Já už jdu

25. 9. 2017

Strach z migrace povolal do politiky i Františka Ringa Čecha. Letošní volby slibují nejbizarnější zážitek

Vždycky musí být středem pozornosti, říkají o Františku Ringu Čechovi muzikanti.

„Umělec, který se dokázal prosadit v každém režimu,“ představili ho v 13. komnatě na ČT. Bývalý poslanec teď znovu dokazuje obojí. Ovšem už ne v barvách ČSSD, ale jako volební superlídr SPO. „Jsi prezidentův muž, tak se postav do čela prezidentské strany,“ vysvětluje Čech své nové politické angažmá slovy prezidenta Miloše Zemana, zatímco sedíme v jeho dřevěném srubu v Jílovišti.

Osmička nahoře

Osmá hodina ráno není pro muzikanty, baviče a umělce typická. „To chodíte teprve spát, ne?“ zeptal se mě čtyřiasedmdesátiletý Čech, když jsem s ním telefonicky domlouval rozhovor. Jindy ale prostě neměl čas. „V devět mě už vyzvedává taxík, jedu na rozhovor do rádia. Nefofíe tady nic osobního, foťte jen mě a tady šéfa,“ instruuje fotografa a ukazuje na mě. Jediný šéf v místnosti je ale Čech, důchodce s dlouhým šedivým copem oblečený ráno jen do velkých bílých trenýrek a trika. Nebo přinejmenším šéf všech volebních kandidátů SPO, bizarní strany, jíž drží pohromadě hlavně láska k Zemanovi ajeho velkým myšlenkám.

„Zemanovci se vzpamatovali, Miloš je hnal do útoku stejně jako mě. Jinak bych šel do politiky až v předčasných volbách, které budou za dva roky. Já jsem ale vpodstatě taky vesnický člověk,“ vysvětluje Čech, muž mnoha lepších i horších talentů, jak se přihodí, že se městský muzikant a recesista stane volebním superlídrem venkovské partaje vedené bývalým členem KSČ, předsedou JZD a nyní senátorem Janem Velebou, podle nějž je poslední oázou lidské morálky venkov. „Veleba je vlídný, submisivní člověk. Demokrat tělem i duší. Je to sedlák a ten ví, že si hnojiště nemůže udělat vedle studny s pitnou vodou,“ popisuje Čech šéfa SPO.

Co ho vlast zavolala, aby se vrátil do politiky, vypouští Čech do světa apokalypsu se stejným gustem, s jakým kdysi mezi lidi pouštěl své „naivistické neumětelství“.

Současně ale říká, že je „amatérský prognostik“, takže máme vše, co od něj slyšíme, brát s nadsázkou stejně jako předtím. Tedy něco jako strach s nadsázkou.

Předčasné volby podle Čecha vyvolá zhoršení situace, které způsobí politické strany a hlavně muslimští migranti, kteří si k nám brzy přijdou vzít ty naše „blondýny“.

A právě to Čecha přivedlo k Velebovi, bývalému šlechtiteli prasat, jenž se poslední dobou přeškolil na znalce islámu.

„V tomhle státě není nic hanba,“ říká Čech a vyzývá mě, abych si to poznamenal.

Islámský terorismus je samozřejmě vážná systémová hrozba, již určitě nesníží neregulovaná muslimská imigrace, není ale ironie, že jsou právě terorismus a migrace největším volebním tématem v zemi, jíž se obojí vyhýbá? Vždyť žádné chudé Syřany, Afghánce ani Iráčany nelákáme. A když už jsme sem nějaké na zkoušku dovezli, za pár týdnů už byli v Německu.

„To je, jako když se vám začne tvořit malý váček pod osmičkou vlevo nahoře. S migrací je to úplně to samé. Držme se Anglie,“ radí Čech. Anglie? Velká Británie až po referendu zjišťuje, co to skutečně znamená odejít z EU. V referendu se navíc Britové nebáli muslimských migrantů z Afriky a Asie, ale nás, Poláků a Slováků. „To je, co mě zaráží, to nechápu,“ podivuje se Čech, jenž kromě Zemana miluje právě Británii. „Já jsem velký britofil, připouštím, že nejsem úplně objektivní. Vím ale, že všechny zlé časy se vždycky líp snášely v Anglii,“ dodává.

Co tedy vlastně chce? Odchod z EU „po anglicku“ voličům slibuje i Tomio Okamura, ten ale řekne cokoli, načež to klidně popře a nakonec za to ještě na někoho jiného podá trestní oznámení.

Referendum o našem členství vEU chce i SPO, jež slibuje, že se „odpoutáme od EU a připoutáme k V4“.„Neničil bych EU, v referendu bych hlasoval pro naše setrvání. Držel bych se ale V4. Vždyť to je taková síla, ta V4!“ cupuje Čech program vlastní strany. Ano, a zvlášť poslední dobou.

Panoptikum strachu

Čech s Okamurou samozřejmě nejsou jediní, kteří ve volbách tlučou na buben strachu z migrace. Právě Okamura všem ukázal, že politika je nejlepší byznys za peníze jiných, když ve svém někdejším Úsvitu nechal v rekordně krátké době zmizet 122 milionů korun, které inkasoval za volební hlasy. Stejný byznys teď evidentně láká mnoho dalších podobných „migračních filozofů“ - letos kandiduje rekordní počet lidí (7539) a stran i hnutí (31). O jednu poslaneckou židli se popere téměř 38 kandidátů. Volební panoptikum par excellence.

Kvůli veřejným milionům se navíc nepotřebujete ani probít do sněmovny: veřejný příspěvek 100 korun za hlas inkasujete už za volební zisk 1,5 procenta. A nikdo o vás už nikdy nemusí slyšet. Za lyrickou partu Blok proti islamizaci - Obrana domova tak v Praze například kandiduje i čtyřiadevadesátiletá důchodkyně Věra Špirková. A za STAN, který nám krátce před volbami dopřál spoustu zábavných veletočů, jak by řekl politický nebožtík Jiří Paroubek, kandidují lidé ze 14 jiných politických uskupení - roztomilé politické multi-kulti.

To určitě nelze říct o Sportovcích pro společnost slátaných dohromady bývalým senátorem ODS a šéfem fotbalového Brna Vlastimilem Sehnalem. Ten na kandidátku sehnal (nehledejte v tom žádnou slovní hříčku) známé fotbalisty, trenéry i jiné sportovce ajeho volebním mottem je, že sportu sežene víc peněz. Sehnal chce ve volbách deset procent a jde na to fakt kreativně. Na kandidátku prostě napsal známé lidi z fotbalu, aniž by to někteří věděli.

„Já jsem na nabídku neřekl ne a hned jsem tam byl napsaný. Moc se mi do toho nechce, protože si myslím, že politika je špína“ vysvětlil svou kandidaturu pražský lídr Ladislav Vízek. Načež všemu dal správnou tečku trenér Petr Rada. „Nekandiduju, někdo mě tam dosadil. Mám hodně nepřátel ve fotbale a ještě bych se hrnul do politiky?“ nechal se slyšet. Sehnal si zřejmě vzpomněl na zlatou éru černých duší ODS.

S láskou naopak kandiduje Unie Hrdosti, Aktivity, Vlastenectví, Empatie a Lidskosti, jinak též Unie H. A. V. E. L.17.

„Vsoučasné době demokracie vČeské republice upadá. Je samozřejmé, že absolutní demokracie nemůže existovat, ale měli bychom se snažit tomuto ideálu přiblížit.

Pokud by tento úpadek měl v ČR pokračovat, hrozí přeměna toho malého zbytku demokracie, co tu máme, v anarchii. Nejenže tím ztrácíme mnoho pracovitých a inteligentních lidí, ale vytváříme tím prostor pro různé skupiny, které nutně nemusejí mít zájem o blaho naší země,“ slibuje návrat sametových časů.

Partu Radostné Česko platí a do voleb vede podnikatel v IT Boleslav Buzek.

Ten chce větší účast lidí na přerozdělování peněz, které nám bere stát, takže třeba pět procent z daní a odvodů budeme moct poslat svým starým rodičům nebo na sport a kulturu. Buzek chce také zrušit EET a chránit občany před „vadnými výroky politiků“, což de facto znamená politiky zakázat. O poznání méně lásky a radosti pak nabízí bývalý hudební producent a autor několika „hitů“ Petr Hannig, šéf Rozumných. Jeho volebním hitem je obložení Karlova mostu bezpečnostními bariérami, které nás ochrání před teroristy.

„Jsme ve válce. Zároveň je třeba nainstalovat bariéry do pěších zón, jako jsou Karlova ulice, Melantrichova, Celetná atd.,“ slibuje Hannig, jenž ve všech volbách kandiduje o to intenzivněji, o co méně hlasů v nich dostává. Hrdý objevitel Jakuba Smolíka, Zdeňka Izera a dalších rozdavačů radosti chce navíc do ulic poslat ozbrojenou ostrahu s příkazem pálit při známce napadení veřejného prostoru. To vše se nejspíš naučil, když zkoušel těžit veřejné peníze s Janou Bobošíkovou, průkopnicí politického podnikání.

S podobným tématem tvrdí volební muziku i billboardová parta jménem Referendum o EU. Té poslal koncem srpna deset milionů korun podnikatel Jiří Matela, spolumajitel holešovického meganevěstince. Jeden z nejvyšších českých volebních darů tak dostalo hnutí založené teprve letos zjara Františkem Matějkou, předtím zakladatelem Svobodných. Jeho volební program je vepsaný už v názvu, víc vědět nepotřebujete. A stejné platí i o Řádu národa, Národu Sobě nebo České národní frontě, i ty mají vše ve svém jménu.

I když: pokud jde o Českou národní frontu, ta má program přece jen komplexnější.

Slibuje „převrátit stávající zavedený nesmyslný politický systém naruby.

Odtrhnout dosazené lidi od moci a potrestat všechny viníky, kteří tuto naši malou zemi rozkradli a stále rozkrádají (OKD počínaje a Pandury konče). Hlavním cílem je: plná zaměstnanost, plná zaměstnanost, plná zaměstnanost“. Takže vlastně do voleb ani nemusí: její program se v Česku naplňuje i bez ní.

Hrabal v kotli

Čtyřiasedmdesátiletý důchodce z Jíloviště samozřejmě není žádný blázen, i když také lidi straší „občanskou válkou“. Asi nejvíc ho zřejmě vystihuje jeho někdejší hit Já už jdu: původní skladbu Agadoo dua Black Lace sice v Británii vyhlásili nejhorší písní všech dob, Čech s ní ale kdysi hrdě bodoval, když nikdo moc nevěděl, jestli to myslí fakt vážně. Podobné to je dnes s jeho kandidaturou: zatímco z Okamury a jemu podobných řvounů jde strach, Čech opakuje téměř totéž s nádechem bavičské nadsázky. Sám přiznává, že právě v tom je jeho největší politická cena.

„Celý život jsem toužil po hrabalovské popularitě. Ta je velmi intenzivní, ale tichá. Jenže politika, to je kotel. Mám toho plné kecky, unavuje mě to,“ přiznává. Sám se zajímá o historii a ta podle něj ukazuje, že věci většinou dopadnou špatně. Migranti proto už brzy zaplaví Česko a EU se stejně rozpadne. Na zdi v domě mu už visí vlastní obraz „Pohřeb demokracie“, mistrovo jediné politické umění, které prý jinak nemaluje. SPO ostudně projela volby v roce 2013, kdy měla k ruce Zemana. Získala pouhé 1,5 procenta a o nic blíž sněmovně není ani letos. Přesto se jejího volebního superlídra ptám, jestli je znovu připraven na poslancování. „To by mě kleplo,“ podívá se na mě a povzdechne, „to bude zase článek, já se ztoho po**ru.“ Hezký konec, říkám.

„Co? Dejte tam radši: Ni zisk, ni slávu,“ přeje si.