Díky tomu, že se posledního velitelského shromáždění nezúčastnil
prezident Miloš Zeman, jehož proslov by jako vždy skončil u dronů, ani premiér
Andrej Babiš, který by opět připomenul úpadek československého zbrojního
průmyslu v 90. letech, dostalo se víc pozornosti proslovu generála Aleše Opaty.
Ten navenek zaujal především svými slovy o tom, že vojsku chybí
svaly. „Armáda v posledních letech trpěla dost, léta zanedbávání a škrtů
nechala z armády jen torzo. Kostru, kterou teď musíme zase posílit,“ prohlásil.
Ostrý a svěží pohled, slušelo by se dodat. Ostatně i proto
generálovo vystoupení rezonovalo a bylo tím hlavním, o čem se v souvislosti s
únorovým velitelským shromážděním psalo. Problém ale je, že velení vojska
takhle „pláče” už poněkolikáté. Pokaždé přitom tyto nářky téměř vyšumí
doztracena.
Velmi dobře si pamatuju na konec června roku 2014, kdy tehdejší
náčelník generálního štábu Petr Pavel překvapil poslance branného výboru v
zotavovně Měřín. Během jejich výjezdního zasedání tam promluvil dost otevřeně.
Zmínil nedostatek letecké munice či bojových dávek potravin, potíže s výstrojí
či balistickou ochranou včetně vest a přileb.
„Co se týče schopnosti plnění závazků vůči NATO, tam jsme na tom
jako na semaforu na rozmezí žluté/červené. S podstatnějšími omezeními jsme
schopni závazky plnit, ale už se spíš stáváme tím černým pasažérem,“ řekl tehdy
Pavel. A doplnil: „Zázraky se dělat nedají a my lhát nechceme. Myslíme si, že
lakovat na růžovo v oblasti obrany by se nám všem mohlo velice vymstít.“
I když od jeho slov uplynulo více než pět a půl roku, řada tehdy
vyřčených věcí je pořád aktuální. Třeba tak zásadní věc jako jsou nové pohodlné
balistické helmy, českým vojákům stále chybí. Úplně se nevyřešila ani potíž s
nedostatkem neprůstřelných vest a ani ty závazky vůči NATO - třeba
dělostřelectvo s dostřelem větším než 40 kilometrů nebo nová technika pro
mechanizovanou brigádu není na skladě.
Generální štáb by možná mohl změnit taktiku. Ukazuje se, že tímhle
slovním nátlakem vládnoucí politiky příliš neoblomí. Navíc čím častěji bude
takhle vojsko „strašit“, bude rychle padat i váha těchto slov a ztratí na
důležitosti.
Jak v roce 2014 Pavel, tak nyní Opata, jsou přitom ve velmi
podobném bodě. Ekonomická situace zůstává poměrně dobrá a ministerstvo je stále
pod vedením hnutí ANO. Snad by armáda místo slov jako „torzo“ či „černý
pasážer“ konečně měla veřejně a bez formalit odhalit, jak v reálu kvůli
dlouhodobé neschopnosti modernizovat vypadá svlečená.
Že třeba kolona složená z uazů a pásových BVP-2 či T-72 či výzbroj
strakonického protiletadlového raketového pluku rozhodně není onou spolehlivou
pojistkou, jež by mohla a měla ochránit Českou republiku. Videa na sociálních
sítích jdou armádě dobře, tak třeba právě dokumentární série á la „zastarali
jsme, na současném bojišti neobstojíme a někdy připomínáme spíš spolek vojenské
historie” by mohla na politiky zabrat.
Opakovaná a nevyslyšená varování generálního štábu jsou výmluvným
důkazem toho, jak slabou pozici armáda vlastně má a že v jejím soužití s ministerstvem
obrany je třeba ještě hodně věcí změnit. Kdyby totiž generálové spolu s
nejvyššími obrannými úředníky obsadili jednu společnou pozici a před politiky
předstoupili s jasně artikulovaným požadavkem, nejenže by se nemuselo plakat
nad pomalou modernizací, ale zřejmě by se tolik nediskutovalo ani nad růstem
obranného rozpočtu.
Dokud ale bude ministerstvo jen otloukánkem a figurkou režírovanou
aktuálními rozmary premiéra, ani sebevíc slz uroněných generálním štábem nikoho
neoblomí. Kor když se ví, že vojáci zatím vždycky bez řečí pomohli a jakýmkoliv
politickým rozmarům - jakým byl třeba nedělní převoz pomoci do Číny - rychle
vyhověli.
