Velký český zahraničněpolitický stratég a státník Václav Klaus opět dokázal šokovat rozumně smýšlející lidi. Minulý týden v rozhovoru pro slovenský deník Národná obroda podpořil kandidáta na prezidenta Vladimíra Mečiara.
„Slovensko, ale stejně Česká republika by si měly v prezidentských volbách zvolit kandidáta, za kterým je jistá politická idea, politické názorové seskupení, seskupení lidí. Mezi slovenskými politiky bych volil někoho z této kategorie. Do ní určitě patří Vladimír Mečiar“, prohlásil Klaus, který na následnou českou i slovenskou kritiku reagoval po svém: „Neřekl jsem nic, čím bych se vmísil do slovenské politické diskuse.
Ale řekl. A řekl toho hodně. Klaus nám zřejmě musel znovu připomenout svoji tradiční sympatii k Mečiarovi. Neřekl to mezi řádky, ale natvrdo. Zkrátka veřejně podpořil osobu, proti které celá Evropa již několik let bojuje.
Ale Evropa mnohem déle a intenzivněji bojuje i proti Slobodanu Miloševičovi a vůči němu Václav Klaus očividně cítí slabost také. A to nejen nyní, při bombardování jugoslávských cílů kvůli kosovskému konfliktu. Stejným způsobem se vyjadřoval před čtyřmi lety proti náletům sil NATO na srbské vojenské síly v Bosně, kde bezbranné civilisty vraždily přinejmenším ve stejném rozsahu jako nyní v Kosovu.
A jen si vzpomeňme, jak tvrdohlavě a absurdně se bránil i tomu, aby v roce 1995 přijel Václava Havla navštívit bosenský prezident Alija Izetbegovič, Dalajláma či Salman Rushdie. Z jeho dalších reakcí však bylo zřejmé, že to nedělal kvůli momentální averzi k prezidentu Havlovi, ale z hlubokého přesvědčení.
Proč je tomu tak, už nelze racionálními argumenty vysvětlit a zřejmě to dostanou za úkol jungiáni a freudisté, až Klaus definitivně zmizí z veřejného života.
Podle politologů však tento okamžik nemusí být daleko. Pavel Šaradín například řekl, že jeho podpora Mečiara byl velmi nešťastný krok a svědčí o jeho osobním úpadku a o tom, že politicky je už mimo. Rudolf Kučera považuje za smutné, že se Klaus zjevně vydal na jakési „protievropské tažení“ .
„Klaus vyjádřil své stanovisko, a svoji politickou odpovědnost ať si nese sám, prohlásil místopředseda slovenského Křesťanskodemokratického hnutí Pavol Hrušovský. Nicméně podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění by Klausova Občanská demokratická strana nyní vyhrála parlamentní volby. Klausovo prohlášení v Národné obrodě vyvolalo na Slovensku „potěšení jedině v řadách opozičního Hnutí za demokratické Slovensko, v jehož čele stojí Mečiar. (Nevím, co by se stalo, kdyby Klaus podpořil i dalšího kandidáta na slovenského prezidenta, bývalého člena ústředního výboru Komunistické strany Slovenska Rudolfa Schustera.)
Otázka je, koho ještě - kromě jeho voličů - výrok Klause, jehož jediným cílem do budoucna je dostat se na Pražský hrad, potěšil v Česku. Kdo by ale chtěl takového českého prezidenta, jehož názory na válku v Bosně, v Jugoslávii, na středoevropskou spolupráci, na Evropskou unii, ale i na Dalajlámu či na Salmana Rushdieho se rozcházejí s názorem drtivé většiny evropských politiků? A jelikož Česká republika míří do Evropské unie, projevy Václava Klause již několik let jednoznačně vyznívají proti českým národním zájmům.
V souvislosti s volbou prezidenta státu Klaus v Národné obrodě vyslovil zajímavou myšlenku. „Jestliže je politik úplně izolovaným solitérem, nemá šanci, aby něco udělal. Bude-li takto pokračovat (a nic nenasvědčuje tomu, že by se Klaus měnil), tento osud ho nemine.
