Klasický liberalismus ve formě laissez-faire je dobrý, ale jen do chvíle, než se něco pokazí
Již v roce 2006 investiční bankéři věděli, že roste počet selhání při splácení nestandardních (subprime) hypoték. Navzdory tomu různými úskoky ukrývali tuto realitu před ratingovými agenturami a investory. Poté, co poptávka po balících subprime hypoték začala převyšovat nabídku, vyplnily banky na Wall Streetu mezeru tím, že vytvořily a začaly prodávat syntetické cenné papíry podložené podřadnými hypotečními úvěry. Goldman Sachs a další banky uměle nadhodnocovaly tato aktiva ještě v roce 2007, ačkoli už věděly, že jejich skutečná cena klesá. Přitom se nerozpakovaly krást obchodní strategie zákazníků, využívat je a dokonce poskytovat dalším klientům. Jejich šéfové selhali, neboť často vůbec netušili, jaká rizika na sebe jejich peněžní ústavy berou.
Neznámí proroci To vše se dozvíte na pozadí osobních příběhů několika manažerů tří malých hedgeových fondů a jednoho dluhopisového obchodníka z Deutsche Bank. Jejich osudy v knize The Big Short: Inside the Doomsday Machine (Velká sázka na pokles. Podstata zkázonosné mašinérie) líčí americký novinář Michael Lewis. Jeho popis příčin nedávných finančních turbulencí se okamžitě po vydání v letošním roce stal v USA bestsellerem. Dokonce se z odborných kruhů ozývaly hlasy, že pokud si budete chtít přečíst o krizi jedinou knihu, měla by to být ta Lewisova. Jde sice spíš o nadsázku, přesto má zmíněné doporučení opodstatnění. Je to totiž svědomitě zpracovaná reportážní kniha a navíc úchvatně napsaná. Kouzlo Lewisova vyprávění přitom netkví v podání vyčerpávající a fundované analýzy veškerých pochybení a událostí, které vedly k největší úvěrové bublině v dějinách finančních trhů. Její poutavost a srozumitelnost spočívá v líčení vznikající katastrofy z hlediska lidí, jejichž jména jste pravděpodobně nikdy neslyšeli, ale kteří jako jedni z prvních rozpoznali pošetilost i klam na hypotečním a dluhopisovém trhu. Následně se jim podařilo nalézt způsob, jak vydělat na očekávaném zhroucení, ačkoli je ostatní finančníci považovali za blázny.
Nechtěný manuál Lewis popsal fungování západního finančního světa již před dvaceti lety v knize Liar’s Poker (Lhářův poker). Tehdy měl za sebou zkušenost obchodníka s dluhopisy v kdysi mocném, ale dnes již zapomenutém peněžním ústavu Solomon Brothers. „Dodnes pro mne zůstává záhadou, proč byla investiční banka z Wall Streetu ochotná mi platit několik set tisíc dolarů za to, že budu vydávat investiční doporučení na začínající firmy,“ vzpomíná v předmluvě ke své zatím poslední knize absolvent prestižních London School of Economics a Princetonské univerzity. Kniha Lhářův poker, která je dnes považovaná za klasický portrét Wall Streetu v osmdesátých letech, však vyústila v opačný než zamýšlený efekt – varovat před tehdejšími praktikami bankéřů. „Půl roku po vydání Lhářova pokeru mě zavalily dopisy studentů Státní univerzity v Ohiu. Chtěli vědět, zda neznám další tajemství, o něž bych se s nimi mohl podělit. Knihu četli jako manuál, jak se mají chovat,“ tvrdí rozčarovaně s odstupem času Lewis.
Bohatý sběrač jahod Lewisova nová kniha se nepokouší podat makroekonomický pohled na finanční krizi. Rodící se kalamitu líčí prostřednictvím příběhů hrstky rafinovaných „odpadlíků“, kteří se rozhodli vydělat na přesvědčení, že celý systém je zkažený, a podávali pečlivě promyšlené sázky na to, že jednou se zhroutí. Poměrně složitý mechanismus těchto sázek lze zjednodušeně vysvětlit na příkladu pojistek proti budoucímu propadu cenných papírů. Vlastník takové pojistky poskytoval jejímu prodejci pravidelné platby, které byly stanoveny určitým procentem z hodnoty těchto aktiv. V případě propadu ceny vyplácel „pojistitel“ plnění. Paradoxní bylo, že pojištěný nemusel zmíněná aktiva, na něž se zajištění vztahovalo, vlastnit. Je to stejné, jako byste měli pojistku na sousedovo auto a pojišťovna v případě jeho nehody uhradila škodu vám. Dle lorda Turnera, šéfa britského Úřadu pro finanční služby (FSA), byla funkce těchto lidí na finančním trhu „společensky zbytečná“. Ve skutečnosti to však bylo ještě horší. Jejich peníze rozdmýchávaly požár, už když se vyčerpal prostor pro upisování dalších „odpadních“ hypoték. Jako příklad takového úvěru uvádí Lewis mexického sběrače jahod s ročním příjmem čtrnáct tisíc dolarů. Tomu banka poskytla stoprocentní financování na koupi domu v hodnotě 724 tisíc dolarů. Na většině finančních trhů fungují „medvědí“ sázky (na pokles) jako určitý zpomalovač růstu – v předstihu indikují, že nezdravý boom je u konce. V tomto případě však byly nezbytnou součástí mašinérie okolo podřadných hypoték. Greg Lippmann, obchodník s hypotékami v Deutsche Bank, vydělal miliardy dolarů pro svého zaměstnavatele – nehledě na 50milionovou odměnu pro sebe – tím, že agresivně získával manažery fondů, aby si přisadili, a tím udrželi trh při životě.
První socialista trhu Dle Lewise byly všechny hlavní postavy jeho vyprávění podivíny či outsidery. Příběh každého z nich odhaloval část tajemství stavu finančního systému. Jedním takovým hrdinou je i Steve Eisman, jehož smrt novorozeného syna a zkušenost s analyzováním trhu nestandardních půjček učinily podezíravým, pesimistickým a zatrpklým. „I na Wall Streetu ho považovali za sprostého, protivného a agresivního,“ vzpomíná jeho žena. Eisman začínal jako „zapřísáhlý republikán“. Později se však z něho pravděpodobně stal „první socialista finančního trhu“. Nabyl totiž přesvědčení, že „hlavním smyslem existence celého odvětví nazývaného spotřebitelské finance je oškubat lidi“. Absolvent Pensylvánské univerzity a právnické fakulty Harvardovy univerzity Eisman a jeho tým zevrubně znali americký trh s bydlením i Wall Street. To jim umožňovalo vytvářet podrobné analýzy, které naznačovaly, že jen sázkami na nejhorší z nejhorších scénářů lze vydělat balík peněz. Michael Burry, který trpěl mírnou formou autismu, Aspergrovým syndromem, byl lékařem posedlým investicemi. Díky několika desítkám tisíců dolarů, jež získala jeho rodina jako vyrovnání za smrt otce zesnulého kvůli chybné lékařské diagnóze, založil malý fond, který sázel na budoucí propad bondů složených ze subprime hypoték. Burry nabyl na základě sledování dluhopisového trhu dojmu, že standardy pro udělování půjček se dramaticky rozvolnily, a proto nevyhnutelně nastane pokles. Nemýlil se. Do konce roku 2007 si jeho fond mohl připsat zisk 720 milionů dolarů.
Hedgeový fond z garáže Lewis se věnuje i „garážovému hedgeovému fondu“, který s 110 tisíci dolarů na účtu a se sídlem v přístavku u kamarádova domu v Berkeley založili v roce 2003 Jamie Mai a Charlie Ledley. Nejlepším způsobem, jak vydělat peníze, bylo dle Ledleyho vyhledávat cokoli, o čem se Wall Street domnívá, že se v podstatě nemůže přihodit, a sázet na to, že se to stane. Jeho instinkt mu napovídal, že „trhy jsou předurčené, aby podcenily pravděpodobnost dramatické změny“. O čtyři a půl roku později se americká ekonomika ocitla v potížích, což Ledleymu, Maiovi a jejich partnerovi Benu Hocketovi přineslo čistý zisk víc než 80 milionů dolarů. Není snadné dospět k rozhodnutí, že trh bude klesat, a na tento pokles vsadit. „Celý svět je proti vám,“ líčí Eisman. Připomíná tím známou pravdu vyslovenou Johnem Maynardem Keynesem – trhy dokážou zůstat iracionální delší dobu, než je investor schopen být solventní. V tomto ohledu učinil špatnou zkušenost Howie Hubler, o němž se Lewis také zmiňuje. Obchodník banky Morgan Stanley po sobě v roce 2007 zanechal zaměstnavateli ztrátu devět miliard dolarů – rekordní prodělek z jednotlivého obchodu v historii Wall Streetu.
Happyend nečekejte Lewis uvádí, že původ zhroucení v roce 2008 lze vysledovat v osmdesátých letech, kdy byly vyvinuty složité finanční produkty, jakou jsou dluhopisové deriváty. A podotýká, že se tyto instrumenty stávaly čím dál neprůhlednějšími a komplikovanějšími, aby pomohly zakrýt, že byly vytvořeny na základě čím dál podezřelejších půjček. Firmy na Wall Streetu dokázaly „zakrývat riziko tím, že je učinily spletitějším“ – za laxního, nekompetentního a nevšímavého přihlížení dozorových orgánů i odpovědných politiků. Otázkou zůstává, zda se svět z této katastrofy poučil. Lewis žádné řešení nenabízí. V jeho knize nehledejte ani happyend. Vyprávění končí vzpomínkou na svého bývalého šéfa v Solomon Brothers. John Gutfreund během společného oběda hořce konstatuje přetrvávající filozofii Wall Streetu. Klasický liberalismus ve formě laissez-faire je v pořádku a dobrý. Ale jen do chvíle, než se něco pokazí.
Box: THE BIG SHORT: INSIDE THE DOOMSDAY MACHINE (Velká sázka na pokles. Podstata zkázonosné mašinérie) AUTOR: Michael Lewis VYDAL: Allen Lane Londýn 2010 ROZSAH: 266 stran
