V lobby hotelu Savoy lobbovali dva lobbisté, aby volba prezidenta republiky byla – podle vzoru nadporučíka Mazurka z Černých baronů – „udělaná, jak má být, protože tak je to správné, tak má být“. Jenže to prasklo a všichni se zděsili. Ne toho, že lobbisté lobbovali i ve volbě nejvyššího ústavního činitele, ale že to prasklo. A hned se vědělo, že za to může bývalý ředitel rozvědky Karel Randák – jen mu to dokázat! A brousili kolem něj špioni i policajti, rok šoupali podrážky a šponovali uši – a nic. Až na to přišli zpravodajci z Bisky, ještě že je máme! Jak? Jednoduše. Přes odposlechy!
Že je odposloucháván ředitel BIS po svém odvolání, je sice normální, ale jenom na první pohled. S ředitelem tajné služby by mělo být zacházeno i po ukončení jeho funkčního období tak, aby nemusel být odposloucháván. Nadto by se ředitelem tajné služby nikdy neměl stát člověk, kterého by bylo třeba – i po brutálním odvolání – odposlouchávat. Stejně tak by se ředitelem tajné služby nikdy neměl stát člověk, u něhož by se dalo prostým odposloucháváním na něco přijít, česky řečeno, který by si do telefonu pouštěl pusu na špacír.
Jenomže BIS toto všechno ví, nemyslete si, že je včerejší. BIS ale nelze jen tak přechytračit! Na BIS si nepřijdete, ta umí věci! Koupí třeba za drahé peníze zpátky několik disků se svými přísně tajnými daty poté, co se měsíce někde potulovaly – a oplývá přitom tak nakažlivou jistotou, že si je nikdo nepřečetl a nezkopíroval, že tomu uvěří i kontrolující poslanci! A protože BIS je tak chytrá a zkušená, ví, že ani bývalý ředitel rozvědky Karel Randák není včerejší. Jenže BIS na něj vyzrála! Jak? Zase jednoduše!
Je přece jasné, že Randák by se jen tak chytit nenechal, že o utajených věcech do telefonu nemluví. Jenomže to je právě ten klíčový důkaz, který si Randák upletl sám na sebe! Kdyby nebyl v kauze Savoy zapleten, jistě by o ní mluvil! Ale on o ní nemluvil! Co to znamená? Jednoznačně to, že v ní zapleten je!
Chyťte černou kočku v černé komoře, obzvláště, když tam ta kočka není, dělal si šoufky již Stalin. A BIS, poučená všemi eskamotéry od Houdiniho po Copperfielda, dokáže vyzrát, na koho je potřeba. A jeden přitom užije legrace – ne však milionové, nýbrž miliardové – a trošku při ní mrazí.
