Nedořešená úplatkářská kauza poznamenala i uplynulý ročník 1. ligy
V Česku už asi nezbývá moc lidí, kteří by nevěděli, co se skrývá za větou: Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Divadelní dramatizace dva roky starých policejních odposlechů fotbalových rozhodčích a uplácejících klubových funkcionářů stále ještě baví národ, avšak stín korupční aféry a podivných výroků sudích sráží domácí klubový fotbal níž a níž. „Přes mnoho objektivních důvodů, kdy se třeba ve velké rychlosti musel dořešit případ korupce z předchozího roku, aby se mohlo začít hrát, se nedá říci, že komise, která korupci na úrovni svazu řešila, zvládla svou roli přesvědčivě. Byl tu jakýsi krizový management, který to nedotáhl tak, jak jsem očekával,“ říká místopředseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) a předseda ligového shromáždění Jaroslav Vacek.
Curling místo fotbalu.
Český klubový fotbal v současnosti připomíná tragikomickou frašku. Na jedné straně stojí početná skupina fanoušků, internacionálů a zástupců médií znechucených měkkým řešením korupční kauzy, respektive jejím pokračováním i v právě skončené sezoně, a na straně druhé v jakési pomyslné opozici odmítají čelní představitelé svazu zvolení na loňské valné hromadě ČMFS takřka jakoukoliv kritiku. První místopředseda svazu a bývalý prezident Sparty Vlastimil Košťál již od vypuknutí úplatkářské kauzy přesvědčuje, že o korupci v životě neslyšel, a tvrdí, že on a jeho přátelé se na prvoligových zápasech náramně baví. Pochybnosti o regulérnosti závěru letošní soutěže odbyl v rozhovoru pro Lidové noviny slovy: „Jestli takhle uvažujete, můžete hrát třeba kulečník nebo curling. Něco, co vás uspokojí, je tam ticho a jste tam sám.“
Lidé jim nevěří.
Jindřich Rajchl, výkonný ředitel Chmelu Blšany, klubu který sestoupil z nejvyšší soutěže, přitom odhaduje, že v uplynulém ročníku první ligy bylo rozhodčími hrubě ovlivněno dvacet až třicet zápasů. „Netvrdím, že za každou chybou sudího je nekalý záměr. Mnozí z nich pískat neumějí. Problémem ale je, že řada rozhodčích a členů svazových komisí je neobměněná, zůstává na nich stín podezření z korupční aféry a lidé je skrz to vnímají. Prostě jim nevěří,“ soudí Rajchl. „Je to jako by se do Marseille vrátil Bernard Tapie, mecenáš který na začátku devadesátých let uplácel sudí v zájmu klubu. Pokud by byl dnes v Marseille zpátky a tým vyhrál díky jen trochu sporné situaci, většina lidí by si to spojila s jeho kauzou,“ dodává.
Selhání systému.
Na loňské valné hromadě ČMFS Rajchl prezentoval návrh, aby všichni vrcholní funkcionáři, kteří byli jakýmkoli způsobem zainteresováni na případu úplatkářství, z vedení odešli. „Udělali by dobře pro český fotbal. Za jakýkoliv kolektiv totiž odpovídá jeho vedení. Šéf se nemůže schovávat za tvrzení, že o tom, co dělal jeho podřízený, nevěděl. Když nějaký řadový policista udělá zásadní chybu, volá se často po hlavě policejního prezidenta. Stejné by to mělo být i ve fotbale, kde navíc nedošlo k selhání jednotlivce, ale celého systému. A pokud ten selže, musí odejít ti, kdo ho budovali a vedli,“ tvrdí.
Se svou snahou však Rajchl neuspěl. Stejně jako nebyl vyslyšen námět Blšan a pražské Slavie o zrušení kumulací funkcí svazových „bafuňářů“, jež kluby předložily před půl rokem. „Je pro mne naprosto nepřípustné, aby členové komise rozhodčích byli zároveň delegáty zápasů, kteří kromě jiného hodnotí výkony sudích na hřišti. Když nic jiného, tak taková kumulace funkcí zavdává k dalším spekulacím,“ soudí. Typickým příkladem je Václav Krondl, předseda komise rozhodčích, který byl nominován jako delegát na klíčové zápasy, jako například na jarní derby Sparty se Slávií.
Konec sázek!
Kromě zákulisí se i na prvoligových trávnících dějí věci vzbuzující negativní emoce. Na sestup zralá Plzeň „zázračně“ vyhraje v posledním kole na pražské Letné, přičemž kromě totálně odevzdaných výkonů hráčů „železné Sparty“ zaujaly i dvě penalty nařízené proti domácím (třináctiletá historie české ligy podobnou situaci nepamatuje); dva „zajímavé“ pokutové kopy na hřišti Liberce zahrála v závěrečném ligovém klání i Mladá Boleslav bojující se Slavií a Teplicemi o účast v předkole milionářské Ligy mistrů. Očekávaný vývoj a především výsledek zmiňovaných zápasů nenechal chladnými ani sázkaře a tipující. Rostoucí objem vsazených peněz na „favorizované“ týmy měl za následek snižování kurzu a vyvrcholil úplným stažením inkriminovaných zápasů z nabídky sázkových kanceláří. „To o něčem vypovídá. Nevybavuji si, že by k něčemu podobnému došlo v případě některé z významných evropských ligových soutěží,“ říká Jindřich Rajchl, který zároveň působí jako český právní zástupce internetové sázkové kanceláře BetandWin.com, zřejmě největší firmy v tomto oboru v kontinentální Evropě. „Internetové sázení probíhá on-line, v reálném čase a nabízí okamžitý přehled, kolik lidí z které oblasti si vsadilo na určitou sázkovou příležitost. Samozřejmě to může naznačovat, že je něco vychýleno z normálu. Je potom na bookmakerech, kteří sídlí na Gibraltaru a ve Vídni, jak toto vyhodnotí,“ vysvětluje Rajchl.
Fotbal na třetiny.
Nejkontroverznější událost uplynulé ligy se nakonec neodehrála na hřišti, ale někde mezi ním a hráčskými kabinami, když pražská Slavia v zápase s Libercem nesouhlasila s některými výroky sudího a na protest proti řízení zápasu odešla do kabin. Sešívaní si však během půlhodiny zřejmě uvědomili možné důsledky takového kroku, na trávník se vrátili a utkání se dohrálo. Svévolné opuštění hřiště a rozporcování zápasu na třetiny vyšlo slávisty draho, disciplinární komise fotbalového svazu udělila klubu pokutu 2,15 milionu korun a rozdala i osobní tresty. Slavia v současnosti interpretuje odchod jako pokus o poukázání na poměry v české kopané. „Vyčerpali jsme všechny možné formy protestů a upozornění na situaci, od stížností, otevřených dopisů až po osobní schůzky s vedením fotbalového svazu,“ říká generální sekretář klubu Petr Doležal. Proti pokutě se Slavia minulý týden odvolala - žádá o zrušení trestu, nebo o snížení pokuty s ohledem na příčiny, které klub k odchodu ze hřiště vedly. „Pokud Odvolací a revizní komise svazu bude přihlížet ke skutkovému stavu aktu, měla by být pokuta snížena. Navíc byly v původním řízení disciplinární komise procesní nedostatky,“ konstatuje Doležal.
Máslo na hlavě.
Na otázku, zda může existovat souvislost mezi „tvrdším“ přístupem svazu k červenobílým a loňskou valnou hromadou ČMFS, kde Slavia společně s Blšany, Libercem a Olomoucí otevřeně hlasovala proti místopředsedovi svazu Košťálovi, odpovídá Doležal: „Minimálně o tom přemýšlíme. Některé souvislosti k tomu mohou směřovat.“
I nad Slavií však visí stín korupce, její sportovní manažer Lubomír Puček, bývalý mezinárodní sudí, figuruje v policejních odposleších „Ivánkovy“ aféry, před jedenácti lety byl kvůli nedůvěře klubů z listiny rozhodčích vyřazen (následně se však vrátil) a na Slovensku, kde jako sudí rovněž působil, byl za korupci nepravomocně odsouzený. „Ptali jsme se pana Pučka, zda má nějaký škraloup. Ujistil nás, že ne, a my ctíme presumpci neviny,“ reaguje slávistický šéf Vladimír Leška.
Z rozhodčího manažerem.
V poslední době se vůbec stalo módou, že kluby z první a druhé ligy najímají bývalé rozhodčí jako sportovní manažery, ředitele nebo „alespoň“ konzultanty. Kromě zmiňovaného Lubomíra Pučka ve Slavii byl nedávno jmenován výkonným ředitelem FC Slovácko Jaroslav Bejlek, jenž byl před dvěma roky z výkonnostních důvodů vyřazen z listiny prvoligových arbitrů. Další aktér policejních záznamů, sudí Tomáš Čuřín, který ještě loni na podzim rozhodoval zápasy v lize, je sportovním ředitelem fotbalového klubu z Kladna, který minulý týden vybojoval postup do nejvyšší soutěže. Jaroslav Vodička, potrestaný za to, že na Slovensku společně s Pučkem přijal úplatek „70 litrů vína“, se podle zdrojů týdeníku EURO familiárně pohybuje na stadionu v Mladé Boleslavi a zároveň klub doprovází na hřiště soupeřů.
