E15: Proč ale spadá jednání v případě poslanců do trestního práva a není to jen morální prohřešek?
To je samozřejmě kardinální otázka. Trestní řád definuje, co je to korupční jednání a co je úplatek. Činnost rozhodování v poslanecké sněmovně nepochybně považujeme za obstarání věci obecného zájmu. Úplatkem může být jak peněžní plnění, tak nějaká nemateriální rovina, na kterou není nárok, v našem případě konkrétní pracovní pozice. Je to samozřejmě věcí posuzování, nicméně důkazy naznačují, že takový nárok na pracovní pozice, o které ve věci jde, neexistuje.
Pak zde musí být příčinná souvislost, to znamená souvislost nabídky s obstaráním věci obecného zájmu, tedy dohoda na nějakém vystupování ve sněmovně. Konkrétně to byla rezignace poslanců, jejímž prostřednictvím měl být schválen konkrétní zákon. Nashromážděné důkazy ukazují podezření, že k takové dohodě došlo. To jsou znaky skutkové podstaty.
E15: Otázka ale je, jestli takové dohody můžeme považovat za trestné v politické sféře…
Pomůžu si srovnáním se sportovním prostředím. Tam dochází k celé řadě událostí, které by také mohly být považovány za trestný čin, vzhledem ke sportovním pravidlům jsou ale dovolené – zmiňme třeba box. Judikatura se nám však posunula a už víme, že když jednání sportovce vybočí z těchto pravidel, může to být považováno za trestný čin.
Je tu možná jakási analogie a je třeba posuzovat, zda vyšetřovaná činnost je nějaký politickým vyvažováním, prosazováním zájmů, anebo jestli už vykročila z politiky, kdy si někdo řeší pouze osobní profit přes využití situace, do jaké se dostal. V takovém případě už to jednání podle našeho názoru může být zařaditelné pod trestní zákoník. Tento případ se zřetelně odlišuje od běžné politické praxe. Je tu podezření, že se uvedeným osobám mělo dostat funkce, k nimž není běžný přístup. Za to měly umožnit přijetí zákona, jež označovaly za špatný pro celou společnost. Jednání proběhlo v utajení před samotným hlasováním a mělo charakter obchodu.
E15: Proč jste stále neobvinili někoho z „kmotrů“, jako jsou Roman Janoušek nebo Ivo Rittig, kvůli nimž se vyšetřování vlastně rozběhlo?
Pokud někdo volá po tom, aby byl někdo obviněn, tak to mi skoro připomíná doby dávno minulé. Za druhé, trestní řád přesně stanoví, jak má státní zástupce postupovat. To znamená, pokud při prověřování jakékoli věci zjistí, že je zde shromážděn okruh důkazů, které s větší mírou pravděpodobnosti ukazují na spáchání trestného činu, tak koná. Taková situace může samozřejmě nastat u různých lidí v různých časových obdobích. U některých získáte důkazy dříve, u jiných později, u některých vůbec. Proto také dochází k časově odlišnému procesnímu řešení některých jednání.
Celý rozhovor si můžete přečíst v pondělním vydání týdeníku Euro
Ke kauze Nečas čtěte také:
Je to politický proces, řekl po výslechu Nečas
Ištvan: Podezřelí v kauze Nagyová by mohli opustit vazbu do půlky srpna
