Léto vrcholí, rodina a přátelé se scházejí k pikniku na pláži. Podává se zeleninový salát, mořské plody, švestkový koláč a nesmí chybět zmrzlina. Jsme v Austrálii, kde právě slaví Štědrý den...
Foto: archív Profit
Vánoce oslavuje celý křesťanský svět. A bez zvyků a tradičních jídel by tohle období prostě nemělo to správné kouzlo. Ale platí, že jiný kraj, jiný mrav. Když budete v Argentině smažit kapra, házet střevícem a 24. prosince večer čekat na Ježíška, budou se místní asi dost divit. Ke štědrovečerní hostině se zde totiž podává pečený páv a „zabalené děti“. Nebojte, není to pedokanibalismus, tradiční pokrm „ninos envuettas“ jsou plátky masa s náplní z mletého s nasekanou cibulkou, vařeným vejcem a kořením, zabalené do ruliček a pomalu upečené. Tedy něco na způsob španělských ptáčků, jen místní v nich poetičtěji vidí neviňátka v peřinkách. Boty se v Argentině nehází, naopak. Je nutné je pěkně vypulírovat a šestého ledna položit pod stromeček či vedle postele. Před dům pak patří miska s vodou a kupka sena. Až se tu totiž zastaví Magi, jeden z mudrců, který se jede podívat na Ježíška do Betléma a cestou rozdává dárečky do připravených bot, bude se jeho kůň potřebovat občerstvit.
Santovi sušenky, oslíkovi seno Občerstvení pro přinašeče dárků chystají také americké děti. Jejich Santa Claus je pořádný kus chlapa a má rád mléko a sušenky. Sobi, kteří táhnou jeho sáně, preferují zdravější životní styl a běhají či spíše létají na mrkev. Když sušenky, mléko a mrkev přes noc na 25. prosince zmizí a místo nich se objeví vzkaz s poděkováním, je jasné, že Santa dům navštívil.
I naši polští sousedé, kteří mají podobně jako my, Slováci, Maďaři, Rakušané, Švýcaři a Němci Ježíška, chystají pod stromeček kupku sena jako občerstvení. Zatímco našeho českého Ježíška nesou andělská křídla a ten německý si na rozvoz dárků osedlává vítr, polský přijíždí z nebe na oslíkovi. I u nás se však na dobytek o Štědrém dnu myslelo, tedy v dobách, kdy neexistovaly paneláky a slepice, kráva, prase a případně kůň patřili ke každému venkovskému stavení. Jak potvrzuje Karel Jaromír Erben v Kytici, o Štědrém večeru se při hostině dostalo nejen na hospodáře: „Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce.“ Kromě domácí zvířeny byl obdarován i sad – pod jabloň se ukládaly kosti od večeře – a stavení.
S kaprem a salátem na věčné časy? Jistě víc než polovina českého národa odmítá připustit, že by se na Štědrý večer mohlo jíst něco jiného než kapr s bramborovým salátem. Někde se vaří pro jistotu jídla dvě, aby se najedli i ti, kteří k téhle rybě nechovají bezmezný obdiv. Smažený kapr někde alternuje s řízky, případně vinnou klobásou, ale jako takový je český štědrovečerní unikát. Kapra, ovšem v jiné úpravě, znají jen v některých částech Francie. Většina světa si dopřává slavnostní oběd až druhý den v poledne a nejčastěji je to pečená krůta. Přitom se kapr na náš stůl dostal až v průběhu 19. století a jedli ho nejprve v bohatších měšťanských rodinách. V těch venkovských ho nahrazovalo vánočkové těsto upečené v rybí formě. I v těch nejchudších domácnostech však měla štědrovečerní hostina svá pravidla a musela být bohatá – tedy alespoň co se týká počtu chodů. Těch mělo být celkem devět a měly se skládat ze všeho, co se ten rok urodilo, aby byl dostatek i v následujícím roce.
Opět si můžeme připomenout Erbena – jedly se luštěniny, tedy hrách (třeba jako hrachová polévka, která často suplovala tu rybí) a čočka, které měly zajistit dostatek peněz, černý kuba, který měl přinést štěstí, s česnekem, který se postaral o zdraví. Nesměl chybět chléb z žitné mouky a vánočka z mouky pšeničné, objevovaly se také jahelník a sladké obilné kaše s medem – to všechno z toho důvodu, aby se obilí příští rok urodilo. Vedle sladké vánočky se připravovaly také peciválky, malé buchtičky, které se před podáváním přelévaly horkým mlékem a medem. Med považovali naši předkové za další důležitý prostředek pro udržení zdravého kořínku. Drobné vánoční cukroví pekly nejdříve hospodyňky ve městech, až později se rozšířilo i na venkov a jeho devatero, či dokonce dvanáctero druhů se stalo dalším typicky českým symbolem Vánoc. Drobné cukroví pečou jen v Dánsku a německy mluvících zemích, jinde se připravují vánoční sladkosti ve větším vydání, které se následně porcuje.
