deficit veřejných financí klesl z 10,6 procenta HDP v roce 1986 na 2,7 procenta HDP v roce 1989, a v následujících letech dále klesal. Rychlý růst HDP dovolil vládě v devadesátých letech snižovat daně z příjmu a tak zvyšovat zaměstnanost, neboť práce přestala být pro podniky drahá.
2. Přístup na trhy Evropské unie. Členství v unii znamenalo velký podnět pro irské exporty, které vzrostly z 30 procent HDP v osmdesátých letech na více než 100 procent HDP v současnosti. Oproti rozšířenému názoru o zásadním vlivu transferů z rozpočtu unie na irský růst čísla tuto hypotézu nepotvrzují. Čisté transfery z rozpočtu unie dosáhly nejvýše čtyř procent HDP v průběhu sedmdesátých let, a v posledním dvacetiletí průběžně klesaly. Samozřejmě že Irsko zaznamenávalo a zaznamenává zpožděný pozitivní vliv investic do infrastruktury, ale zdroje z unie nehrály zásadnější roli při vysvětlování vysokého růstu irské ekonomiky (průměrný roční růst HDP v letech 1994 až 2004 činil šest procent).
3. Orientace na high-tech odvětví. Irsko se v posledním dvacetiletí prudce přeorientovalo z výrob klasických na výroby high-tech, softwarová a IT odvětví. Země je například největším exportérem softwarových produktů na světě, větším než Spojené státy.
4. Daně ze zisku právnických osob. Základním prvkem irské strategie, jak přitáhnout zahraniční investice, byly a jsou nízké daně právnických osob a jednoduchý daňový systém. Zatímco jiné země vsadily na politiku investičních pobídek ve formě daňových prázdnin, dotací na vytvoření pracovních míst a podobně, Irsko stanovilo daň z příjmu právnických osob na 12,5 procenta. Přitom i při tak nízké sazbě (třikrát nižší než v Německu, kde činí 38 procent), Irsko vybere na podnikových daních částku rovnající se třem procentům HDP, zatímco Německo (v důsledku řady úlev a složitých odpisů) pouze jednomu procentu HDP.
5. Vzdělaná a anglicky mluvící pracovní síla. Úspěch irské ekonomiky při přitahování zahraničních high-tech investic je také založen na dostupnosti kvalifikovaných pracovních sil (ukončené střední vzdělání, vysokoškoláci). Fakt, že Irsko je jednou ze dvou zemí unie, v níž angličtina je mateřským jazykem, je přirozenou komparativní výhodou zejména pro americké investory.
6. Demografické faktory. Od konce šedesátých let Irsko zažilo demografický boom (v posledních čtyřiceti letech se počet obyvatel zvýšil z 2,8 milionu na více než čtyři miliony). Jak irský hospodářský zázrak pokračoval, země začala přitahovat imigranty (v roce 2004 to bylo 32 000, tedy 0,8 procenta z počtu obyvatel), zejména Iry předtím žijící v USA. Navíc věkový profil obyvatel (vysoký podíl mladších ročníků) je velmi příznivý pro dlouhodobý ekonomický růst.
Téměř shoda.
Je evidentní, že Česká republika nemůže zcela kopírovat irský příklad – některé faktory (anglicky mluvící populace či demografické charakteristiky) jsou nenapodobitelné. Nicméně existují i faktory, které jsou obdobné:
Členství v Evropské unii. Vstup do unie a profit z jednotného trhu EU přináší velké příležitosti jak pro zahraniční obchod, tak pro zahraniční investice. Zároveň platí, že stejně jako v případě Irska, též v případě Česka vliv transferů z fondů unie bude omezený (i dle optimistických odhadů vlády Česka objem čistých transferů z rozpočtu unie nepřesáhne v příštím pětiletí dvě až dvě a půl procenta HDP).
Daňový systém. Je zřejmé, že jednoduchá a transparentní daňová soustava a nízké sazby daní, platné pro všechny subjekty, jsou efektivnější než složité (a někdy individualizované) systémy investičních pobídek.
Vzdělání a výzkum. Role vzdělání a flexibilní pracovní síly je zásadní. V případě Česka musí být součástí vzdělání i znalost cizích jazyků. Přitom příklad Irska ukazuje, že vzdělání je důležitější než vysoký podíl výdajů na výzkum. Irsko dokázalo (i přes nízký podíl výdajů na výzkum) přitáhnout velké množství zahraničních high-tech investic, neboť vzdělaná pracovní síla byla a je schopna absorbovat technologické know-how. To je významný závěr pro Českou republiku.
Rozumné makroekonomické politiky a vyrovnaný stav veřejných financí. Příklad Irska vede k jednoznačným závěrům: Bez reformy veřejných financí, která by směřovala k jejich dlouhodobé stabilizaci, není možný ani dlouhodobý rychlý hospodářský růst a udržení trvalé důvěry zahraničních investorů.
Demografie. Česká republika je ve zcela opačné situaci než Irsko. Dlouhodobějším řešením je vytvoření příznivých podmínek pro větší imigraci zejména cizinců s vyšší kvalifikací. Velkou překážkou této politice jsou jak imigrační pravidla Evropské unie, tak zejména postoj české společnosti, která stále zůstává uzavřená a k imigrantům spíše nepřátelská.
Závěrem lze konstatovat jediné: Úspěch při dohánění vyspělejších ekonomik Evropské unie záleží na využití jak domácích zdrojů, tak zkušeností jiných zemí, které tento proces mají již za sebou. Nejen jednotlivci, ale i země, by se měly učit z dobrých (či špatných) příkladů druhých.
