Předběžné opatření je nepostradatelným institutem českého práva, který má své místo i v obchodně-právních vztazích. Soud o něm může rozhodnout na návrh účastníka řízení tehdy, když hrozí nebezpečí, že v průběhu čekání na meritorní rozhodnutí o žalobním návrhu vznikne žalobci v praxi těžko nahraditelná škoda.
Autor: Petr Králík
Navrhovatel se může u soudu domáhat vydání předběžného opatření v případech, kdy je potřeba zatímně upravit poměry účastníků, nebo je-li obava, že by byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen. V obchodní praxi se navrhovatel většinou domáhá, aby druhý účastník (žalovaný) nenakládal s určitými věcmi nebo právy, něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. Příkladem často požadovaných předběžných opatření může být zákaz nakládat s prostředky na účtu anebo zákaz prodeje nemovitosti či jiné operace s ní.
Dobrý důvod je základ
Jedná se o podstatné omezení práv vlastníka, který se ocitnul v pozici žalovaného. V návrhu na předběžné opatření je proto třeba prokázat existenci potřeby zatímně upravit poměry účastníků nebo existenci skutečnosti zakládající obavu z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Ohledně samotného nároku však postačí, je-li osvědčen, tedy jeví-li se alespoň jako pravděpodobný. Pro vydání předběžného opatření není požadováno prokázání nároku. To přichází na řadu až při projednávání žaloby.
V situacích, kdy má žalobce (tedy navrhovatel) poměrně jasný nárok, ale nedoloží žádný důvod pro nařízení předběžného opatření, soud takový návrh zamítne. Učiní tak proto, že se nedozví o nebezpečí, které hrozí právem chráněným zájmům žalobce v případě, že neprodleně nezasáhne do práv žalovaného.
Pro rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření stanoví zákon soudu lhůty a soudy v těchto lhůtách o návrzích rozhodují. O návrhu se rozhoduje bezodkladně a není-li nebezpečí prodlení, může předseda senátu rozhodnout až do sedmi dnů od podání návrhu na vydání předběžného opatření. Délka lhůty je odstupňována podle povahy případu s tím, že zákon vyjmenovává taxativně případy, ve kterých je lhůta do 24 hodin (sem patří situace, kdy se nezletilé dítě ocitne bez jakékoliv péče), do 48 hodin (například je-li vážným způsobem ohrožen život, zdraví, svoboda navrhovatele v případech takzvaného domácího násilí). V ostatních případech, tedy zejména v případech obchodně-právní povahy, má soud na rozhodnutí návrhu na vydání předběžného opatření až sedm dnů od podání návrhu na jeho vydání.
Bez důkazů neuspějete
Tento princip si můžeme vysvětlit na následujícím příkladu. Žalobce má proti žalovanému pohledávku a domáhá se toho, aby soud uložil žalovanému zákaz nakládání s jedinou nemovitostí, kterou vlastní, neboť by mohlo být v budoucnu ohroženo uspokojení pohledávky navrhovatele, a to v důsledku předčasného prodeje této nemovitosti. Jestliže však žalobce přesvědčivě nedoloží, že je takový předčasný prodej nemovitosti připravován nebo že zde existují jiné okolnosti, které nasvědčují tomu, že prodej hrozí, bude jeho návrh pravděpodobně zamítnut. Pokud s takovým návrhem žalobce neuspěje na začátku řízení, ale v jeho průběhu dojde k takové změně situace, že žalovaný začne činit kroky směřující k prodeji nemovitosti, lze návrh na nařízení předběžného opatření podat znovu. Rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření přitom však nijak nepředjímá výsledek sporu o samotnou pohledávku.
Je třeba vzít na vědomí, že soud rozhoduje na základě předložených listinných důkazů. Nevyzývá osobu, proti které návrh na nařízení předběžného opatření směřuje, aby se k němu vyjádřila, a rozhoduje o návrhu bez slyšení účastníků. Soudu je proto nezbytné předložit důkazy o tom, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků, nebo že by byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen. Jako důkaz, který by mohl pomoci přesvědčit soud o nutnosti nařídit předběžné opatření, může sloužit například písemné prohlášení zájemce o nemovitost dlužníka a prohlášení o tom, že vedou vážná obchodní jednání, jejichž předmětem je prodej dlužníkovy nemovitosti. Jako další příklad důkazu lze uvést inzerát vlastníka nemovitosti o tom, že nabízí nemovitost k prodeji. Dále je třeba předložit dokumenty osvědčující nárok samotný. Těmito dokumenty jsou všechny písemnosti, které prokazují existenci právního vztahu mezi navrhovatelem předběžného opatření a účastníkem, proti kterému předběžné opatření směřuje. Jedná se zejména o smlouvu, objednávku, doklad o předání peněz/movité věci či přehled plateb obdržených od dlužníka. Vyhoví-li soud návrhu na nařízení předběžného opatření, není třeba, aby bylo jeho rozhodnutí odůvodněno. Ústavní soud České republiky je sice jiného názoru, nicméně zákon povinnost rozhodnutí odůvodnit výslovně vypustil. Pokud však soud návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhoví, toto jeho zamítavé rozhodnutí musí být odůvodněno vždy.
**Bezpečnostní kauce
Nařízené předběžné opatření s sebou nese potenciální riziko vzniku škody. Odpovědnost za škodu, která by vznikla předběžným opatřením, nese navrhovatel. K tomuto účelu je společně s návrhem na nařízení předběžného opatření skládána takzvaná jistota. Právě výše jistoty byla zásadně změněna poslední novelou občanského soudního řádu. Novela je účinná od 20. 7. 2009. Aktuální výše jistoty v obchodních věcech činí 50 000 korun (dříve to bylo 100 000 korun) a v ostatních věcech 10 000 korun (dříve 50 000 korun). Změna výše jistoty je zásadní a jejím cílem je mimo jiné i zvýšení dostupnosti předběžného opatření pro širší okruh účastníků. Složená jistota se navrhovateli vrací, nebylo-li návrhu na nařízení předběžného opatření vyhověno. Jistota se vrací rovněž v případě, kdy bylo předběžné opatření nařízeno, avšak ve lhůtě šesti měsíců od jeho zániku nedošlo k podání žaloby na náhradu škody případně způsobené předběžným opatřením.
Tuto žalobu může podat zejména ten účastník řízení, který byl celkově ve sporu (v jehož rámci bylo předběžné opatření vydáno) úspěšný, ačkoli původně byl předběžným opatřením postižen. Zároveň není vyloučeno, aby žalobu na náhradu škody podala i jiná osoba dotčená předběžným opatřením. Právě případná odpovědnost za škodu či jinou újmu způsobenou předběžným opatřením by měla být významným nástrojem při řešení případů předběžných opatření, která byla navrhována bez skutečného opodstatnění. Praxe se s případy žalob na náhradu škody způsobenou předběžným opatřením setkává spíše zřídka. Vznik škody a příčinnou souvislost mezi škodou a předběžným opatřením je třeba dokázat. Je však faktem, že zejména díky pevně stanoveným kaucím, jejichž horní výše je zejména ve velkých obchodních sporech zcela marginální v poměru k hodnotám ve sporu řešených, se lze příležitostně setkat se zneužíváním tohoto institutu, zejména ze strany zahraničních společností (tím spíše, jsou-li registrovány v některé exotické zemi), u nichž reálně není naděje na vymožení případného nároku na náhradu škody.
