Stát se postaral o očištění od špatných úvěrů
Druhý největší peněžní ústav na Slovensku, Všeobecná úvěrová banka (VÚB), už zná svého budoucího majitele. Je jím italská IntesaBci. Výběrová komise usoudila, že její nabídka byla lepší než francouzské Société Générale, a to jak z finančního, tak obsahového hlediska. Jestliže tento názor přijme i vláda, skončí šestiměsíční privatizační úsilí. Za 550 milionů. IntesaBci ohodnotila podíl 94,47 procenta ve Všeobecné úvěrové bance na 550 milionů eur. Ministryně pro privatizaci Mária Machová uvedla, že to byla částka o pětinu vyšší, než jakou byli ochotni zaplatit Francouzi. Cena, kterou IntesaBci nabídla, se rovná 1,76násobku čistého základního jmění banky ke konci loňského roku nebo 1,45násobku jejího odhadovaného čistého obchodního jmění po první polovině letošního roku. Pro porovnání: rakouská Erste nabídla za necelých 90 procent Slovenské spořitelně 425 milionů eur, což je 1,78násobek její čisté obchodní hodnoty na konci roku 2000. Je tedy možno konstatovat, že cena obou bank je srovnatelná. Čistá obchodní hodnota VÚB byla ke konci minulého roku přibližně o 20 procent vyšší než v případě spořitelny. Pokud by se cena obou bank přepočítala na 100 procent akcií, byla by VÚB o 20 procent dražší, přičemž však menší banka vděčí za vyšší účetní hodnotu většímu základnímu jmění, které do ní vložil stát. EBRD a IFC odcházejí. I když inzerát nabízející majoritní balík akcií VÚB byl zveřejněn v únoru letošního roku, privatizace banky vlastně začala už v polovině roku 2000. Tehdy slovenská vláda oznámila, že nejdříve nabídne menšinový balík akcií mezinárodním institucím – Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Mezinárodní finanční korporaci (IFC). Učinila tak na doporučení svého privatizačního poradce, investiční banky JP Morgan, která tvrdila, že dvě největší slovenské banky by se neměly prodávat současně. V té době totiž právě odstartovala privatizace spořitelny. JP Morgan kromě toho předpokládala, že vstupem mezinárodních institucí vzroste kredibilita banky, čímž vzroste i její cena a urychlí se prodej. EBRD a IFC nabídku přivítaly a po poměrně dlouhých přípravách podepsaly v únoru smlouvu s vládou o koupi 25 procent akcií, které si měly rovnoměrně rozdělit. Tato smlouva byla podepsána několik dnů po vyhlášení mezinárodního tendru na prodej VÚB strategickému investorovi. Mezinárodní instituce v únoru odvedly na vázaný účet za čtvrtinový podíl v bance více než dvě miliardy korun. Přitom se zavázaly, že konečná cena, kterou zaplatí, bude stejná jako ta, kterou nabídne strategický investor minus patnáct procent (prémie za majoritu). Tento rozdíl však nakonec nebudou muset zaplatit, protože IntesaBci se rozhodla, že koupí i jejich podíl. Protože součástí dohody bylo, že mezinárodní instituce svoje akcie prodají, jestliže to strategický investor bude požadovat, po několika měsících EBRD a IFC z akcionářské struktury VÚB odcházejí. Dva hlavní zájemci. Předběžné nabídky předložili v požadovaném termínu čtyři zájemci. Z nich se pouze dvěma – Société Générale a IntesaBci – podařilo dostat do užšího výběru. Jak uvedl státní tajemník ministerstva financí Viliam Vaškovič, další dva byli vyloučeni ze soutěže, protože nesplnili základní podmínky. Původně stát nabízel jen necelých 70 procent, akcie EBRD a IFC investor koupit nemusel. Jedním z odmítnutých zájemců mohla být italská UniCredito, která se předtím neúspěšně pokoušela koupit spořitelnu. Obě banky, které se dostaly do užšího výběru, patří do první třicítky největších bank na světě. IntesaBci se do tohoto prestižního klubu dostala před nedávnem. Italská bankovní skupina, která působí ve více než 40 státech světa, vznikla v průběhu tohoto roku dokončením fúze italských finančních skupin Intesa a Banca Commerciale Italiana. IntesaBci je z hlediska aktiv největší bankovní skupinou v Itálii. Očištění banky. Výška aktiv VÚB přesáhla na konci minulého roku 170 miliard slovenských korun, tedy přibližně čtyři miliardy eur. Z této částky více než 100 miliard představovaly úvěry, což staví VÚB do role největšího poskytovatele úvěrů v zemi. Objem jejích primárních vkladů dosáhl 110 miliard. Banka podle slovenských účetních standardů vykázala v minulém roce hrubý zisk téměř šest miliard korun, což je nejvíce v její historii. V předchozím roce její ztráta dosáhla 9,8 miliardy korun. Oba extrémy jsou výsledkem tvorby a následného rozpouštění opravných položek, za což banka vděčí masivní státní pomoci při jejím očištění. Při prvním odsunu klasifikovaných úvěrů z ní stát vybral na konci roku 1999 špatné úvěry v hodnotě 45 miliard korun. při druhém odsunu v polovině roku 2000 dalších 21,3 miliardy korun. Tyto úvěry byly v účetnictví VÚB nahrazené státem garantovanými, tedy bezrizikovými úvěry konsolidačním agenturám – Konsolidační bance a akciové společnosti Slovenská konsolidační. Tyto bezrizikové úvěry byly v průběhu tohoto roku nahrazeny státními dluhopisy. Kromě toho na konci roku 1999 stát zvýšil základní jmění banky o 8,9 miliardy na 12,9 miliardy korun. Díky všem těmto zásahům se stala VÚB privatizovatelnou. Její kapitálová přiměřenost se dostala nad požadovaných osm procent, podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrovém portfoliu klesl pod 20 procent. Několik skandálů. I když slovenští analytici vyzdvihli, že prodej VÚB proběhl profesionálně a standardně, během privatizace vypuklo několik skandálů ohledně banky, případně jejích vrcholových představitelů. Někteří si myslí, že to byla náhoda, jiní, že se někdo snažil snížit cenu, nebo se minimálně pomstít některým představitelům banky. Nejvíce se v médiích rozebíral problém kolem úvěrů, které měla VÚB poskytnout v letech 1996 a 1997 svým dcerám, aby nakoupily její akcie. Některé zprávy uvádějí, že tyto úvěry byly převedené na Slovenskou konsolidační, tedy že je zaplatí daňoví poplatníci. Současný prezident banky Ladislav Vaškovič (ve vedení banky byl i v době nákupů akcií) tvrdí, že úvěry, ze kterých byl nákup akcií financován, jsou ještě stále v bance a nebyly nikam převedeny. Nákup akcií nebyl nelegální, protože tehdejší zákony to povolovaly. Vaškovič však pro deník Pravda připustil určitý morální přestupek, když dceřiné společnosti úvěry na nákup akcií své matce nesplácely. Zároveň však zdůraznil, že účelem transakce bylo zabránit jiným subjektům banku ovládnout.
