Ještě před jmenováním Dany Kuchtové ministryní školství rozproudilo diskusi její vystoupení v rakouském deníku Neues Volksblatt. Místopředsedkyně Strany zelených v rozhovoru sdělila, že Strana zelených bude prosazovat vypnutí Temelína. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman její výroky označil za destabilizující a za flagrantní porušení koaliční smlouvy ještě před jmenováním nové vlády. Opoziční lídr Jiří Paroubek ji obvinil z ohrožení energetické bezpečnosti státu. Kuchtová tvrdí, že šlo jen o nepřesnost překladu, neboť okamžité uzavření elektrárny požadovat ani nemohla, protože je nepovažuje za politicky realistické.
Svou nedůvěrou k atomu je ovšem Kuchtová známá, zejména z dlouhodobého působení v roli předsedkyně sdružení Jihočeských matek. Její skepse ale nijak nekoliduje s koaliční smlouvou, v níž se zeleným podařilo vyjednat odmítnutí výstavby dalších jaderných bloků. Vyjednavači ODS, lidovců a SZ se shodli, že vytvoří odbornou skupinu, jež otevře diskusi o budoucnosti české energetiky. V ní chtějí zelení jednat o odstoupení od jádra v delším horizontu. Že však Česko nebude jednoduše následovat německý příklad dosud všemi vládami respektovaného jaderného odklonu, je zřejmé. Kuchtová předpokládá podobný postoj našich politiků jako jinde v Evropě - někteří budou pro, jiní proti.
„V EU se o směřování jaderné energetiky ostře diskutuje. Občas vítězí ti, kteří atomovou energii podporují, ale jsme svědky i zcela opačných stanovisek, například Evropského parlamentu. Pro snížení emise skleníkových plynů existují daleko efektivnější způsoby, než je jaderná energetika,“ myslí si Kuchtová. Je si vědoma toho, že právě názor na atom společnost rozděluje: „Teprve budoucnost ukáže, která forma využívání zdrojů byla udržitelná. Podle mého názoru to jaderná energetika nebude.“
Nyní Kuchová naráží na připomínky, proč se vyjadřuje k tématu, které je vzdálené jejímu vzdělání i její roli ministryně školství. „Své názory neskrývám. Budu o nich mluvit kdykoli. Je to můj občanský postoj, na který mám právo. Například rodiče mají možnost se vyjadřovat ke vzdělávání svých dětí, přestože drtivá většina z nich není pedagogy. A já jsem ráda, že se o vzdělávání svých dětí zajímají.“
