ČNB chce zkvalitnit registr pojišťovacích zprostředkovatelů, což je chvályhodné. Připravované jednorázové zvýšení registračního poplatku však nic nevyřeší.
Nezávislí finanční poradci musejí mít registraci pojišťovacího zprostředkovatele, chtějí-li vám zprostředkovat pojištění. Protože pojištění auta, majetku, odpovědnosti či života patří k nejčastěji využívaným finančním produktům, má tuto registraci prakticky každý, kdo v Česku poskytuje finanční poradenství. Nebo se tak tváří.
V databázi ČNB je nyní 120 000 pojišťovacích zprostředkovatelů. Těch, kteří se nezávislým finančním poradenstvím živí, bude dle mého odhadu desetina, maximálně pětina tohoto počtu. Kde se vzaly ty desetitisíce pojišťováků?
Problémem databáze ČNB je, že když jste jednou v ní, jste v ní už na mnoho a mnoho let. Příklad: Student na prahu kariéry se rozhodne vyzkoušet finančně atraktivní práci poradce, zajistí a zaplatí si všechny nutné registrace, projde (alespoň u těch lepších společností) vzděláváním… a po obsloužení dvou tří klientů zjistí, že to není práce pro něj. To se stává, práce finančních poradců je náročná a není pro každého. Student by se mohl z databáze odhlásit, případně by ho měla odhlásit jeho zastřešující poradenská společnost. To však dělá málokdo.
V databázi ČNB je tedy student uvedený už navěky. Zvýšení poplatku možná omezí příliv nových tváří do oboru, nezajistí však relevantnost databáze a „efektivní dohled nad zprostředkovateli“, po němž ČNB volá.
Chce-li regulátor opravdu zajistit relevantnost databáze zprostředkovatelů, ať místo zvýšení jednorázového registračního poplatku zavede pravidelný roční poplatek. Eliminují se tak velmi rychle mrtvé duše, jakož i „poradci“, kteří si „vlastně jenom tak trošku přivydělávají“. Ano, takový krok by vyžadoval trochu víc práce v právním zakotvení registrace než pouhé přepsání ceníku poplatků. Přispěl by však ke zprůhlednění trhu zprostředkování pojištění velmi rychle a efektivně.
