Itálie krásná a smutná

18. 2. 2013

Alfa Romeo je obrazem země, která nedokáže využít svůj potenciál Neznám lepší symbol potenciálu a zároveň problematické současnosti Itálie nežli Alfu Romeo. Nejsem sám. Jak prohlásil Jeremy Clarkson, slavný protagonista motoristického pořadu Top Gear na BBC: „Nejste pořádný automobilový nadšenec, dokud jste ji neměl.“ Stejný názor má Ferdinand Piëch, předseda dozorčí rady mocného a bohatého koncernu Volkswagen, který každou chvíli utrousí něco o tom, jak by dokázali značku Alfa Romeo pozvednout.

Pochopit zmíněná slova není složité. Kdyby všechna auta Volkswagenu vypadala aspoň vzdáleně jako alfy, dávno by byl světovou jedničkou. Ano, auta z produkce Alfy Romeo jsou, stejně jako jejich země, pořád neuvěřitelně krásná. Jenomže podobně jako značka Alfa Romeo, ani Itálie nemá žádné ekonomické důvody k radosti, přestože mimořádný talent a potenciál máte před očima.

Kdy Alfa Romeo naposledy vydělala svému vlastníkovi, koncernu Fiat, peníze? Hodně dávno. Loni vyrobila sotva sto tisíc aut, a to v pouhých dvou modelech, z nichž jeden je předělaný Fiat Punto. Tedy jiný živočišný druh, který se nepočítá. A s jedním modelem se dá na trhu pracovat jen velmi těžko. Itálie je jednou ze zemí, kterým jejich vlastní vinou ujíždí vlak. Není sama, nicméně rychlost pádu je zarážející.

Která jiná země zažila od roku 2000 větší sešup v HDP na obyvatele, počítáno s přihlédnutím k rozdílům v cenové hladině, než právě Itálie? Řecko? Španělsko? Nebo snad Irsko? V sedmadvacítce žádnou takovou nenajdete.

(A mimo ni jen maličký a vratký Island.) Úpadek produktivity práce v přepočtu na hodinu je oproti Německu tragický.

Je toho v Itálii hodně špatně, od správy státu přes správu korporací, korupci až k úrovni vzdělání. V rámci výměnného programu Erasmus měl autor tohoto textu jako hostující učitel na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy spoustu zahraničních studentů, zhruba půl na půl s Čechy a Moravany. Pro nás je to elitní škola, s přísným výběrem. Pro cizince jít na výměnu do Česka, byť na UK, není prestižní pozvánkou. Nicméně kvalitativní rozdíl mezi Italy, Němci a českými studenty byl obrovský. V nejlepší desítce studentů v kurzu pravidelně dominovali Němci nad Čechy, což přihlédnuto k tématu „hospodářská politika v ČR“ je pro tuzemské školství dehonestací. Jenže Italové vůbec nesoutěžili. Pod praporem „dolce farniente“ sotva prošli.

I drobné postřehy mohou mít značnou váhu. Zvláště když je podkreslíte statistikami Eurostatu, který poskytuje přesvědčivý obrázek o vzdělání v Evropě dnešních dnů. Pakliže vzdělání má pro budoucnost země podstatný význam, byl bych na místě jakéhokoli myslícího Itala zděšen. Jak je Itálie krásná, tak je nemocná až do morku kostí. Přestože umí chátrat opravdu graciézně, přejme jí štěstí a spoustu energie. Bude je potřebovat mnohem více než my. l

Lesk a bída apeninského poloostrova Základní ukazatele italské ekonomiky pramen: Eurostat

Konečná soukromá spotřeba (meziročně 3. Q 2012, v %) Po Řecku, Slovinsku a Portugalsku nejhorší číslo v Unii -4,8

Průmyslová výroba (prosinec 2012, 2005=100) Po Řecku má Itálie největší pokles průmyslové výroby oproti úrovni v roce 2005; v Česku je stejný index 114 81

HDP (růst meziročně za 3. Q 2012, v %) Po Řecku, Slovinsku a Portugalsku nejhorší číslo v Evropě -2,5

HDP na obyvatele (v paritě kupní síly, EU27=100, 2011) Od roku 2000 se HDP na obyvatele propadl o 18 procentních bodů. Jinou takovou zemi v Evropě nenajdete 100

101,4 Produktivita práce (na odpracovanou hodinu, EU27=100; 2011) Ještě v roce 2000 byla Itálie v tomhle ukazateli jen 7,5 bodu za Německem, odstup se zvýšil na 24. Češi jsou ovšem hluboko pod Italy

76,9 lidé minimálně se středoškolským vzděláním (kohorta 20 až 24 let, v %) Italové mají se vzděláním mladých lidí problém, papírově jsou o dost horší než Češi

120,7 Veřejný dluh (brutto, v % HDP, 2011) Italský stát je zadlužený až po uši už dlouho, svůj dluh však umí spravovat dobře a vykazuje primární přebytek (před úroky)