Islám je mozaika

Problém Západu spočívá v tom, že nechápe muslimský svět

Jeho Svátost 14. dalajláma, exilový duchovní vůdce Tibetu, pobavil sám sebe i přeplněný sál pražského Paláce Žofín. Krátce poté, co ho moderátorka jednoho z panelů letošní konference 2000 vyzvala k diskusnímu příspěvku, přečetl pomalu z papíru téma, o němž měl hovořit: Rizika globalizace - nabízí náboženství řešení, nebo je spíše součástí problému? Vzápětí se dalajláma upřímně rozesmál. Obojí je přece pravda. Náboženství nabízí řešení, ale zároveň vytváří další problémy.
Hřebíček na hlavičku pak uhodil Zaid Ibrahim, zakladatel největší právní firmy v Malajsii a muž, který se zasazuje o mezináboženský dialog a kupříkladu také o demokratické reformy v Barmě. „Kdybychom neměli problémy posledních let, nikdo by tuto otázku nepoložil,“ uvedl Ibrahim. I když hlavním tématem byl vztah mezi různými náboženstvími, bylo evidentní, že řada řečníků má na mysli i na jazyku především vztah muslimů s okolním světem a zvláště Západem.

Řekněte to papežovi.

Zaid Ibrahim se vrátil k nedávné přednášce papeže Benedikta XVI., v níž Svatý otec použil kritický citát z dávné historie, podle něhož je učení proroka Mohameda „zlé a nehumánní.“ Ibrahim dal jako představitel převážně muslimské Malajsie jasně najevo, že silně odmítavá reakce na papežova slova v islámských zemích nebyla právě podle jeho gusta. „Když se papež zeptal, co dobrého islám přináší, měli bychom ukázat, o co pozitivního se islám zasloužil a o co nám jde,“ řekl malajský manažer, který firmu Zaid Ibrahim & Co. dodnes řídí. Zároveň však upozornil, že negativní reakce je nutné vidět v historických souvislostech. Po dlouhém období izolace a utlačování muslimů jsou jejich obavy pochopitelné.
Ibrahim to dokládal na řadě příkladů. Egypt byl dlouho ovládán koloniálními mocnostmi, Francií a Británií, a později také Spojenými státy. Koloniální vláda v Indonésii trvala 250 let. Američané se v roce 1953 podíleli na svržení tehdejšího premiéra Muhammada Mossadeka v Íránu a důsledky můžeme sledovat dodnes. A vládnoucí rodina v Saúdské Arábii je blízkým spojencem Spojených států. Ibrahim se domnívá, že vzhledem k okolnostem muslimové v minulosti neměli dostatečné příležitosti k rozvoji. To platí prakticky od dobytí Bagdádu, kdysi centra vzdělanosti a kultury, Mongoly ve třináctém století. Pochopte tuto situaci, vyzval Zaid Ibrahim Evropany a nepřímo také Američany.

Více muslimských světů.

Jednou z nejviditelnějších postav na letošním Foru 2000 byl Vartan Gregorian, prezident Carnegie Corporation v New Yorku, který se narodil v íránském Tabrízu. Je autorem řady knih včetně té s názvem Islám: Mozaika, nikoliv monolit. Ve stejném duchu mluvil Gregorian i v Praze. „Neexistuje jeden muslimský, ale ani křesťanský či buddhistický svět,“ prohlásil muž, označovaný za jednu z vůdčích osobností amerického vysokého školství. Muslimové se dělí na sunnity, šíity, zastánce mnoha různých náboženských směrů, žijí v Bagdádu, Damašku, Samarkandu, Dillí či marockém Fezu. Přesto jsou házeni všichni do jednoho pytle, západní teoretikové zjednodušují a nevidí rozdíly.
Gregorian zpochybnil známou tezi Samuela Huntingtona o střetu civilizací. Podlé této teorie se kupříkladu křesťanský svět dělí na západní katolicko-protestantskou oblast a na východní pravoslavnou. To by znamenalo, že kupříkladu ortodoxní Řecko vůbec není součástí Západu! Americký vzdělanec také upozornil, že Arabové tvoří jen poměrně malou část muslimů. A když se před sto lety mluvilo o muslimské hrozbě vůči Anglii, Francii či Rusku, dopadlo to tak, že Arabové povstali proti tureckému impériu.

Frustrovaná generace.

O příčinách zrození radikálního islámu upřímně mluvil také Kanan Makiya, irácký intelektuál, který dnes žije v Americe a přednáší na Brandeis University. „Nemá to nic společného s globalizací,“ řekl v Praze. Domnívá se, že radikalismus je masovou lidovou odpovědí na nezdary blízkovýchodních států a jejich vlád. To platí zvláště o zemích, jež produkují ropu. Nerostné bohatství se paradoxně stalo brzdou.
Makiya je překvapivě sebekritický, či přesněji řečeno kritický ke své generaci. Jako mladý arabský muž patřil v sedmdesátých letech ke generaci frustrované blízkovýchodním konfliktem, která obracela své naděje k palestinskému hnutí. Později však byl zklamán politikou Organizace pro osvobození Palestiny. „Mnozí z nás se stali cyniky a stáhli se z politiky,“ uvedl Kanan Makiya. „O dvacet let mladší generace se pak vzhledem k našemu nezdaru obrátila k islámu,“ dodal.
Velký vliv na muslimy měla íránská islámská revoluce na konci sedmdesátých let minulého století. Makiya zdůrazňuje, že tato revoluce byla úspěšná, reálná a originální. „Bohužel pro mnohé z nás,“ uzavřel.