Není žádným překvapením, že se tržní hodnoty evropských bank od příchodu koronavirové pandemie razantně propadly. Hospodářského růstu, který z hlediska ziskovosti bankovních domů funguje jako svého druhu záchranný kruh, se globální ekonomice nyní opravdu nedostává a není vůbec jisté, kdy a v jaké síle se vrátí. A ztráty – na kreditních kartách i v obrovských korporátních úvěrech – mezitím šplhají do závratných výšin.
Ale při bližším pohledu na situaci evropských bank se nám naskytne překvapivý obrázek. Nejhodnotnější bankovní instituce na starém kontinentu, v poměru hodnoty akcie k účetní hodnotě, je momentálně italská Intesa Sanpaolo.
Je to paradox. Není evropské země, která by byla koronavirem zasažena tak tvrdě jako právě Itálie. Evropská komise odhaduje, že italská ekonomika v letošním roce poklesne o 9,5 procenta, zatímco například německému hospodářství Brusel předpovídá pokles „jen“ o 6,5 procenta.
Kvalita, nebo naivita?
Současné ekonomické potíže znovu rozdmýchaly obavy o stabilitu italských vládních financí. A jako další banky v této jihoevropské zemi je i Intesa vystavena rizikům spojeným se státním dluhem. Před osmi lety se poskytovatelé úvěrů ocitli v podobné situaci, když se během krize eurozóny dostali do takzvané smyčky zkázy. Investory tehdy zachvátila panika z držení velkého množství vládních dluhopisů v době, kdy se otevřeně mluvilo o neschopnosti státu tyto dluhopisy splácet. A tento měsíc byla úvěrová spolehlivost italských bank agenturou Fitch ohodnocena známkou BBB minus. Stojí tak jen jeden stupeň nad „odpadními dluhopisy“, tedy cennými papíry s vysokým úrokem, ale extrémním rizikem, a tedy i velice nízkým kreditním hodnocením. Stejný sešup v hodnocení zaznamenaly právě i vládní dluhopisy.
Navzdory tomuto tlaku je v případě Intesy poměr ceny akcií k jejich účetní hodnotě (jakkoli objektivně nízký – lehce pod 50 procenty) dvojnásobný oproti nejen jejím italským rivalům (například UniCreditu), ale i konkurentům z Evropy, kupříkladu Barclays, Santanderu nebo BNP Paribas.
Zastánci banky Intesa Sanpaolo vidí její sílu ve zpoplatněných službách, jako jsou správa aktiv či privátní bankovnictví. I její pojišťovací byznys zaznamenal silný nárůst, který zatím nemusí kulminovat ve světle očekávaného vzestupu poptávky po zdravotním pojištění po koronavirové pandemii. Intesa se pyšní i silnějšími kapitálovými koeficienty než má mnoho jejích konkurentů.
Energický výkonný ředitel Intesy Carlo Messina tato pozitiva před nedávnem ještě zvýraznil zveřejněním výsledků prvního letošního kvartálu. Banka taktéž slíbila vyplatit letos vysoké dividendy – akcionářům plánuje vyplatit 75 procent z celkového výdělku – za předpokladu, že regulátor zruší zákaz vyplácení dividend.
Rozdávání úsměvů je jedna věc, laxní počínání věc druhá. Intesa během tohoto čtvrtletí dala stranou sotva 800 milionů eur na rezervy, jimiž se chystá pokrýt úvěrové ztráty. Oproti tomu UniCredit pro tyto případy vyhradila o půl miliardy eur víc, přestože má na italském trhu rozpůjčováno méně.
Navíc analytici z investiční skupiny Jefferies připomínají, že předpokládané úvěrové ztráty Intesy podle jejích výhledových „nákladů na riziko“ (součet nákladů společnosti, které se vztahují k riziku, jako například administrativní poplatky, náklady risk managementu atd.) jsou také přehnaně optimistické. Zatímco UniCredit očekává ve svém italském úvěrovém portfoliu náklady na riziko v hodnotě 2,4 procenta, Intesa počítá méně než s jedním procentem. Některé z těchto rozdílů mohou být samozřejmě obrazem kvalitnějšího poskytování úvěrů, ale nelze se zbavit dojmu, že se zde příliš spoléhá na zázraky.
Risk je zisk, ale…
Intesa zároveň posiluje v oblasti obchodních transakcí. To je ovšem do jisté míry výsledek podstupování většího rizika. Jefferies odkazuje na loňské ztrojnásobení hodnoty „value at risk“ (neboli odhadu nejvyšších možných ztrát z daného investičního portfolia) v její investiční divizi. Cena finančních aktiv v rozvaze této italské banky – včetně korporátních dluhopisů za majetkové obchody – během tohoto období poskočila skoro o polovinu. Na druhé straně si Intesa drží stálé silné postavení v oblasti tržních a obchodních aktivit. Ale i když překoná potíže spojené s vyšším rizikem, současná tržní volatilita, která napomohla její obchodní divizi k nedávným nadměrným ziskům, pravděpodobně nevydrží moc dlouho.
Pokud se Intesa skutečně na svět dívá skrze trochu růžovější brýle než její konkurenti, skeptiky zajímá konkrétní důvod, proč tomu tak je. Rozhodně to není za účelem destabilizace plánované akvizice domácího konkurenta UBI. To sama Intesa popírá. Naopak s příchodem koronavirové krize důvodů k podání nabídky odkupu za 4,9 miliardy eur podle Intesy „ještě přibylo“. Je pravdou, že v „přebankované“ Itálii by spojení dvou z pěti největších bankovních společností dalo výslednému konglomerátu lví podíl na trhu a zajistilo značné úspory z rozsahu. Ale úspěch takové transakce během krizového období není zaručen. Jak dokládají příklady fúzí Lloyds a HBOS či RBS a ABN Amro uskutečněných v roce 2008, podobné bankovní dohody mají pro aktéry hořkou dohru.
Intesa v zásadě může dobře prosperovat, má silnější kapitál a stabilnější mix příjmů než řada konkurentů. Ale aby odvrátila všechny nepřízně současného trhu – recesi, stoupající množství nesplacených úvěrů, potíže spojené s podílem v italských vládních dluhopisech – a zachovala si přitom svou nynější atraktivitu, bude to chtít extrémní nasazení.
© 2020 The Financial Times Limited
