Jáchyme, rozdrť to!

Odpady a jejich využití je téma, které poslední roky rezonuje. Většina lidí si vybaví především problémy s recyklací „petek“, které vygradovala Čína, když odmítla být plastovým smetištěm vyspělého světa. Fajnšmekři cirkulární ekonomiky ovšem tuší, že lánem zaslíbeným mohou být také stavební odpady. Zapomeňme na stigma dálnice D47, kde recyklace odpadů v jejích násypech získala kriminální nádech a stát si dodnes neví rady s tím, jak se silnice vlní.

Recyklace ve stavebnictví je a musí být budoucnost. A naopak. Česká hlava přišla i na poměrně originální způsoby, jak se dají zbytky z jiných oborů krásně využít na stavbách. Věděli jste třeba, že existuje nekonečný beton nebo že voda v bazénu izolovaném pěnovým sklem z láhví od vína místo pískem má o pět stupňů vyšší teplotu?

in je upcyklace

Stavebnictví se na produkci veškerého odpadu podílí více než jednou třetinou.

Velkou část stavební sutě je přitom možné dál používat. Statistiky Eurostatu tvrdí, že recyklovatelných je až 89 procent stavebního a demoličního odpadu. Zatímco v třídění komunálního odpadu jsou Češi na špici, barevné popelnice na tříděný odpad najdeme již téměř všude, třídění v průmyslovém měřítku, a ve stavebnictví obzvláště, je zatím v počátcích. „Stát producenty k opakovanému využívání demoličního odpadu nijak nenutí. Nejlevnější je stále skládkování, které ale velmi zatěžuje přírodu, a navíc nás připravuje o cenné materiálové zdroje“ tvrdí Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.

Některé firmy na to už jdou jinak.

Například silniční stavitelství stavební skupiny Skanska neustále snižuje podíl produkovaného odpadu, který končí na skládkách. Aktuálně firma skládkuje už méně než šest procent z necelých 400 tisíc tun odpadu, které v rámci výstavby infrastrukturních projektů vyprodukuje.

Z nich tvoří většinu zemina a použitý beton. „Stavebně demoliční odpady upravujeme a využíváme jako druhotné suroviny. V současnosti spolupracujeme s partnery ze státní správy na úpravě norem a prováděcí legislativy tak, aby i projektanti měli jednodušší možnost tyto materiály vybírat.

Naším cílem je jednoznačně upcyklace, tedy zachování či zvýšení materiálové hodnoty v rámci recyklace“ poznamenal vedoucí oddělení udržitelného rozvoje Skanska Karel Fronk.

Drcením k šetrnosti

Předpokladem pro vznik recyklovaných materiálů je takzvaná selektivní demolice neboli demontáž staveb. Jednotlivé materiály tak musejí být separovány již v průběhu bouracích prací přímo na stavbě. To ale klade velké nároky na prostor pro třídění na stavbách a zvyšuje náklady demolice. Především na silničních stavbách je ale možné využívat třídicí a drticí linky, které přímo v místě recyklují původní betonové a asfaltové materiály. Výsledkem je pak recyklát o různé hrubosti, který nahrazuje až polovinu přírodního kameniva v betonu a asfaltu nebo se používá jako náhrada štěrků do podloží nových silnic.

„Cena přírodních materiálů meziročně výrazně stoupá. Riziko vyčerpání přírodního kameniva, jeho ztížená dostupnost, tlak na zabezpečení zdrojů pro ekonomiku státu, to jsou jasné výzvy pro řešení formou cirkulární ekonomiky. Je třeba zmínit, že ve stavební výrobě v ČR je v současné době nahrazováno upravenými stavebními a demoličními odpady méně než 20 procent stavebního kamene a štěrkopísků. Ekonomický i environmentální potenciál pro stavebnictví je zřejmý,“ soudí Fronk.

Evidentně si tento potenciál uvědomil největší developer průmyslových hal v zemi, firma Panattoni. Například v rámci projektu Panattoni Park Ostrov North v areálu po původní továrně Škoda Ostrov na Karlovarsku recykloval rekordních 98,7 procenta demoličního odpadu.

Naprostou většinu materiálu zpracovaly recyklační linky přímo v areálu. Na další stavbu tak firma využila 103 tisíc tun odpadu, který by jinak skončil na skládce.

Ušetřila tím jízdu 10 300 nákladních vozidel s odpadem mimo areál. Za rekordní recyklaci demoličního odpadu získal Panattoni cenu od ministerstva průmyslu a obchodu v rámci soutěže Přeměna odpadů na zdroje.

Nekonečný beton

Je možné, že k recyklaci v budoucnu přistoupí i firmy bez „zelených“ sklonů už z toho důvodu, že kameniva, které je potřeba pro výrobu betonu, rychle ubývá. Do devíti let bude mít z 221 českých lomů zásoby jen 107 a při současném průměrném tempu spotřeby by k úplnému vyčerpání zásob stavebního kameniva v tuzemsku mohlo dojít již krátce po roce 2060.

Jen Praha spotřebovává 13 milionů tun stavebních materiálů ročně. Pouze deset procent z nich je přitom recyklovaných.

Na horší časy se už připravili ve společnosti Skanska. Ve spolupráci s českou firmou ERC-Tech vyvinuli recyklovaný beton Rebetong, který tvoří až ze sta procent recyklovaná suť. Materiál má obdobné vlastnosti jako beton, místo přírodního kameniva využívá materiály získané z demolic a nano příměs. Navíc má nižší koeficient tepelné vodivosti, to znamená, že budovy lépe izoluje. „Výrobky z betonu, které jsou vyrobené podle našeho patentovaného technologického know-how, se po ukončení své životnosti opět použijí pro stavební průmysl. Je tak zaručený nekonečný životní materiálový cyklus, který zároveň eliminuje tvorbu odpadů, znečistění spodních vod a životního prostředí,“ dodal autor patentovaného recyklovaného betonu František Polák z firmy ERC-Tech. Používat se může pro stavbu rodinných a bytových domů, základových konstrukcí nebo třeba jako podkladní vrstva vozovek.

Skanska materiál využila například při představení nového parkurového parku v komunitě Cukrkandl v pražských Modřanech, v místě svého budoucího rezidenčního projektu.

Nové stavební materiály z recyklátu

Kromě přímé náhrady přírodních zdrojů mohou být recyklované materiály využity také jako vstupní surovina při výrobě nejrůznějších stavebních výrobků. Recyklace tak spojila například předního domácího výrobce zdiva Heluz s výrobcem izolací Knauf Insulation. Při výrobě minerálních izolací vzniká v Knaufu voda s odpadními zbytky skelných vláken. Takto vzniklý odpad pak využívá Heluz jako náhradu části přírodních zdrojů ve svých cihlách. Ty pak získávají větší pevnost. Závod Knauf v Krupce za inovativní řešení ve spolupráci s firmou Heluz získal letos ocenění v rámci celé nadnárodní skupiny. O řešení poté projevily zájem sesterské závody například v Německu.

Příkladem stavebních materiálů z recyklátu jsou také akustické podhledy a panely Ecophon ze skupiny Saint Gobain, jejichž jádro ze skelného vlákna tvoří ze 70 procent recyklované sklo.

Odpadní materiál z jejich výroby EcoDrain navíc dále slouží jako vyrovnávací materiál a nahrazuje poptávku po písku.

Láhve od vína pro váš dům

Zajímavý příběh se zrodil také v Příbrami, i když tak trochu z nouze. Tamní společnost Recifa se zabývá svozem odpadu a ve chvíli, kdy sklárny přestaly odebírat obalové sklo - to, které se hází do bílých a zelených kontejnerů - v dostatečném množství, začala hledat řešení. Inspirovala se v zahraničí a začala vyrábět právě pěnové sklo. „Kouzlo“ spočívá zjednodušeně řečeno v tom, že seodpadové sklo rozdrtí na střepy, pak se rozemele na jemnou moučku, laicky řečeno se za vysoké teploty zvulkanizuje a vznikne z něj pěnové sklo,které vypadá jako pemza nebo láva. Může se vyrábět v různých frakcích - drobné ve formě štěrku nebo ve větších „kamenech“.

Pěnové sklo se dá použít především jako izolant do základových desek, na drenáže, vysypávání kleneb a stropních prostor, dále jako izolace do podlah nebo jako izolace bazénů. Výrobce dokonce tvrdí, že pokud je bazén obsypán místo hlínou pěnovým sklem, má voda teplotu o 5 stupňů vyšší.

Recifa dnes konkuruje výrobcům polystyrenu, štěrku, kameniva nebo keramzitu, nicméně její produkt má prý řadu výhod jako například nehořlavost, je lehký, znovu recyklovatelný a nechutná hlodavcům ani ptákům. O pěnové sklo je zájem v soukromé sféře - mimochodem na zateplení základové desky rodinného domu je potřeba pěnové sklo z 25 tisíc láhví od vína. Pěnové sklo ale proniká i do státní sféry. Zatím ale spíše v zahraničí, kde se používá v dálnicích nebo železničních náspech.

Jízda po skle

Ani s tuzemským erárem to ale nebude beznadějné. Když jedete kolem Rudné, projíždíte se po silnici z automobilových skel. Tedy ze směsi, kterou vyvinula česká firma Ciur z Brandýsa nad Labem.

Substabit je umístěn zhruba deset centimetrů pod povrchem vozovky a výrazně zlepšuje její vlastnosti. „Vyvinulijsme výrobek, který mohou obalovny asfaltových směsí implementovat. Pak přišly na řadu ověřovací zkoušky. Substabit testujeme pět let, silnice je díky němu odolnější, má méně vyjeté koleje a mnohem lepší teplotní citlivost. Teď už můžeme říct, že jeho kvalita je potvrzená,“ říká Mojmír Urbánek, výrobní ředitel firmy Ciur. Za svůj objev si odnesl ocenění v posledním ročníku soutěže Česká hlava. #

Do devíti let bude mít z 221 českých lomů zásoby jen 107 a při současném průměrném tempu spotřeby by k úplnému vyčerpání zásob stavebního kameniva v tuzemsku mohlo dojít již krátce po roce 2060.

89 procent stavebního a demoličního odpadu je podle Eurostatu recyklovatelných.