Polní kuchyně představují jednu z nejdůležitějších součástí cvičení i konfliktů. A stejně jako ve většině jiných oblastí působí i tohle vybavení české armády velmi zastarale. Téměř jako vytažené z muzea studené války. „Máme k dispozici 158 polních kuchyní, jejichž průměrné stáří je 40 let. I nejnovější polní kuchyně dnes mají již osmnáct let,“ upřesňuje Jiří Caletka z tiskového oddělení ministerstva obrany. A v takovém zařízení je dnes pro kuchaře dost nepohodlné vařit tolik vyhlášený vojenský guláš.
Resort proto letos začal s postupným omlazováním. Zatím si koupil tři nové přívěsné polní kuchyně PK 4 od firmy Agados za celkových 17,1 milionu korun. Tím investice nekončí, další pojízdná zařízení pro kuchaře chce obrana nakupovat od roku 2021. S největší pravděpodobností půjde opět o typ PK 4 od Agadosu. Kompletní omlazení nebude nijak levnou záležitostí, celková cena se může vyšplhat na 900 milionů korun.
Tak jde čas s hnutím ANO. Armáda na izraelské radary čeká už dva roky
A přestože nejde o hi-tech či originální materiál, na jehož výrobu by měla patent jediná společnost, ministerstvo obrany se poměrně překvapivě vyhnulo otevřenému tendru. Šlo do užšího výběrového řízení, kde pracovalo s jedinou nabídkou. Právě od Agadosu z Velkého Meziříčí.
„Zakázka byla zadána podle zákona,“ hájí mluvčí Caletka postup svých kolegů. V užším řízení si nicméně ministerstvo obrany nemohlo ověřit, jestli by jiná firma nepřišla s levnější či kvalitnější nabídkou. „Komise neprovedla hodnocení nabídek, protože v zadávacím řízení byl jediný účastník. Nabídka (Agadosu - pozn. red.) splnila všechny požadavky,“ stojí v oficiální zprávě z výběrového řízení.
O obchod projevila zájem i společnost Karcher - mimo jiné jeden ze subdodavatelů Agadosu -, úředníci ji ale vyloučili.
Tatra byla první
Celá věc má ještě jednu nepřehlédnutelnou okolnost. Ředitelem obranných programů v Agadosu je Pavel Štefka. Tedy muž, který v letech 2002 až 2007 jako náčelník generálního štábu velel celé české armádě. I proto se na veletrzích a jiných veřejných i soukromých akcích dodnes potkává s vysoce postavenými důstojníky. „S panem generálem spolupracujeme více než deset let,“ reaguje Ivo Uchytil, obchodní ředitel Agadosu. Týdeník Euro žádal o vyjádření i samotného Štefku, ten ale stroze sdělil, že komunikovat nebude. „Proběhlo řádné výběrové řízení,“ řekl pouze.
Nejde o jeho první angažmá, které vzbuzuje pochybnosti. Když 28. února 2007 odcházel z funkce náčelníka generálního štábu, těšil se, že z něj bude velvyslanec v Uzbekistánu. Tehdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ale zasáhl. Štefkovy plány na vycestování s diplomatickým pasem pohřbila kauza černých fondů, která bujela mezi důstojníky štábu v době jeho velení. Nakonec generál zamířil do kopřivnické automobilky Tatra, kde se stal nejdřív poradcem představenstva a v září 2009 obchodním ředitelem. Na několik let se tak uchytil ve fabrice, od níž si tehdy vojáci bez otevřeného výběrového řízení kupovali stovky náklaďáků za 2,5 miliardy korun. Kontrakt se přitom připravoval ještě v době, kdy Štefka velel vojsku a on sám vozidla Tatra preferoval.
Dvojjediný generál
Aktuální situace opět připomněla, že Česká republika neumí pracovat se svými draze vycvičenými generály vybavenými navíc spoustou citlivých informací. Ti se pak stávají výhodným artiklem soukromých zbrojních firem. Nejenže nejlépe vědí, jaké věci bude armáda výhledově pořizovat, ale stále si udržují důležité kontakty vedoucí do nejvyšších pater vojska.
Americký výrobce vrtulníků Bell Helicopter tak třeba angažoval Štefkova předchůdce Jiřího Šedivého, aby mu pomohl s českým tendrem na víceúčelové vrtulníky. Došlo k poměrně kontroverzní situaci, kdy byl Šedivý jednou nohou zabořený u zbrojařů a druhou zůstával na obraně jako externí spolupracovník tehdejšího ministra Martina Stropnického. Podle dřívějšího vyjádření společnosti Bell Helicopter pro týdeník Euro pomáhal Šedivý americké firmě pochopit nákupní proces českého ministerstva obrany.
Přečtěte si také: