Psychologové chicagské a berlínské univerzity se před třemi lety dotazovali náhodně vybraných chodců na jména firem, s jejichž akciemi se obchoduje na Wall Street a ve Frankfurtu. Vědět více než jméno nebylo ani potřebné, ani žádoucí. Naprostí burzovní laici měli pouze jmenovat akciové společnosti, které znají. Podle četnosti názvů byly sestaveny balíky akcií a sledován vývoj jejich kursů. Šest z osmi akciových portfolií sestavených naprostými laiky vykázalo vyšší zisk než fondy řízené vysoce placenými profesionály. Hodnota balíků akcií sestavených náhodnými chodci v Mnichově a Chicagu stoupala rychleji než Dow Jones Index a německý Dax. Burzovní spekulanti by tedy měli zdvořile vyslechnout rady profesionálů a koupit akcie podle úsudku laiků.
Zvučná jména nejsou zárukou.
Jestliže se může vyplatit neposlouchat rady expertů, je na místě se ptát, kolik to stojí, jestliže tak přesto učiníme? Zaštítěni zvučnými tituly a nesrozumitelnými vzorci přifukovaly světoznámé kapacity duhovou bublinu východasijského hospodářského zázraku, která před třemi lety přilákala finanční eskamotéry z celého světa. Dnes víme, že rady expertů Mezinárodního měnového fondu poté, co bublina praskla, přišly asijské státy dosti draho. Zlatem byla vydlážděna i ta slepá ulička, v níž se na radu západních expertů ocitlo v roce 1998 Rusko. Nedávno prodala automobilka BMW firmu Rover skupině investorů za pouhých deset liber, aby se tak konečně zbavila miliardových ztrát způsobených chybnými posudky poradců, kteří doporučili spojení obou firem. „Do peněz šlo nesporně i „nedokončené spojení Deutsche a Dresdner Bank či londýnské burzy s frankfurtskou.
Po selhání svých doporučení poradci samozřejmě neztrácejí čas sebekritikou. Přesně podle Parkinsonových zákonů odmítnou vinu s poukazem na nedostatek moci, personálu či intervenčního kapitálu a přejdou plynule ke zvěstování dalších nepochybně pochybných „pravd . Kvalita poradenství je často snižována jevem, který lze nazvat „strukturálně indukovaná hloupost neboli zaslepenost v důsledku jednorozměrných přístupů. František Gellner kdysi řekl: „Existují určité hlouposti, které může učinit pouze odborník. Měl tím na mysli omezené vidění experta, pro kterého reálný život představuje nežádoucí odchylku od jinak dokonalé teorie.
Kupříkladu by podle absolutní většiny ekonomů dnes měla být parita dolaru k euru, 1,3 ku 1. Čistě ekonomicky viděno se také „operace euro dokonale povedla, až na to, že pacient skomírá. Chování poradců často prozrazuje, že se především snaží dosáhnout vlivu a bohatství a pouze velmi neochotně odvolávají jednou zvěstované pravdy. Jelikož zároveň ani zdaleka nerozumí tolik, kolik předstírají, jsou náchylní k intelektuální stádnosti. Rovněž tak podléhají módním trendům a nezřídka prodávají triviálnosti zakuklené v nesrozumitelném jazyce.
Je možné zkrotit poradce?
Již v osmdesátých letech upozornil H. Schelsky na vznik třídy odborníků na orientaci. Ve své převratné knize „Práci vykonají ostatní připisuje profesorům, analytikům, žurnalistům, kněžím a dalším „poučujícím povoláním snahu ovládat a vykořistovat ty, kteří svou prací zajištují hospodářský vývoj. Profesní skupina poradců dokonale reprezentuje tuto třídu. Diagnóza popírání i odstranování nebezpečí a dosahování cílů se odehrává v jejich režii a v jejich prospěch.
Ačkoliv je život s poradci nelehký, bez nich se neobejdeme. V moderním hospodářství a politice se neustále ocitáme v „rozhodujících situacích a zároveň nás zaplavují chybné a protiřečivé informace umocněné nutností na ně okamžitě smysluplně reagovat. Dobrý pozorovatel lehce vytuší skrývané zoufalství frustrovaných politiků a manažerů, kteří denně bolestně zažívají, jak nepatrný je rozdíl mezi mocný a bezmocný. V moderní společnosti tedy existuje vyhraněná společenská poptávka po odbornících na orientaci.
Jestliže se bez poradců neobejdeme, musíme se pokusit využívat jejich schopnosti efektivněji. K tomu je třeba uvědomit si některé základní skutečnosti. Politici a manažeři mají přesně ty poradce, které si zaslouží. Svět je plný podkuřovačů, našeptavačů a snílků, kteří nám řeknou přesně to, co chceme slyšet. Jistě může být užitečné obelhávat soupeře, avšak nikoliv sami sebe. K nejlepším proto patří ti poradci, kteří jsou nepohodlní. Není také jistě na škodu dát přednost těm expertům, kteří svá doporučení formulují jednoznačně, ve srozumitelné řeči a kteří se opírají o poznatky z mnoha různých oborů a v minulosti se mýlili méně často než jejich kolegové. Poradci se stanou nebezpečnými tehdy, když získají moc. Radit a rozhodovat by proto mělo být striktně odděleno, vyslechnout a poslechnout by měly zůstat dvě různé věci. A konečně nezaškodí opřít se při rozhodování i o vlastní zdravý rozum a vědomosti za předpokladu, že obojí skutečně máme.