Armáda České republiky je v dobrých rukou. Nejdřív jí Lubomír Metnar získal 1,2 miliardy korun navíc a během několika dalších hodin nakoupil nové vrtulníky.
Už dlouho nebylo tak dobře. Uplynulý týden se do historie ministerstva obrany zapíše hlubokým zlatým písmem. Škarohlídi musí před diplomatickým a vyjednávacím uměním úředníků Andreje Babiše zalézt do nor nebo provést veřejnou sebekritiku.
Lubomír Metnar se s několika nejbližšími nejdřív vydal na bojovou výpravu do útrob ministerstva financí, aby po několika desítkách minut správci státní kasy vyvěsili bílou vlajku a Metnarova družina mohla slavit. Pro armádu získala 1,2 miliardy navíc.
To ale není zdaleka všechno. Hned druhý den se Metnarova družina spolu s premiérem a jeho nejbližšími přesunuli z Prahy do vrtulníkové základny u Náměště nad Oslavou. Jako misionáři šířící jedinou správnou víru a naději pak před vojáky oznámili, že výběr nových helikoptér je už hotový. Vrtulníky americké výroby by měly na základně přistát v roce 2023.
Tleskejme, klekejme, klaňme se. Česká obrana je ve správných rukou.
Oslava, jakou svět neviděl
A teď si, s dovolením, sundejme růžové brýle. Realita je totiž opět úplně někde jinde. I když titulky minulý týden hlásily, že Metnar vyjednal pro obranu na příští rok o 1,2 miliardy korun navíc, skutečnost je taková, že ministerstvu obrany vyjednal 800milionovou ztrátu. Resort měl totiž dlouhodobě na příští rok schváleno 76,3 miliardy a podle toho plánoval.
Jenže pak si pár chytrých hlav - a není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v lidovém hnutí Andreje Babiše - řeklo dost a schválené plány před několika týdny změnilo. A vojsko jako vždy pouze koukalo. Místo 76,3 miliardy by mělo mít 74,3 miliardy. Poté, co se minulý týden Metnar sešel se svou kolegyní Alenou Schillerovou, škrtům bohužel nezabránil. Na rok 2020 dostal jeho resort jen 75,5 miliardy, tedy o 800 milionů méně, než zněl původní slib současné vlády.
Souhlasíte s tím, aby výdaje na obranu ve výši 2 procent HDP byly zakotveny v zákonu?
S nohama na zemi je třeba vnímat i posun ve vyjednávání o nových vrtulnících. Jde zatím pouze o politickou proklamaci pronesenou na veřejnosti. Věc musí třeba ještě posvětit i kolegium ministra obrany. Obchod je tedy nyní zhruba ve stejné fázi, jako když Martin Stropnický v prosinci 2016 oznámil, že si Česko pořídí mobilní radary MADR z Izraele (pro zapomnětlivé - kupní smlouva není dodnes podepsaná).
A aby to vystřízlivění ze skutečných schopností ministerských úředníků bylo úplné, zalovme ve starších materiálech. Vojáci nové vrtulníky potřebovali mít už v roce 2018. Že se do Náměště první z nových strojů dostanou s pětiletým zpožděním - pokud tedy zůstaneme optimisty - je pouze vinou zástupců hnutí ANO, kteří od ledna 2014 obranu bez přestávky vedou.
Na konec jeden vzkaz ministrovi obrany. Je smutné, když ani on, jestliže se na to ostatní členové kabinetu vybodli, není schopný uctít oběti a události 21. srpna 1968 a 1969. Kor když právě v potlačení protestů před padesáti lety sehrála československá armáda s ostře nabitými samopaly velmi nelichotivou až odpornou úlohu.
Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka