Nový směr výzkumu dává pacientům naději
Protože se vědcům už podařilo, aby pavián s transplantovaným prasečím srdcem žil rekordních čtyřicet dní, můžeme se poměrně brzy dočkat i toho, že se prasečí orgány budou transplantovat také lidem. Zhruba v tomto tónu informovaly světové ag entury o nedávném kongresu Mezinárodní xenotransplantační společnosti.
Na kongresu, který se konal v japonské Nagoji, skupina vědců v čele s doktorem Conradem Vialem ze Stanfordské univerzity předložila výsledky zcela ojedinělé operace. Při ní bylo paviánovi transplantováno srd ce prasete a pavián opera ci přežil o celých čtyřicet dní. Ve vědeckém světě se taková délka přežití považuje za zcela mimořádný úspěch.
Pokusy transplantovat lidem zvířecí orgány jsou dnes ve středu nejen odborné, ale i laické pozornosti, neboť lidských transplantátů není dostatek. Na světě je stále mnoho lidí, jejichž životy by se vhodnou transplantací nejen srdce, ale i jiných orgánů mohly kvalitativně zlepšit, nebo jejichž životy by transplantace dokonce mohla zachránit. Ale tito pacienti mnohdy marně čekají na vhodné transplantáty. Podle amerických informací jen ve Spojených státech stojí ve frontě víc než padesát tisíc nemocných, za rok je však k dispozici jen kolem pěti tisíc orgánů.
Conrad Vial pracuje na xenotransplantaci - transplantaci zvířecích orgánů lidem - v cambridžské společnosti Imutran, která v odborném světě platí za pionýra této metody. Vědečtí zástupci firmy tvrdí, že zkoušky na lidských pacientech by snad m ohly být zahájeny už do dvou let. Samozřejmě jen v případě, že pokusy na zvířatech budou pokračovat tak, jak vědci doufají.
Xenotransplantační testy začaly ve Velké Británii už v roce 1992. Tehdy se v Cam bridgi narodilo bílé selátko, jemuž vědci dali jméno Astrid. Jméno si zasloužilo, protože to nebylo obyčejné podsvinče, ale prasečí mládě s „humanizovanými orgány, tedy orgány, které byly geneticky upraveny už s vizí, že by mohly sloužit k transplantaci lidem.
Konvenční transplantace srdce (či jiných orgánů) mají úspěch proto, že se při nich používají co nejpodobnější tkáně a pacientům se současně podávají imunosupresivní přípravky, tedy léky, které snižují pacientovu imunitu. Jen ta k se zajistí, aby se tkáň příjemce nesnažila zbavit transplantované tkáně.
Prasečí srdce lidským transplantačním požadavkům odpovídá z hlediska velikosti, anatomie i krevního tlaku. „Ale to nestačí: když se lidská krev pumpuje běžným prasečím srdcem, její proud se vzpříčí a srdce během hodiny zkolabuje, prohlásil na nagojském kongresu David White, ředitel výzkumu firmy Imutran. Jiná situace nastává, když se místo běžného prasečího srdce transplantuje srdce, které se „humanizovalo zavedením lidských genů. Na tomto směru výzkumu Imutran pracuje od roku 1984 .
Lidskému imunitnímu systému dávají signál k útoku na prasečí tkáň krevní antitělíska. Jakmile avízo vydají, spustí se celý sled pochodů, který útočí na membránu cizí buňky. Vědci v lidských buňkách objevili bílkoviny, které mohou tomuto ataku čelit tak, že sled probíhajících pochodů přeruší. A právě selátko Astrid bylo jednou takovou bílkovinou vybaveno.
Xenotrasplantace je snad už tak vyvinutá, že lze uvažovat o využití humanizovaného - genově upraveného - prasečího srdce k tomu, aby pomohlo pacientovi alespoň na přechodnou dobu. Na dobu, kdy čeká na srdce dárce lidského. Společnost Imutran však touto cestou nepostupuje. Její šéf výzkumu na kongresu prohlásil, že „tyto překlenovací operace jen prodlužují zás tup těch, které na operaci čekají . Imutran se podle něho snaží o jiný přístup, totiž o to, aby se rozšířila nabídka dárců. To je zásadní rozdíl.
Ve Spojených státech se už začalo zkoušet využití humanizovaných prasečích jater, ale pouze tak, že byla zapojena mimo tělní oběh. Jinak řečeno, opět posloužila jen na překlenovací období. Nicméně i to stačilo, aby se objevily i jiné problémy. Existují totiž viry, které zvířatům vůbec neubližují, ale člověku by mohly způsobit značné potíže. Nejen to, vědci se obávají, že by mohly vyvolat i dosud neznámé epidemie.
Například skupina britských vědců, která slouží jako poradenský vládní orgán, proto navrhuje, aby příjemci xenotransplantátů podepsali před eventuální transplantací závazné prohlášení, že nebudou mít děti. Ve snaze potlačit riziko možné dalekosáhlé infe kce vědci dále navrhují, aby pacienti i celé jejich rodiny byli neustále pod lékařským dohledem, dokonce aby se monitorovaly jejich sexuální praktiky. Poradní skupina předloží finální návrh regulačních kroků snad už letos v prosinci, do té doby nemá v úmyslu vydat žádnou licenci povolující xenotransplantaci. Společnost Imutran však je o krok dále: nemá už jen jediné selátko Astrid, ale celé stádečko prasat s upravenou genovou výbavou. A tato firma není sama. Geneticky uprav ená prasata podle zpráv vypěstovala už také americká Alexion a jejich buňky regenerovaly poškozené nervové buňky opic. Zpráva vyvolala mimořádný ohlas, protože opice měly nervové buňky v takovém stavu, jako by onemocněly Parkinsonovou chorobou. Firma Alexion hodlá už brzy zahájit zkoušky na lidech, kteří touto chorobou trpí.
