O c e l á ř s k ý p r ů m y s l
Největší světový výrobce oceli - japonská Nippon Steel - očekává ve finančním roce 1998/1999 meziroční pokles čistého zisku z 35,4 miliardy jenů na pouhých pět miliard jenů. Bude to nejhorší výsledek od roku 1971.
Japonský ocelářský průmysl, který patří k předním světovým producentům a exportérům oceli, je v krizi. Je to v důsledku finančních a následně hospodářských propadů v celé Asii. Přitom značné potíže ocelářství v této oblasti podle odborníků patrně přetrvají i letos a možná i v dalších letech. Ani momentálně vcelku živý evropský a severoamerický ocelářský trh na tom podle odborníků zřejmě nic nezmění.
Vytrhnout trn z paty
Asijská poptávka po oceli byla v roce 1998 podle předběžných údajů uveřejněných Mezinárodním institutem pro železo a ocel (IISI) asi o 7,6 procenta nižší než v roce 1997 (klesla na 282,8 milionu tun). Konkrétně v Japonsku se loni podle IISI mělo spotřebovat téměř o dvanáct procent méně oceli (72,3 milionu tun) než v roce 1997.
Za této situace, kdy domácí poptávka i spotřeba v celém regionu klesala, jsou největší japonské ocelárny (takzvaná velká čtyřka) Nippon Steel, Sumitomo Metal, Kawasaki a Kobe Steel nuceny ještě více usilovat o odbyt v zahraničí. Největší z nich - Nippon Steel, která je zároveň i největším světovým výrobcem oceli, začala v této souvislosti uvažovat o širší kooperaci s ostatními, a to jak ve výrobě, tak v marketingu. Před koncem loňského roku se dohodla s dalším ocelářským velikánem Sumitomo Metal na společných dodávkách bezešvých trub norské firmě, těžící v Severním moři ropu a plyn. Tato společnost zatím nechce být jmenována, ale lze spekulovat, že by to mohla být Statoil, která určitý příslib zakázky na dodávku trub dala rovněž českému ocelářství při příležitosti uzavření dohody o dovozu norského plynu do ČR.
Na nabídce pro norskou firmu pracovaly obě japonské ocelárny společně a během prvních letošních týdnů mají zahájit výrobní kooperaci. Dohoda, kterou s těžaři uzavřely, předpokládá, že v období 1999 - 2003 budou ocelárny dodávat třicet tisíc tun bezešvých trub ročně. Zakázka jim zajistí dlouhodobé příjmy na norském trhu, jemuž v tomto oboru japonští dodavatelé léta dominují . Společná dohoda firem Nippon Steel a Sumitomo Metal není - jak uvedli jejich představitelé - zatížena žádnými dodatečnými náklady, které se díky společným operacím naopak sníží.
Poprvé v historii japonského ocelářství se tak podle odborníků spojili dva výrobci stejného sortimentu k účinnějšímu boji s narůstající konkurencí na světovém trhu bezešvých trub. Přinutil je k tomu nejen pokles domácí poptávky, ale i celosvětově klesající ceny oceli. Důvodem byly i změněné tržní podmínky v důsledku množících se akvizicí a fúzí mezi jejich klienty (zejména ropnými koncerny).
Japonské ocelárny zřejmě budou - s cílem ušetřit a lépe čelit konkurenci na světovém trhu - spojovat některé své aktivity i u dodávek dalším odběratelským odvětvím, jako je například automobilový průmysl, v němž také v poslední době přibývají fúze. Měnící se podmínky odběratelské klientely, a tím i trhu ocelářských výrobků, se totiž stávají pro dodavatele materiálů a zařízení jakousi výzvou.
Vývoj kursu akcií vybraných společností
Nippon Steel na burze v Tokiu (JPY)
Sumitomo na burze v Tokiu (JPY)
Pramen: Bloomberg
Nadměrné kapacity
Pouhé rozšiřování spolupráce při exportu nemůže odstranit problémy, které japonským ocelárnám vznikají na domácím trhu, kam směřuje 37 procent jejich produkce. Podle vyjádření představitelů tokijské pobočky firmy Goldman Sachs spočívá problém hlavně v nadměrných kapacitách celého japonského ocelářství.
Prudký pokles domácí poptávky - a navíc hrozba antidumpingových sankcí ze strany USA - nutí japonské hutě k restrukturalizaci, která by měla částečně zlepšit jejich kondici. Japonci se tak zbavují nerentabilních divizí a také aktivit, které nepatří k jejich klíčovým obchodním zájmům. S tím úzce souvisí i snižování počtu zaměstnanců v odvětví. Na druhé straně ovšem hledají východisko ze svízelné situace často také v diverzifikaci svých aktivit. Vstupují, pokud tam vidí šanci, i do elektroniky, strojírenství, stavebnictví či hutnictví neželezných kovů. Například Sumitomo Metal chce podle nejnovější zprávy posílit svou dosavadní přítomnost v elektronice.
Podle nejnovějších odhadů IISI by měla výroba oceli v Japonsku ve finančním roce 1998/1999 (duben/březen) činit maximálně 92 milionů tun, tedy téměř o deset milionů tun méně než před rokem. Avšak ani toto snížení nebude stačit k vyrovnané bilanci poptávky a nabídky oceli. Pro japonské oceláře to bude nejhorší výsledek od roku 1971. Firma Nippon Steel, která má své pobočky kromě Japonska také v Austrálii, Číně, Evropě, Indonésii, Jižní Americe a v USA, očekává čistý zisk jen pět miliard jenů (proti 35,4 miliardy v předešlém roce) a pokles prodeje o devět procent, zatímco Sumitomo Metal předpokládá celoroční ztrátu kolem 25 miliard jenů a pokles prodeje o 5,5 procenta na 970 miliard jenů.
V regionu asijských zemí je zcela zřetelný také pokles na korejském ocelářském trhu, kde byla loňská spotřeba podle předběžných údajů o plnou třetinu nižší. Značně ovlivněny byly i menší trhy, jako Thajsko, Malajsie a Indonésie. Poněkud lépe na tom v regionu bylo snad jen ocelářství na Tchaj-wanu.
Trocha historie
Japonský ocelářský průmysl je sice mladší než evropský či americký, nicméně brzo vyrostl do gigantických rozměrů. To byl také důvod, proč se dostal do určité závislosti na exportu a proč ho jakékoliv snížení světové poptávky po ocelářských výrobcích vždy začne dusit.
Sumitomo, ale i další tři z velké čtyřky jsou světové jedničky právě na bezešvé trouby (samozřejmě mají další rozsáhlý sortiment ocelářských produktů včetně speciálních ocelí). S nimi léta pronikaly především do ropného průmyslu v Americe, v Asii i Evropě. Své kapacity začaly výrazně zvyšovat na začátku osmdesátých let, kdy jejich rozhodnutí stimulovala rostoucí poptávka ropného průmyslu, vyvolaná rozvojem těžby v Kanadě, Mexiku a Číně.
Firma Nippon Steel tehdy investovala do rozšíření výroby bezešvých trub o malém, středním i velkém průměru 80 miliard jenů, Sumitomo Metal (specializovaná zejména na tento sortiment) asi 60 miliard jenů a Kawasaki kolem 37 miliard jenů. Kapacity pro výrobu bezešvých trub se v japonských ocelárnách v první polovině osmdesátých let zvýšily na více než jeden milion tun a jejich hlavními zákazníky se staly světové ropné koncerny.
V osmdesátých letech byl ovšem k takové expanzi důvod. Světová těžba ropy rostla, ceny černého zlata kulminovaly a pro dodavatele (nejen japonské) trub všech rozměrů to bylo příznivé období. Jejich výrobní orientace se jim ovšem nevyplácela v dobách, kdy ropné společnosti musely těžbu ropy spíše omezovat než budovat nové kapacity. To se od konce osmdesátých let stalo několikrát a naposledy právě loni. Stejný trend bude zřejmě pokračovat i letos.
