Šestiletý trest pro šestici vědců a jednoho zaměstnance vlády za nepřesné informace před přicházejícím zemětřesením je předmětem diskuzí nejen v Itálii. Soud se navíc konal ve městě Aquila, které bylo v roce 2009 živlem postiženo. Domácí La Stampa se zastává vědců a stěžuje si spíše na moderní dobu. Zbývající dvě média se neshodnou. Zatímco Christian Science Monitor považuje přesné predikce za nemožné, New Scientist vidí část viny na vědcích, kteří si zvykli nechat za sebe mluvit někoho jiného.
Je snadné rozčílit se nad odsouzením šesti italských seizmologů a jednoho civilního zaměstnance. Jak mohl někdo věřit, že devastující sílu zemětřesení ve městě Aquila lze předpovědět? To je ale jen volání do zbraně, ve skutečnosti není chybná předpověď tím, za co byla sedmice souzena. Žaloba zněla zcela jasně a týkala se nedostatečné komunikace – byla postavena na obvinění z poskytnutí „nepřesných, neúplných a protichůdných informací“. Vlastně je to snadné. Seizmologové najatí vládní komisí pro vyhodnocení rizik odvedli dobrou vědeckou práci, ale komunikaci s vládou a veřejností přenechali úředníkovi bez seizmologické odbornosti. Jeho vyjádření pro média byla, mírně řečeno, hrubě nepřesná: „Podle vědecké komunity nebezpečí nehrozí. Situace vypadá příznivě.“ V tu chvíli měli vědci zakročit, ale nestalo se tak a zpráva se rychle rozšířila.
Je otázkou, zda taková nedbalost zasluhuje obvinění z neúmyslného zabití a šestiletý trest, ale tu zodpoví odvolací soudy. Ke zvážení je však více témat. Mnozí komentátoři se obávají, že efektem soudní kauzy bude mnohem větší zdrženlivost vědců ve veřejných projevech nejen v Itálii. Zároveň to ale přinutí vědce více přemýšlet o vlastní odpovědnosti. Vědci by neměli nechávat komunikaci s veřejností na předpokládaných „expertech“, kteří jimi nejsou, protože to vede k chaosu, jak se ukázalo v minulosti (BSE, vakcíny, GMO a další). Vědci mají mluvit sami za sebe.
NewScientist: To není hon na čarodějnice
The Christian Science Monitor: Jak předpovědět zemětřesení
Od doby, kdy katolická inkvizice odsoudila Galilea Galileiho k doživotnímu vězení za názor, že se Země otáčí kolem slunce, se italská justice ve vztahu k vědě jen zřídkakdy tak moc spletla. Šest vědců a vládní byrokrat bylo odsouzeno po emocionálním stání, kde vypovídali lidé, kteří při řádění živlu přišli o své blízké, jako by to bylo relevantní pro posouzení otázky, zda současná věda umí předpovídat zemětřesení. Smutek, bez ohledu na jeho velikost, takovou otázku nezodpoví. Vědecký konsenzus je jasný. Ač by svět rád, aby vědci uměli zemětřesení předpovědět, celé dekády se jim to přes maximální snahu nedaří. V padesátých a šedesátých letech došlo k velkému pokroku, ale vlastně od té doby vědci jen lépe vědí, proč zemětřesení vzniká a kde se pravděpodobně objeví. Proto se mohou omezit jen na vágní varování, že v místech aktivní tektoniky by lidé neměli žít. Jenže na to lidé neslyší – i Aquila byla vždy po velkých zemětřeseních v 15. a 18. století obnovena. Mohou predikovat, že nějakou oblast zasáhne velké zemětřesení každých sto let. Ale předpovědět zemětřesení v rámci týdne, dokonce ani měsíce, není možné. Co udělají geologové, jsou-li tázáni, co znamená série menších otřesů? Řeknou, co si myslí.
A za to jsou dnes v Itálii souzeni. „Je nepravděpodobné, že se vbrzku objeví zemětřesení silou podobné tomu z roku 1703, ale ta možnost nemůže být úplně vyloučena,“ řekl Enzo Boschi šest dní před katastrofou. Má být za to souzen? Kdyby řekl, že je velká pravděpodobnost, bylo by sedmdesátitisícové město evakuováno? Nebo kdyby bylo zemětřesení až za rok, byl by Boschi souzen? Věřme v odvolání, byť mnoho lidí doufalo, že tak daleko se případ vůbec nedostane.
La Stampa: Nepochopitelný trest za zemětřesení
Výrok soudu je sice nepochopitelný, ale dokonale odráží dobu, ve které žijeme. Dnes vypadá všechno na světě díky vědě a technologiím tak předvídatelně, jako by se snad dala vynulovat všechna rizika. Po kontrolních mechanismech žádáme, aby neonemocněly naše děti, abychom věděli přesně, v jakou hodinu se zvednou hladiny řek, kdy zaprší nebo jak se máme chovat, když udeří letní vedra. Přestali jsme být zodpovědní sami za sebe. Člověk po staletí nasával zkušenosti a předával dál znalosti, které mu pomáhaly snižovat rizika (při zemětřesení vybíhal na ulici nebo do stájí, při vzedmutí řek se zdržoval daleko od hrází). Dnes čeká, zda dostane nějaký pokyn zvenku. Čekáme na přesný a bezchybný údaj, a pokud se varování ukáže jako přehnané, stěžujeme si, že jsme zbytečně ztratili čas.
Ale jsou věci, které sice nelze předvídat, přesto jim můžeme předcházet. I když nikdo nemůže s jistotou určit, kdy přesně nastane zemětřesení a jakou bude mít intenzitu, můžeme alespoň se seizmickými mapami v ruce stavět domy a školy, které se nezbortí hned při prvních otřesech. Žijeme ve světě, který od Japonska po Turecko provádí rekonstrukce s mimořádnou pozorností k velkým seizmickým nákresům, ale také ve světě, v němž se justice může vysmát vědě i veřejnosti.
