Zažité pravidlo, že Izrael nemá na svém území zásoby uhlovodíků, jež by stály za řeč, již neplatí. Změnu přineslo spuštění těžby z ložiska Tamar ve Středozemním moři před čtyřmi lety. Ještě větší produkci má nabídnout ložisko Leviathan, kde se začne těžit v roce 2019. Část vytěženého plynu možná skončí na evropském trhu.
Za rozmachem těžby stojí konsorcium dvou společností – americké Noble Energy a izraelské Delek Group. Jen první fáze otevírání ložiska Leviathan v moři jižně od Kypru vyjde na 3,75 miliardy dolarů (88 miliard korun). Další miliardy padnou na plynárenskou infrastrukturu a stavbu elektráren. Prospěch z toho mají i české firmy.
Ano, dodáváme jim, potvrzuje Jiří Polman, generální ředitel společnosti Sandvik Chomutov Precision Tubes. Chomutovský závod se švédským vlastníkem se mimo jiné zaměřuje na výrobu bezešvých trubek, ve kterých jsou uloženy kabely na těžařských plošinách. Dokonce se stal jejich největším světovým producentem.
Mořské plynové naleziště Leviathan. Zdroj: EIA
Z pohledu severočeského podniku se jedná o významné zakázky. „Dodali jsme trubky pro těžební projekt Tamar. V současnosti vyrábíme trubky pro další projekt Leviathan. To je zakázka za zhruba 900 milionů korun,“ vypočítává generální ředitel chomutovského Sandviku Jiří Polman.
Arabové s dovozem váhají
Izrael spustil těžbu zemního plynu v moři v roce 2004, kdy otevřel menší ložisko u města Aškelon. Skutečný boom těžby nastal až na jaře 2013, kdy začala produkce na výrazně větším ložisku Tamar nacházejícím se 80 kilometrů západně od Haify. Stalo se tak v době nouze, kdy politickou krizí oslabený Egypt zastavil dodávky plynu.
Loňská produkce ložiska Tamar dosáhla 9,4 miliardy metrů krychlových, což stačilo na pokrytí celé izraelské spotřeby. Dokonce vzniká přebytek, který Izraelci exportují na území pod palestinskou správou a nově i do sousedního Jordánska. Dalším odběratelem izraelského plynu se může stát Egypt, i když na tamní politické scéně – podobně jako v Jordánsku – je nákup od židovského státu značně kontroverzním tématem.
Protest Jordánců proti plynové dohodě s Izraelem v listopadu 2016
S rostoucí produkcí ve Středozemním moři přichází boom výstavby plynových elektráren v Izraeli. Také zde se uchytily české podniky. Jmenovat lze třeba brněnský závod Siemens Industrial Turbomachinery, který se loni pochlubil získáním kontraktu na dodávku 25megawattových parních turbin do dvou nových elektráren. Letos v brněnském závodě pracují na další turbině pro izraelského zákazníka.
Za dva roky budou mít Izraelci jiné starosti, než jaké měli po zastavení dodávek z Egypta v roce 2011. Místo nedostatku plynu budou řešit otázku, komu dodat produkci z největšího ložiska Leviathan. Vedle konsorcia Noble Energy – Delek Group vstupuje do hry řecká společnost Energean Oil & Gas Group, která loni získala práva k menším ložiskům Tanin a Karish. Těžit zde chce začít v roce 2020.
Čekání na lepší cenu
Možné řešení se již rýsuje. Na počátku dubna podepsali zástupci Izraele, Kypru, Řecka a Itálie předběžnou dohodu o stavbě plynovodu na jih Evropy. „Bude to nejdelší a nejhlouběji v moři položené plynovodní potrubí na světě,“ upozornil při podpisu memoranda izraelský ministr energetiky Yuval Steinitz.
Prokázané izraelské zásoby zemního plynu (miliardy kubických metrů)
Ambiciózní projekt, který podle prvních odhadů vychází na šest miliard eur, však bude zprovozněn nejdříve v roce 2025. Zatím v jeho neprospěch hrají cenové podmínky na trhu, kdy ruský Gazprom a další tradiční dodavatelé prodávají evropským zemím plyn za nižší cenu, než jaká je zapotřebí pro návratnost investice do těžby v moři a stavby plynovodu z ložiska Leviathan do Itálie.
V suché řeči čísel vypadá situace následovně. Konsorcium Noble Energy a Delek Group prodává plyn vytěžený na ložisku Tamar za 5,69 dolaru za milion britských termálních jednotek (MMBTU), po započtení nákladů na potrubí do Evropy cena dále vzroste. Cena na evropském trhu se letos pohybuje mezi pěti a 5,50 dolaru za MMBTU.
Dále čtěte:
