Rusko chce zvýšit o šest procent cla na dovoz českých aut v odvetě za to, že česká vláda zvedla clo na dovoz ledku z Ruska. Škoda Auto plánovala na tomto teritoriu tržby 120 milionů dolarů. Již dnes je dovoz aut do Ruska zatížen celní sazbou 25 procent a po jejím dalším zvýšení hrozí, že se prodej zcela zastaví.
Zdánlivě se zde střetly zájmy Škody a Lovochemie, výrobce ledku. Ve skutečnosti česká i ruská vláda škodí vlastním spotřebitelům. V období let 1999 až 2002 vzrostl import ledku z Ruska, Ukrajiny, Polska na dvojnásobek, přičemž v roce 2002 se tyto země na dovozech podílely 95 %, a to při průměrné ceně 3033 koruny za tunu. Tato cena podle názoru ministerstva průmyslu a obchodu příliš konkurovala Lovochemii Lovosice, která si přála prodávat tunu ledku za 4200 korun. Proto česká vláda touhám chemiků vyhověla a v lednu 2003 přijala na dobu 200 dnů tzv. přechodné opatření, kterým byla nulová celní sazba na dovoz dusičnanu amonného v ceně nižší než 4200 korun za tunu zvýšena na všeobecných 5 %, v případě Ruska na 35 % a Ukrajiny na 16 %. Dne 6. srpna 2003 vláda toto opatření prodloužila až do okamžiku přistoupení Česka k EU. Výsledkem byl pokles dovozu ledku z Ruska a Ukrajiny při současném růstu jeho ceny na 4300 korun za tunu. Clo je vlastně daní na dovoz a její výši stanovuje vláda, nikoliv parlament, tedy mimo kontrolu voličů. Příjmy z cel jsou pro státní rozpočet podružné. Daleko významnější je fakt, že každé clo potlačuje zahraniční konkurenci a domácím výrobcům dovoluje zvýšit ceny. Pomocí cel vlády tajně a nepozorovaně přesouvají významnou část bohatství svých občanů ve prospěch lobbistických skupin. Není rozhodující, zda jsou takto zdaněny potraviny, které přímo spotřebováváme, nebo ledek vstupující do zemědělské výroby. Vždy je postižen konečný zákazník. Odběratelem zdraženého ledku jsou zemědělci, což musí vést ke zvýšení cen potravin nebo k požadavku farmářů na kompenzaci vyššími podporami. Od koho? No přece od daňových poplatníků. Odvetná opatření Ruska dopadnou na Škodu Auto, a tak možná automobilka obdrží nějakou výjimku nebo novou investiční pobídku, opět z kapes občanů. Přitom na začátku všeho byla firma, která si zisk udržuje dík státnímu protekcionizmu. Jak vidíme, snaha státu řídit trh vede k řetězci stále větších zásahů, protože jeden problém vyvolá další, který se státní plánovači snaží korigovat dalším opatřením, a tak pořád dokola. Poslední poučení, které plyne z kauzy ledek, je, že cla icelá legislativa zahraničního obchodu nejsou postaveny na nějaké vědě, ale na úzkých zájmech jednotlivých firem a lobbistických skupin řídících politiky.
Každé clo potlačuje zahraniční konkurenci a domácím výrobcům dovoluje zvýšit ceny. Pomocí cel vlády tajně a nepozorovaně přesouvají významnou část bohatství svých občanů ve prospěch lobbistických skupin.