Před vstupem do země je třeba znát její právní specifika
V posledních letech se Rusko stává pro české investory zajímavou, nikoli však bezrizikovou zemí. Neznalost poměrů a podmínek představuje jedno z hlavních rizik při investování v Rusku. V rámci realizace M&A (akvizice a fúze) či joint venture projektů v Rusku se rozlišují dvě základní schémata - buď převzetí existující společnosti od současného vlastníka (případně založení nového subjektu investorem), nebo založení společného podniku. V případě nabytí významnějších aktiv je nutný předchozí souhlas ruské obdoby českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) - Federální antimonopolní služby (FAS).
Čtyři etapy
Standardní postup předpokládá čtyři hlavní etapy: prověrku (due diligence), vyjednávání, vypracování a uzavření smlouvy a vypořádání transakce (closing). Due diligence často předchází uzavření dohod(y) o mlčenlivosti a exkluzivitě, které ovšem nejsou v ruském právu podrobně upraveny, což snižuje vyhlídky na jejich vynutitelnost u ruských soudů.
Due diligence je důležitým prvkem každé investice a umožňuje získat informace kvůli zvážení rizik, týkajících se pořizovaného podniku, a jejich promítnutí do dokumentace. V Rusku je tato procedura běžná a nejsou tu podstatné rozdíly.
Vyjednávání o ceně se často odkládá na pozdní fázi projektu. Ruští prodávající (zejména jednotlivci) preferují jednorázovou platbu souběžně s uzavřením smluvní dokumentace, motivovanou počáteční nedůvěrou v investora. Standardním řešením je využití dokumentárního akreditivu a vázání výplaty kupní ceny na předložení předem dohodnuté dokumentace. V Rusku totiž zatím nelze využít institut platby prostřednictvím vázaného účtu (escrow account), na který kupující převede kupní cenu v krátké lhůtě po uzavření smlouvy. Ta však bude uvolněna až po splnění určitých podmínek, například registraci změny vlastníka. Poslední fázi představuje closing. Do ruské praxe proniká mechanismus odkládacích podmínek. Při něm převod majetku nebo akcií nastane až po uzavření smluv, po splnění konkrétně definované podmínky. Může jí být souhlas FAS, jehož získání trvá zhruba měsíc. V Rusku se vedou diskuse o přípustnosti odkládacích podmínek. Když však nejsou formulovány jako povinnost smluvní strany, ale jako událost, většinou jejich zakotvení do smluv bývá akceptováno.
Varianty akvizic
Existují dvě hlavní koncepce pro nastavení transakce známé i v mezinárodní praxi. Za prvé to je asset deal. Jde o případ, kdy investor plánuje koupit nebo převzít jednotlivá aktiva, jako jsou nemovitosti, movité věci, průmyslová práva a další hodnoty. Vzhledem k tomu, že místní úprava prodeje podniku jako celku, kterou známe v ČR, zatím není využívána, je třeba uzavřít několik samostatných smluv (například na převod automobilů). Ruské právo se nedá použít na převod know-how. A součástí převodu také nebývají licence na těžbu surovin.
Za druhé to je share deal. To je populárnější a zpravidla daňově výhodnější řešení, kdy investor kupuje akcie či podíly na cílové společnosti. Může zde být jedna smlouva. Tato varianta je jednodušší, ačkoli znamená převzetí společností i s jejími historickými problémy.
Společné podniky působící v Rusku jsou většinou zakládány ve formě společnosti s ručením omezeným nebo uzavřené akciové společnosti. Společnost s ručením omezeným je pro tyto účely preferovaným řešením, neboť ruské právo umožňuje upravit otázky hlasování či výplat dividend odlišně od standardního řešení. Ruské právo umožňuje, aby společnost kromě povinného generálního ředitele - ekvivalent českého jednatele - zřídila paralelně představenstvo, které vykonává stanovené výkonné funkce a v němž působí zástupci obou (nebo všech) společníků.
Co očekávat
Nejde-li o investici na zelené louce, jež je zcela v režii investora, musí ho zajímat stav cílové společnosti. A zde je třeba navzdory pravděpodobné neochotě ruského prodávajícího získat veškeré podstatné informace před stanovením ceny a uzavřením smluvní dokumentace. Typickým problémem bývá netransparentnost vlastnické struktury. Ruští podnikatelé rádi využívají holdingových a někdy i offshoreových struktur, jež jsou poměrně špatně čitelné, a proto je třeba se zabezpečit proti rizikům - kromě jiného při formulování záruk a prohlášení prodávajícího týkajících se vlastnictví cílové společnosti. Otázce záruk a prohlášení je třeba věnovat pozornost, neboť s těmito instituty ruská právní teorie primárně nepočítá.
Moderní ruský právní řád se v oblasti M&A vyvíjí od roku 1993 a stále není dokonalý pro investory z hlediska pružnosti navrhovaných řešení. Situace se však rychle vyvíjí a nové předpisy pomáhají dalšímu přílivu investic do Ruska. V roce 2008 se očekává změna, která má umožnit uzavírání klasických akcionářských dohod (shareholders agreements), poskytujících akcionářům společného podniku možnost se dohodnout na řadě praktických otázek, například na obsazování orgánů společného podniku, opci, možnosti vystoupení ze společného podniku a na dalších věcech důležitých pro praktický chod společného podniku.
