Poslanci mohou vybírat ze šesti nabídek na revizi hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Zákonodárci vyhlásili soutěž kvůli podezření, že prezident NKÚ František Dohnal plýtval penězi. Vybraný auditor bude prověřovat mimo jiné i to, zda hospodaření NKÚ bylo v souladu s plánovanými záměry a zda bylo efektivní. V posledním bodě bude mít vybraný auditor práci zřejmě hodně ulehčenou. Na první pohled je totiž jasné, že řada kroků, za které je Dohnal kritizován, rozhodně efektivní není. Jenže co nemůžeme považovat za neefektivní, nemusí být nutně protizákonné. A odkazy na zákony se František Dohnal umí ohánět.
Koncem srpna dostal v deníku MF Dnes prezident NKÚ dostatek prostoru k tomu, aby svůj názor na efektivní utrácení peněz názorně objasnil. Zákon dovoluje Dohnalovi pobývat ve dvousetmetrovém bytě s vyhřívanou terasou. Že postupovat striktně podle zákona může znamenat prohřešek proti morálce? To Dohnal neřeší. Nebo přesně řečeno neřešil, dokud se informace nedostala na veřejnost. Národu prezident NKÚ přiznal, že i na houby na Vysočinu jezdí služebním autem. Není na tom nic špatného, vždyť to umožňuje zákon. „Už jsem si zvykl na to, že řada zákonů není takových, jak bych si představoval. Tento zákon (zákon, který povoluje jakémukoli ústavnímu činiteli neomezeně čerpat benzin na osobní spotřebu – pozn. red.) byl mnohokrát kritizován, já jsem ho nevymyslel, ani jsem se na něm nepodílel,“ konstatoval pro MF Dnes Dohnal.
Škoda že v rozhovoru nepřišla řeč i na další Dohnalovy prohřešky. Proč sedí úřad v prostorách holešovické budovy Tokovo, za které platí ročně přes 75 milionů korun, a to včetně ploch, které využívá jen sporadicky? Logikou předešlých odpovědí zkrátka proto, že to zákon nezakazuje. Proč úřad, který má dle ústavy vykonávat kontrolu hospodaření se státním majetkem a kontrolu plnění státního rozpočtu, nakupuje umělecké předměty a svým logem zdobí propagační předměty? Protože to prostě zákon nezakazuje.
Na závěr rozhovoru MF Dnes konstatovala, že František Dohnal „vešel rozvážně a odvážně. Nevypadal ani unaveně, a co je k neuvěření, byl ochotný sedět ve studiu nekonečně dlouho a odpovídat, i když tam bylo horko k zalknutí a on měl na sobě oblek“. Kdyby nebylo kauzy, která je s Dohnalovým jménem spojena, čtenář by mohl prezidenta NKÚ politovat. Jenže manažerských rozhodnutí, která vzbudila pozornost, je až příliš. Dohnal již mnohokrát zopakoval, že odcházet z funkce dobrovolně nehodlá a odvolání se neobává, protože prý žádný zákon neporušil. Rodina mu dle jeho konstatování radí, aby emigroval. Proč ne. Zákon to nezakazuje.
