Italský prezident Sergio Mattarella zablokoval ustavení vlády vítězů voleb a v Bruselu, Berlíně i v Paříži si na chvíli oddechli. Ale už je zase vše jinak. Euroskeptická populistická vláda s opravdu pitomými, ale na druhé straně výrazně „italskými“ nápady na ekonomické reformy bude vládnout a může reálně ohrožovat existenci společné měny. Spoléhání na to, že většina Italů stále chce ponechat svou zemi v eurozóně, je sice hezké, stejný díl si však myslí, že ty dluhy německým bankám fakt nemá cenu platit.
Na atmosféře v Itálii a posunu k levicovému a pravicovému populismu není nic překvapivého a nečekaného. Je to jednoznačný důsledek působení společné evropské měny a vytrvale prosazované další a další integrace Unie. Itálie od zavedení eura ekonomicky neroste.
Země zvyklá po desetiletí řešit své fiskální problémy inflací je nucena si místo toho utahovat opasky. Divoký odchod z eurozóny by ale byl pro Itálii krátkodobě ekonomickým masakrem. A protože jde o třetí největší ekonomiku EU, zatřásl by se pořádně celý kontinent. A tak jde občas - jako v případě Mattarellova pokusu odstavit od moci vítěze voleb - demokracie drobet stranou. V tomto případě to ale nepůjde tak nějak zašolíchat a zkusit nechat vyhnít jako před časem nacionalistické vzedmutí v Katalánsku. Z Itálie nelze učinit protektorát a Liga s Hnutím pěti hvězd se k moci nakonec dostaly.
Volby v Itálii: pryč s dluhy a ponožkami v sandálech
A budou vládnout dlouho. Spolu či na střídačku. Voliči si na rozdíl od politiků z Bruselu diktovat nenechají. A budou se dít věci. Bez eura by to byl italský problém a Italové by si to brzy sami doma srovnali. Teď je to problém pro všechny od Algarve po Čiernou pri Čope.
Protože jediné řešení, které by vzalo vítr z plachet populistům s hloupými ekonomickými nápady - zastavení evropské integrace, zařazení zpátečky a řízené rozdělení eura na optimální měnové zóny - je pro současné evropské elity nepřijatelné, napětí poroste i hloubkou problému, který nastane, až to praskne. A že to praskne, je stejně nevyhnutelné jako to, že krajíc zase padne na zem tou namazanou stranou.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala: