Pevné disky mohou být nahrazeny paměťovými "klíčenkami" pro USB
Poprvé po mnoha letech, kam až moje paměť sahá, si pohrávám s osobními počítači, které nemají pevné disky. Na rozdíl od dřívějších mohutných počítačů s disketovými mechanikami jde ale o rychlé laptopy vybavené novou alternativou pevného disku zvanou SSD (Solid-State Drive), která jednou může zastavit dlouhý běh pevného disku jako hlavního paměťového média.
Disk typu SSD vychází ze stejné technologie flash pamětí, které se hojně používají u paměťových USB „klíčenek“. Konvenční pevná mechanika ukládá data na magnetický disk, který rotuje rychlostí až 7200 otáček za minutu, kdežto SSD je v zásadě jen pár čipů bez pohyblivých částí. „Flešky“ už existují léta, ale jejich využití pro hromadné ukládání dat bránily dva faktory: cena a také omezený počet přepisů. Ještě dnes stojí flash paměť v přepočtu na jeden megabyte daleko více než paměť magnetická, jenže ceny čipů prudce klesají. Pokud jde o limitované množství přepisů, výrobci situaci o hodně zlepšili tím, že zdokonalili polovodiče a přidali software, který zajišťuje, aby se data na určitém místě čipu neměnila příliš často.
Z pohledu uživatele osobního počítače patří k výhodám flešky větší spolehlivost, nižší spotřeba elektřiny a rychlejší výkon, zvláště při startování. Přechod na SSD by měl rovněž umožnit konstruování menších laptopů. A přinese i nepřímé výhody. Rozšíření flash paměti v celém technologickém sektoru by ceny čipů srazilo ještě níž, což by nevyhnutelně zvýšilo paměťovou kapacitu mobilních telefonů, hudebních přehrávačů a dalších přenosných zařízení.
Používání pamětí typu flash má přinejmenším prozatím i podstatné nevýhody. Nejvýznamnější z nich zůstává cena - skoro 500 dolarů za relativně malou mechaniku s kapacitou 32 gigabytů (GB). To je asi pětkrát více než cena konvenční jednotky. Až se používání disků SSD rozšíří, měly by mít vyšší kapacitu a mnohem nižší náklady.
Vyzkoušel jsem dva laptopy s disky SSD. Jedním z nich byl notebook Dell Latitude D420 s diskem SanDisk SSD s kapacitou 32 GB na cenové úrovni 450 dolarů. Druhým byl prototyp subkompaktního notebooku, který mi poskytl Samsung, vybavený jeho vlastním zařízením SSD s kapacitou 32 GB. Oba notebooky, vybavené systémem Windows XP, vykazovaly mnohem větší výkon, většinou při startování a zvlášť při rychlejším probouzení ze spánkového režimu. Také baterie měly o něco delší životnost, snad o 15 nebo 20 minut na jedno nabití. Nejsem si jist, že se proto vrátí jejich vyšší cena, i když evidentní výhodou je, že nemají mechanicky křehký harddisk jako Dell ATG pro použití v drsných podmínkách, který lze ale rovněž vybavit SanDiskem SSD.
Zatímco budeme čekat, až jednotky SSD zlevní a budou v praxi použitelnější, ukládání dat do flash pamětí změní styl osobních počítačů v jiných ohledech. Program Windows Vista umožňuje používání hybridní paměti kombinující flash a konvenční diskovou paměť. Nejčastěji používaný kód a data se přesunují do flešky, kdežto na velkém pevném disku se uchovávají informace, které se v dané chvíli nepoužívají. To by mělo zlepšit výkon a snížit spotřebu energie, protože se zkrátí čas, kdy musí disk rotovat. Systémy používající „hybridy“ by měly být všeobecně k dispozici letos na podzim.
Jakousi náhražkovou hybridní paměť nabízí i Vista. Funkce zvaná ReadyBoost se snaží využívat volný prostor v USB paměťovém klíči k dočasnému ukládání programů nebo dat. Není zdaleka tak rychlá jako skutečný disk SSD nebo jako kombinované řešení, ale může mírně zvýšit výkon, zvláště u programů, jež hodně využívají harddisk.
Je pravděpodobné, že koncem letošního roku se bude ve většině nových počítačů používat nějaké hybridní řešení, aby se mohl ukojit hlad Visty po výkonu zpracování a po kapacitě paměti. Pokud jde o čisté jednotky SSD, ty se do hlavního proudu budou dostávat déle hlavně kvůli ceně. Mají však velký potenciál, zvláště z důvodu větší flexibility, kterou mohou nabídnout designérům malých laptopů a přenosných přístrojů.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
