Vrací-li se ponenáhlu lepší hospodářské doby, bude mnohde třeba ohlížeti se po nových silách. Na první pohled by se zdálo, že je to snadná věc. Statisíce mužů čeká nedočkavě na první příležitost ku práci. Na jediné oznámení v novinách přijde vám určitě celá záplava nabídek od každého, který se domnívá, že by se mohl uchytit.
Inspirace z I. republiky
I kdybyste však obětovali kolik dní času a přečetli celou tu hromadu dopisů, je možné, že žádanou sílu vůbec nenajdete. Bývá to vinou tekstu insertu, který byl příliš skoupý na slova a nebyl promyšlen v zájmu vašem i v zájmu uchazečů. Nejdůležitější je informovat uchazeče, pro jakou práci potřebujete novou sílu. Jinak připravujete sebe o čas a tisíce lidí o čas i peníze a zbytečně vyvoláváte v nich naději, která se nesplní. Na inserát: „Přijme se elektroinženýr s 10ti letou praksí, s dobrou znalostí maďarštiny“, přihlásí se jen menší počet elektroinženýrů, z nichž si budete moci brzy někoho vybrat. Nepožadujte v insertu ani reference ani mzdové nároky. Na reference je dost času až při prvním rozhovoru s uchazečem. Ostatně člověk s desetiletou praksí bude mít jistě dobré reference. Bude-li míti některou referenci špatnou, bude se snažit, aby ji nemusel uvádět ani při první odpovědi, ani později. Jestliže jste pozvali k osobní návštěvě na př. pět uchazečů, ani tehdy nežádejte ode všech reference. Neměly by pro vás ani cenu, pokud si někoho osobně nezvolíte. Jinak byste ztrácel čas čtením všech referencí. Žádati, aby uchazeči udali výši svých nároků, není také rozumné. Zaměstnavatel nemůže logicky usuzovati na hodnotu služeb uchazečových podle výše jeho nároků. Nabídka odměny by měla vycházeti vždy od zaměstnavatele, který při svém rozhodování se má řídit dvěma hledisky: Především, jaká je nejvyšší mzda, kterou může práce zaplatiti muži, který ji koná na 100 procent? A potom se tažte, jaký je váš úsudek o uchazeči, o jeho zkušenostech, o jeho vzdělání a také o tom, jakou asi dobu bude uchazeč potřebovat, než se zapracuje? Na tyto otázky budete si ovšem moci odpovědět až po rozhovoru s uchazečem. Někteří zaměstnavatelé jdou dokonce tak daleko, že se táží, jaký je nynější plat uchazečův. Je to pošetilá otázka. Nikdo nemá práva dotazovati se, kolik kdo vydělává, není-li to ovšem jeho žena nebo berní úřad. Tato otázka je velmi nechutná a neměla by se při hledání nových sil vůbec objeviti.
Podle časopisu Průkopník, 1936, Zlín
