Občanský soudní řád
Dne 1. července 2009 nabývá účinnosti novela Občanského soudního řádu, která mimo jiné nově upravuje doručování. Budu se zabývat pouze doručováním klasických listovních, nikoli elektronických zásilek. Lze rozlišovat doručování klasické, do vlastních rukou a bez možnosti náhradního doručení. Způsob doručení stanoví zákon, případně soud či předseda senátu.
Novinka
Zákon především počítá s tím, že písemnosti budou doručované na jednání či při jiném soudním úkonu. Toto doručení není novinkou a v praxi nečiní významnější potíže.
Pokud nejsou soudní obsílky doručené uvedeným způsobem ani elektronicky, nastupuje jejich klasické doručování.
Jednou z novinek je takzvané „doručování účastníkem“. Novinka spočívá v tom, že účastník řízení, případně jeho zástupce, může požádat soud, aby ho pověřil doručením písemnosti jinému účastníkovi řízení. Tato forma doručování však vyžaduje součinnost adresáta. Adresát je sice povinen potvrdit převzetí písemnosti, ale nesplnění této povinnosti není nijak sankcionované. Zejména nenastává fikce doručení, pokud adresát odmítne písemnost převzít či převzetí potvrdit. Neposkytne-li adresát součinnost a odmítne-li písemnost převzít, pak ji musí účastník vrátit soudu, aby provedl doručení. Zákon však již neřeší, co nastane, pokud adresát písemnost převezme, ale její převzetí nepotvrdí. Tato situace bude zřejmě vyvolávat obtíže, jejichž řešení vyplyne až z praxe.
Adresa
Soud doručuje písemnosti na adresu pro doručování. Tou je primárně adresa, kterou účastníci uvedou ve svých podáních. Jinak na adresu uvedenou v oficiálních evidencích a rejstřících – evidence obyvatel, živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík. Účastník má dále možnost, respektive povinnost, pokud se mu nedaří doručovat bez obtíží nebo průtahů, stanovit si zástupce pro doručování. Pokud si účastník navzdory výzvě soudu zástupce pro doručování nezvolí, pak se písemnosti považují za doručené uložením u soudu.
Nová úprava stanoví povinnost sdělit soudu změny rozhodných skutečností pro doručování. Pokud to účastník neučiní, bude doručení na poslední známou adresu považováno za řádné – i v případě náhradního doručení.
Náhradní doručení
Náhradnímu doručení již nelze zabránit prokázáním účastníka, že se v místě, kam mu byla zásilka doručována, trvale nezdržoval. Naopak pokud bude chtít účastník zabránit účinnosti náhradního doručení, bude muset požádat soud, aby o neúčinnosti rozhodl. Soud návrhu vyhoví, pokud účastník prokáže omluvitelné důvody, například náhlou hospitalizaci a podobně. Pokud soud návrhu vyhoví, písemnost se nově považuje za doručenou až právní mocí rozhodnutí o neúčinnosti doručení. Náhradní doručování standardních písemností, tedy neurčených do vlastních rukou, se bude provádět tak, že písemnost bude při nezastižení účastníka vhozena do jeho schránky. Tím bude považována za doručenou.
Náhradní doručování písemností do vlastních rukou se pak bude provádět tak, že nebude-li adresát zastižen na adrese pro doručování, bude mu zanechána výzva, aby si ji vyzvedl ve lhůtě deseti dnů – na poště či u okresního soudu. Pokud v této lhůtě nebude písemnost vyzvednuta, bude považována za doručenou. Novum novely spočívá v tom, že po fikci doručení bude písemnost vhozena adresátovi do schránky. Tento úkon již sice nemá žádné právní účinky, ale zvyšuje se tím pravděpodobnost, že se adresát s písemností skutečně seznámí.
Nadále však existují písemnosti, které náhradně doručit nelze. Mezi ně patří ze zákona například platební rozkaz – nikoli však směnečný platební rozkaz, který náhradně doručit lze – předvolání k přípravnému jednání a podobně. O nemožnosti náhradního doručení však může rozhodnout předseda senátu i v jiných případech.
Důležité také je, že se adresáti budou nově setkávat s obálkami pouze se zeleným pruhem, namísto s modrým a červeným.
