Stát se probudil a navrhuje řízenou likvidaci
Na státní podnik Benzina byly podány už tři návrhy na konkurs. Ředitel podniku Jiří Veselý za nimi vidí touhu po snadném zisku. Tvrdí, že tohoto zisku lze teoreticky dosáhnout právě v konkursu, protože i při něm musí někdo prodávané pumpy provozovat. O výhodný provoz pump státní Benziny se podle Veselého v poslední době ucházelo několik firem. „Jejich podmínky jsme odmítli, není však jisté, že by je odmítl i konkursní správce, vysvětluje Veselý. Upozorňuje, že se nyní pokusy o protlačení konkursu vystupňovaly. „Je to hra o čas. První návrhy se časově shodují s přípravou plánu na záchranu podniku, tvrdí. Informace o plánu prosákly přes zdi státních úřadů vloni koncem roku. Řízená likvidace. Státní úředníci, kteří si již sedm let neumějí poradit se starým, nyní již téměř třímiliardovým zadlužením státní Benziny, nyní přišli s návrhem na řízenou likvidaci. Mluvčí ministerstva financí Libor Vacek potvrdil, že s ní souhlasí i zakladatel podniku, ministerstvo průmyslu a obchodu. „Na řešení jsme se shodli, návrh je připraven. Vláda by ho měla projednat v nejbližších dnech, řekl. Při řízené likvidaci by se zhruba sto čtyřicet z nynějších 190 čerpadel prodalo dohromady jako jedna síť. Zbývající pumpy, u nichž by nový majitel musel počítat s ekologickými investicemi, se mají prodávat jednotlivě. Ředitel Veselý tvrdí, že se takto státu vrátí více peněz než v konkursu. Zatímco jeho výtěžek odhadují analytici na 250 milionů korun, u řízené likvidace by to mohlo být přes 800 milionů korun. Konkursní hrátky. První návrh na konkurs byl podán 15. prosince minulého roku. Poslední zatím 21. února. V prosinci dva věřitelé přihlásili pohledávky celkem za 36 tisíc korun, v únoru přibylo dalších 90 tisíc korun. Ředitel Veselý tvrdí, že ve všech případech jde o pohledávky, které již byly uhrazeny. „Ti lidé jsou si toho vědomi, a přesto jsou ochotni zaplatit za návrh až padesátitisícový kolek. Z toho mi vychází jediné vysvětlení: někdo se snaží podnik poslat do konkursu, řekl. Pro navrhovatele, který by prokázal, že jeho pohledávka je oprávněná, by to zřejmě nebyl problém. Státní podnik Benzina podmínky úpadku splňuje, protože dluží státu přes 2,8 miliardy korun. Pro prohlášení konkursu je však nutné, aby měl nejméně dva věřitele. Veselý se dušuje, že Benzina vůči nikomu dalšímu dluhy nemá. I návrh na konkurs však podnik potápí. Firma ztrácí zákazníky a odcházejí i dodavatelé. Obávají se, že nedostanou zaplaceno a peníze pak budou muset vymáhat v dlouhém konkursním řízení. V případě státní Benziny odešel koncem ledna „dvorní dodavatel pohonných hmot, Česká rafinérská. Zásobování sice Benzina poměrně rychle obnovila s pomocí státní akciové společností Čepro, ale i tak se objevily na některých čerpadlech výpadky. Média, která si těchto potíží všimla (jako první o nich informovala 7. února televize Nova), byla později upozorněna i na podané návrhy na konkurs. V placené inzerci České tiskové kanceláře, zpravodajství PROTEXT, se objevilo 13. února sdělení, že se firma ocitla ve vážné situaci a že na ni byl už 14. prosince minulého roku podán návrh na konkurs. „Podnik je ve výrazném úpadku, kdy jeho záporné jmění přesahuje výši 1,6 miliardy korun. Případ má u soudu č. j. 98–K–82/2000 a v několika následujících dnech bude soud rozhodovat o prohlášení konkursu. Státnímu podniku Benzina hrozí mnohamilionové pokuty za porušování ochrany životního prostředí, přičemž odhadované náklady na ekologické sanace jsou ve výši 1,5 miliardy korun, uvádí se v inzertní zprávě ekonomického servisu ČTK. Tyto údaje jsou podle Benziny účelové. A například náklady na sanace byly odhadnuty na 300 milionů korun. Kam s ním? Břemeno starých dluhů za sebou státní podnik táhne již několik let. V roce 1994 se od něj oddělila zásobovací síť (z níž vznikl státní podnik Čepro) a lukrativní pumpy, které přešly do nově založené akciové společnosti Benzina. Státní Benzině tehdy zůstalo přes 200 čerpadel a minulé závazky původního subjektu ve výši 1,4 miliardy korun. Firma část pump prodala a nyní jich provozuje zhruba 190. Za celých sedm let hospodařila s provozním ziskem. Ten však na splácení obrovského dluhu nestačil a břemeno narůstalo. Původní dlužnou částku se sice postupně podařilo stáhnout na 650 milionů korun, penále však mezitím vyšplhalo na 2,2 miliardy korun. „Opakovaně jsme žádali o jeho prominutí, protože je jasné, že takový dluh firma nikdy nezaplatí, vzpomíná Jiří Veselý. Na situaci jeho firmy totiž pamatuje zákon o správě daní a poplatků. Podle paragrafu 55 lze „pro zmírnění tvrdosti zákona požádat o prominutí neúměrného dluhu. Ministr financí, který by se však pod žádost státního podniku o umazání penále podepsal, se dodnes nenašel. „Tuším, že to pro každého bylo politicky neprůchodné, domnívá se Veselý. Staré zadlužení zmařilo v roce 1997 i chystaný prodej státního podniku. Stát rozhodl, že firmě tyto dluhy neodpustí, a požadoval za ni půldruhé miliardy korun. Soutěž však na poslední chvíli stornoval, protože bylo jasné, že při takovém požadavku kupce nenajde.
