Práci prvorepublikových četníků před časem zpopularizoval seriál Četnické humoresky. Vrchní Arazím, štábní Jarý či praporčík Ambrož se stali vzorem odvahy a statečnosti. Jaké ale bylo četnictvo ve skutečnosti?
Posádka četnické stanice v Trutnově.
Autor: Trutnov.cz
Československé četnictvo bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem. Definitivní podobu získalo vydáním zákona o četnictvu roku 1920. Jeho hlavním úkolem bylo udržovat pořádek a bezpečnost na území Československa. Podle potřeby mělo spolupracovat i na případech místní policie a spolupůsobit k odvrácení vnějšího nebezpečí státu. V době válečného stavu mělo funkci polního četnictva pod přímým velením vojska. Zakročovalo při národnostních a sociálních bouřích, pomáhalo soudům při kriminálních pátráních, zajišťovalo bezpečnost při státních návštěvách, řídilo silniční dopravu a vedlo evidenci pohřešovaných.
V důsledku vojenské organizace podléhalo vojenským trestním zákonům a platil pro něj vojenský služební řád. Spadalo ale pod ministerstvo vnitra, které rozhodovalo o výkonu služby, početních stavech i výcviku četníků.
Od Prahy po Užhorod
Ministerstvu vnitra byla podřízena zemská četnická velitelství, jejichž štáby sídlily v místech politické správy. Zemské velitelství pro Čechy bylo v Praze, pro Moravu v Brně, pro Slezsko v Opavě, pro Slovensko v Bratislavě a pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě. Každá z těchto centrál měla na starost několik četnických oddělení, která zodpovídala za jednotlivá okresní četnická velitelství.
Nejnižším článkem v organizaci československého četnictva byly četnické stanice, které se nacházely v každé větší obci. Na většině stanic sloužili minimálně tři četníci a rajón byl přizpůsoben jejich možnostem. Každé stanici zpravidla velel vrchní strážmistr, jehož podřízenými byli četníci v hodnostech strážmistr, štábní strážmistr a praporčík. Strážmistři mohli být povýšeni na štábní strážmistry po absolvování hodnostní školy nebo po odsloužení minimálně deseti let ve sboru. Hodnosti praporčíka dosahovali štábní strážmistři také po nejméně desetileté službě a na vrchní strážmistry byli povyšováni praporčíci pověření velením stanic.
Prestiž i odříkání
| ČESKOSLOVENSKÉ ČETNICTVO |
| Fungovalo v letech 1920 až 1945. Jeho úkolem bylo zajišťovat pořádek a bezpečnost na území Československa. Bylo vojensky organizované, spadalo ale pod ministerstvo vnitra. Základními jednotkami byly četnické stanice, umístěné v každé větší obci. Velitelem stanice byl vrchní strážmistr, jeho podřízenými byli strážmistři, štábní strážmistři a praporčíci. Od roku 1928 existovaly i speciální pátrací stanice, které se zabývaly vyšetřováním zločinů. Roku 1945 byli četníci spolu s policisty začleněni do nově vzniklého Sboru národní bezpečnosti. |
Služba v četnickém sboru byla prestižní záležitostí. Pro přijímání nováčků byla stanovena přísná kritéria a přednostně byli přijímáni délesloužící armádní poddůstojníci. Četník musel být československým státním občanem, bezúhonný, svéprávný, duševně způsobilý, zdravý a minimálně 165 cm vysoký. Navíc se zjišťovala nejen jeho bezúhonná minulost, ale také pověst rodiny. Jen výjimečně mohl vstoupit do sboru četník, jehož příbuzný se dopustil trestného činu.
Být četníkem znamenalo sice zajištěnou existenci, ale služba to nebyla jednoduchá. Četník byl často v ohrožení života a platila pro něj různá omezení. Povolení k sňatku dostal až po odsloužení čtyř let ve sboru, nesměl být nikde organizován a neměl ani volební právo.
Služba četnictva byla vykonávána zásadně ve stejnokroji šedozelené barvy. Pouze kancelářští zřízenci chodili v občanském oděvu bez viditelného vnějšího označení.
Rozmach četnictva Četnická organizace fungovala velmi dobře, koncem 20. let se proto dočkala velkého rozmachu. Postupně byly zaváděny nové metody vyšetřování a činnost četníků výrazně ulehčil i nákup dopravních prostředků. Roku 1928 vznikly u některých okresních velitelství četnické pátrací stanice, k jejichž úkolům patřilo vyšetřování větších trestných činů a byla na ně přenesena i evidence potulných tlup. Disponovaly motorovými vozidly, fotoaparátem, daktyloskopickými pomůckami a služebním psem. Jejich příslušníci, kteří absolvovali speciální výcvik, nebyli zpravidla přesouváni a jejich počet musel být udržován na předepsané výši. Od roku 1933 navíc působily zejména v pohraničních oblastech četnické pohotovostní oddíly, pomáhající tamním četnickým stanicím při udržování pořádku. O dva roky později pak zahájily činnost také silniční kontrolní stanice, které dohlížely na dodržování silničních předpisů a poskytovaly pomoc při nehodách. Transformace do SNB **
Roku 1935 byly ministerstvem vnitra po dohodě s ministerstvem obrany a ministerstvem veřejných prací ustaveny také četnické letecké hlídky. Dohlížely na dodržování mezinárodních úmluv v letectví a hájily vzdušný prostor. Spolupracovaly navíc s pozemní bezpečnostní službou a poskytovaly pomoc při živelných pohromách.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se ovšem četnictvo stalo součástí okupační správy a jeho činnost byla podřízena německému velení. Většina četníků se proto zapojila do odboje, nebo vykonávala službu formou pasivní rezistence.
V květnu 1945 se četnictvo podílelo ještě na národním povstání, ihned po ukončení války bylo ale rozhodnuto o jeho transformaci. Vybraní četníci se stali stejně jako policisté součástí nově založeného Sboru národní bezpečnosti, který měl odlišnou politickou i pracovní náplň. Vznikem SNB roku 1945 tak četnictvo fakticky zaniklo.
