Jak Chile léčí potíže

24. 11. 2009

Navzdory desítkám let hospodářského růstu jsou...

Celý podtitul: Navzdory desítkám let hospodářského růstu jsou průměrní občané nespokojeni – chtějí lepší školy a více příležitostí

Valeria Garcíová dosáhla v posledních dvou desetiletích výrazného pokroku. Jako studentka, jež zběhla ze střední školy, žila v dřevěné chatrči s kuchyní s hliněnou podlahou a plechovou střechou v San Ramónu, v jedné z nejdrsnějších čtvrtí chilského hlavního města. Avšak ve 33 letech se na střední školu vrátila a potom získala na místní univerzitě titul z psychologie. Sedm let denně dojížděla hodinu autobusem na vyučování, a aby vyšla s penězi, celou dobu si vydělávala praním prádla.
Dnes je dvaapadesátiletá Garcíová psycholožkou v centru pro týrané ženy a posílá své děti do střední školy bez vládní podpory. Měsíční příjem 1200 dolarů jí neumožňuje, aby dostávala finanční pomoc, třebaže dosud žije v San Ramónu, nehostinném prostoru nouzových domů a prázdných parcel. „Když jsem považována za příslušnici střední vrstvy, proč se cítím tak chudá?“ ptá se a rozhlíží se po čtyřpokojovém domě ze škvárobetonových tvárnic, kde žije společně se svými třemi dcerami. „Svět si myslí, že Chile je úspěšné, ale mnoho Chilanů nemůže dělat o moc víc než pracovat, spát a jíst. Lidé nejsou spokojeni.“
Chile udělalo výrazný pokrok od roku 1990, kdy po 17 letech vojenské vlády byla obnovena demokracie. Ekonomika patřila mezi nejrychleji rostoucí na světě, inflace je dávnou vzpomínkou, míra chudoby se snížila z 45 na třináct procent a hrubý domácí produkt na hlavu vzrostl čtyřnásobně na 10 100 dolarů.
Přesto mnoho Chilanů cítí podobně jako Garcíová jisté potíže. Vědí, že jejich země je jednou z nejvíce prosperujících v Latinské Americe z důvodu fiskální kázně a hlubokých tržních reforem v posledních třiceti letech. Avšak prudký růst Chile v asijském stylu v 90. letech byl nahrazen expanzí, která v tomto desetiletí činila v průměru jen 3,5 procenta ročně. A přes úsilí o diverzifikaci dál tvoří přes polovinu celkového vývozu kolísavé výnosy z mědi. Vedoucí představitelé Chile se tedy snaží tuto závislost omezit a podporovat rozvoj ekonomiky založené na znalostech cestou lepšího vzdělávání a větších inovací.
Pro majetné lidi je to práce – a zábava – jako vždycky. V zámožných čtvrtích Santiaga se třpytí množství nových kancelářských věží a luxusních obytných komplexů a o nedělích se spousty zazobaných rodin hrnou do pólového a jezdeckého klubu San Cristóbal na drahý švédský stůl s prvotřídním žebírkem a aljašským krabem královským. Od stolů mají výhled na bezvadně upravená pole, kde jsou hřebelcováni plnokrevníci na odpolední závody. Avšak v rozrůstajících se zaprášených obcích, kde žije rodící se chilská střední vrstva, není dost klinik, parků ani veřejné dopravy. Přes svůj rozvoj zůstává Chile společností rozdělenou na majetné a nemajetné. „Chilané pokročili vpřed, ale ne tolik, jak by se jim líbilo. Ti, kteří mají pocit, že zůstávají pozadu, jsou zatrpklí,“ říká Marta Lagosová, ekonomka, která řídí firmu Latinobarómetro zabývající se výzkumem veřejného mínění.

DYNAMIČTĚJŠÍ To vyúsťuje v potíže pro středolevou koalici Concertación, která v Chile vládla od chvíle, kdy odstoupila vojenská junta generála Augusta Pinocheta. Tato koalice socialistů, křesťanských demokratů a radikálů riskuje, že 13. prosince neuspěje v prezidentských volbách. V čele průzkumů veřejného mínění je Sebastián Piñera, konzervativní miliardář, který kontroluje vlajkovou leteckou společnost LAN Airlines. Devětapadesátiletý Piñera nehodlá radikálně měnit úspěšnou směs fiskální a měnové politiky nebo hotovostní dávky na likvidaci bídy, které prosazovala koalice Concertación. Voliči však mají zjevně pocit, že Piñera je dynamičtější než koaliční kandidát, sedmašedesátiletý bývalý prezident Eduardo Frei, a vyzrálejší než Marco Enríquez-Ominami, šestatřicetiletý socialista, který se rozešel s koalicí, když odmítla jeho kandidaturu. Prezidentka Michelle Bacheletová, socialistka, která nemůže kandidovat na znovuzvolení, je značně populární. Avšak její oblíbenost dosahující 78 procent se nepřenesla na Freie.
Pod dohledem Bacheletové se Chile radovalo z neočekávaných zisků z rekordně vysokých cen mědi. Avšak místo toho, aby vláda tyto peníze utratila, jak to udělaly jiné země bohaté na komodity, vložila dvacet miliard dolarů do suverénních fondů a investovala je, přičemž získala průměrné roční výnosy 7,2 procenta. To Bacheletové umožnilo uvolnit fiskální stimul ve výši čtyř miliard dolarů, rovnající se 2,8 procenta HDP, když udeřila celosvětová finanční krize. Tyto peníze byly vynaloženy na půjčky malým podnikům, dotace firmám zaměstnávajícím mladé lidi, financování bydlení pro obyvatele s nízkými příjmy a na další účely. „Byli jsme ochotni snížit tlak a vyvinout významné úsporné úsilí, když to nebylo populární,“ říká ministr financí Andrés Velasco. Třebaže ekonomika má letos poklesnout o celá dvě procenta, ekonomové očekávají, že v roce 2010 vzroste o 3,5 procenta až pět procent, jakmile se oživí světová ekonomika a zvednou se ceny mědi. Velké starosti působí Chilanům školství. Ačkoli devadesát procent studentů dokončí středoškolská studia, mnozí se domnívají, že státní školy nemají žádoucí úroveň. Asi čtyřicet procent absolventů středních a vysokých škol dosahuje v testech porozumění čtenému textu žalostných výsledků. A školy sužují časté stávky učitelů včetně opuštění pracoviště, které způsobilo, že se skoro celý listopad nevyučovalo. Proto rodiče s nízkými příjmy a ze střední vrstvy šetří nebo se zadlužují, aby mohli posílat děti do soukromých škol. „Dokud Chile nebude reformovat školský systém, nic se nezmění,“ říká Manuel José Ossandón, starosta dělnické čtvrti na okraji Santiaga Puente Alto, která je domovem 700 000 lidí. Ossandón by to měl vědět. Dokonce i nejlepší státní školu v Puente Alto sužuje to, že má nedostatečně kvalifikované učitele a třídy, v nichž se tísní až 45 studentů. „Ti nejlepší učitelé chtějí pracovat v soukromých školách, které lépe platí,“ uvádí Sandra Urrutiová, ředitelka rozsáhlého cihlového komplexu, kde se od mateřských až po střední školy vzdělává 2400 dětí.

DAŇOVÉ PRÁZDNINY Loni se 60 000 Chilanů přihlásilo do nové neziskové skupiny zvané Školství 2020, která lobbuje za lepší školy. Mezi cíle skupiny patří vyšší výdaje na školství, povinné zkoušení učitelů a vyšší akreditační normy. „Jak to, že lidé očekávají, že chilská ekonomika poroste ročně o sedm procent, když je téměř polovina obyvatel funkčně negramotná?“ ptá se Mario Waissbluth, profesor strojírenství na Chilské univerzitě a zakladatel hnutí Školství 2020. „Chile by dosáhlo skleněného stropu, hranice svého budoucího růstu, ledaže by rychle udělalo něco pro zkvalitnění svého lidského kapitálu.“ Druhou velkou starostí je nedostatek inovací. Přestože Chile má dobré postavení v inovacích oproti jiným latinskoamerickým zemím, vláda ví, že se musí víc snažit, aby přilákala větší zahraniční investice. Veřejno-soukromé sdružení zvané Národní rada pro zavádění inovací pro zvýšení konkurenceschopnosti (CNIC) se snaží posílit vazby mezi univerzitami a podniky, aby podpořilo nově založené firmy v oboru biotechnologií, zelené energie a technologie. A vláda zavedla velkorysé daňové prázdniny a dotace, aby takové podniky pomohla budovat. Tyto pobídky přilákaly do Chile americkou technologickou firmu Synopsys, která navrhuje software pro výrobce čipů, jako je například Intel. Před třemi lety společnost otevřela výzkumné středisko v Santiagu. Chilská vládní instituce pro hospodářský rozvoj, CORFO, platí až 25 000 dolarů na školení každého nového zaměstnance a firma Synopsys tyto peníze využívá k tomu, aby nové pracovníky posílala na zaškolení do své centrály v kalifornském Mountain View. Nováčkům se toto vzdělávání zjevně líbí. Osmadvacet technických odborníků firmy Synopsys, kteří vydělávají asi polovinu toho, co jejich protějšky v USA, chodí do práce v tričkách a šortkách. „Chtěli jsme vytvořit ovzduší tvořivosti a novátorství,“ říká generální ředitel Victor Grimblatt. Firma Synopsys Chile loni vyvezla služby za 1,2 milionu dolarů a tři z jejích technických odborníků požádali o patent v USA.
Když pojedete 120 kilometrů na západ směrem k přístavnímu městu Valparaíso, naleznete další doklad úsilí Chile o vybudování ekonomiky znalostí. Outsourcingová firma Evalueserve z Nového Dillí tam zaměstnává 160 Chilanů, kteří provádějí analýzu podnikání pro společnosti na celém světě. „Mám pocit, že se mi ukazuje srdce mezinárodního finančního systému,“ říká dvaatřicetiletý Santiago Tapia, který pro jednu globální investiční banku analyzuje firmy vyrábějící nápoje a potraviny. Tapia přiznává, že prožívá „americký sen“ s moderním bytem dva bloky od oceánu, poměrně novým modelem vozu Hyundai a svižnou prací s kolegy z Indie, Japonska, Číny a půl tuctu dalších zemí. Firma Evalueserve uvádí, že díky vládou dotovanému školení a bezplatnému pětiletému nájmu jsou její náklady v Chile poloviční, než by byly v USA, a jen o 50 procent vyšší než v Indii. Firma plánuje, že během čtyř let se počet jejích pracovníků v Chile ztrojnásobí. Agentura pro ekonomický rozvoj CORFO prohlašuje, že outsourcingové firmy v Chile vyvezou v roce 2009 služby přibližně za 950 milionů dolarů. Agentura se snaží, aby se to během pěti let zvýšilo téměř na tři miliardy dolarů.
Bude-li tato snaha úspěšná, přinese pracovní místa nutná k udržení růstu, zatímco se země bude zbavovat závislosti na vývozu mědi. Než se však investice do školství a inovací vrátí, mnoho Chilanů hodlá při těchto volbách poslat svým politickým představitelům vzkaz, že nelze marnit čas zajišťováním toho, aby průměrní občané měli reálné příležitosti. Marta Cecilia Carvachová, dvaačtyřicetiletá svobodná matka, která si vydělává 585 dolarů měsíčně jako služebná, prodává o víkendech na pouličním trhu zmrzlinu, aby mohla svého třináctiletého syna posílat do soukromé školy. „Vím, že jsme na tom teď všichni lépe než před 20 lety,“ prohlašuje. „Mohu svého syna víceméně živit i šatit a poskytovat mu přístřeší. V životě ale nejde jen o pouhé přežívání. Chci, aby se můj syn rozvíjel jako člověk, aby se plně podílel na potenciálu Chile, a nevidím, že by se to v současnosti dělo.“