Nemocnice Na Homolce si koupila průmyslovou firmu
Pražská Nemocnice Na Homolce vlastní textilní továrnu. Takový druh majetkové účasti zdravotnického zařízení je evropskou raritou. Jedná se o Výzkumný ústav pletařský (VÚP) Brno, který se po revoluci změnil z resortního „výzkumáku“ ve výrobní podnik.
Dvě dcery.
Nemocnice vlastní sto procent akcií VÚP Brno prostřednictvím své taktéž stoprocentní dceřiné firmy Consult H. Ředitel Nemocnice Na Homolce Oldřich Šubrt pro týdeník EURO uvedl, že na získání Výzkumného ústavu pletařského nemocnice použila volné prostředky. „Homolka“ je jako jedno z mála státních zdravotnických zařízení dlouhodobě výrazně v plusu. Loni vytvořila zisk padesát osm milionů korun, předloni dvacet šest milionů.
„Ziskové hospodaření,“ uvádí Oldřich Šubrt, „umožnilo nejen investovat do moderních technologií, ale naplnit i rezervní fond. Z těchto peněz pak nemocnice investovala do společností, které mohou nejvíc přispět k efektivnímu hospodaření.“ Kromě poradenské a servisní firmy Consult H, založené v roce 1996, je to ještě v roce 1998 založená společnost Stylmed H (sedmdesát procent nemocnice, třicet procent management), která pro nemocnici nakupuje zdravotnický materiál a léky.
Podle zákona.
Výzkumný ústav pletařský byl v roce 1996 privatizován do rukou tehdejšího ředitele. Záhy poté do společnosti kapitálově vstoupil Regionální podnikatelský fond Ostrava. Ředitelův podíl odkoupil v roce 1997 Consult H a později získal i akcie Regionálního podnikatelského fondu. Problémem v aktivní podnikatelské činnosti Nemocnice Na Homolce by mohlo být to, že od roku 2000 platí zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, který nepřipouští, aby příspěvkové organizace zakládaly obchodní společnosti nebo úplatně nabývaly majetkové účasti či cenné papíry.
Oldřich Šubrt však argumentuje tím, že v době, kdy Nemocnice Na Homolce obě dceřiné firmy zakládala, zákon umožňoval příspěvkovým organizacím vkládat prostředky rezervního fondu jako kapitál do činnosti jiných subjektů za podmínky, že jejich činnost bezprostředně souvisí s činností mateřské organizace. Tento výklad byl podle něj potvrzen i stanovisky ministerstev zdravotnictví a financí, s nimiž nemocnice své záměry konzultovala. „Zákon o majetku České republiky neobsahuje žádné ustanovení, které by příspěvkové organizaci ukládalo konkrétní povinnost naložit určeným způsobem s akciemi majetkovými účastmi nabytými před účinností tohoto zákona. Jsem proto přesvědčen, že naše nemocnice neporušuje a neporušila žádné zákonné ustanovení týkající se držby majetkových účastí,“ uvádí Šubrt. Na toto téma proběhlo nedávno jednání představitelů Nemocnice Na Homolce se zástupci ministerstva zdravotnictví, kteří zaujali shodné stanovisko.
Kooperace.
Fakt je, že prostředky vložené do Výzkumného ústavu pletařského poměrně efektivně pracují. VÚP řadu let dosahuje zisku, v posledních třech letech se pohyboval od 2,3 do 2,8 milionu korun. Nový předseda představenstva a ředitel firmy Tomáš Janča je přitom přesvědčen, že podnik má potenciál na stabilní roční zisk šest až deset milionů. To podstatné ale prý spočívá v bezprostřední výrobní i intelektuální spolupráci podniku s nemocnicí. Výzkumný ústav pletařský je sice dnes normálním výrobním podnikem, ale přece jen není zcela normální textilkou. Patří totiž mezi čtyři největší výrobce cévních náhrad na světě (jeho konkurence je z USA a Velké Británie). A Nemocnice Na Homolce je zase špičkové pracoviště v oboru kardiovaskulární medicíny a největší odběratel cévních protéz v Česku.
Cévní implantáty o průměru šest až 32 milimetrů se pletou z polyesterového hedvábí a jsou impregnovány kolagenem. Byly ve VÚP vyvinuty ještě za socialismu, kdy ústav řídil jeho zakladatel a světově proslulý odborník Bohumil Piller. Pro nemocnici je stabilita a prosperita VÚP důležitá, protože umělé cévy z Brna jsou při stejné kvalitě o polovinu až sedmdesát procent levnější než zahraniční. To se týká i gastrických bandáží (páska na stažení žaludku, aby člověk méně jedl), chirurgických sítěk, obvazů a náhrad tvrdé pleny mozkové, což je další sortiment útvaru výzkumu a výroby zdravotnických textilií Výzkumného ústavu pletařského. Pro ten jsou reference z Nemocnice Na Homolce důležité v cestě za novými odbytišti. VÚP je v oboru cévních protéz etablován na Slovensku a v zemích bývalé Jugoslávie, začíná se prosazovat v Latinské Americe. Za perspektivní považuje Tomáš Janča tradiční trhy v zemích bývalé RVHP, jejichž nemocnice mají nedostatek peněz a cena materiálů je pro ně zvlášť důležitá.
Kosmický Mario.
Výzkumný ústav pletařský vznikl v roce 1948 a v předlistopadové době dosáhl pozoruhodných výsledků. Bohužel tehdejší věčný nedostatek deviz se projevil i v nedostateční patentové ochraně řady výzkumů. Dvakrát zarážející je to, že špatná ochrana technologií způsobila VÚP značné ztráty i v devadesátých letech, před vlastnickou konsolidací firmy. Tomáš Janča uvádí příklad v Čechách poměrně rozšířené značky prádla Moira pleteného údajně ze speciálního vlákna vyzkoušeného v rámci amerického kosmického výzkumu.
Moira je přesmyčkou křestního jména Mario Vlčka. Pan Vlček byl kdysi saniťákem a jezdil do VÚP pro jeho produkci. Znalost podmínek a nepochybný podnikatelský tah na bránu ho přivedly na myšlenku podnikat v prádle a vybudoval slušně prosperující firmu. Ta samozřejmě nemá nic společného s kosmickým výzkumem. Používá pleteninu vyrobenou technologií, kterou kdysi dávno vymysleli ve VÚP. Materiálu tenkrát dali název Klimatex a Mario Vlček ho ještě na konci devadesátých let z VÚP odebíral. Stejnou technologií vzniká pletenina i pro prádlo prodávané pod značkou Jitex, Senzor nebo Levron. Ironií osudu je, že z levronu šije firma Danda zrovna pod okny VÚP.
Skok.
Výroba funkčního prádla z klimatexu – nenasákavé pleteniny využívající polypropylenového vlákna – je přesto společně se zdravotnickou produkcí osou činnosti VÚP. Představují asi devadesát procent tržeb, které by letos měly dosáhnout 62 milionů korun. Zbytek připadá na pronájem kancelářských ploch v budově VÚP na atraktivním místě nedaleko centra Brna. Potenciál obou výrobních divizí je podle Tomáše Janči srovnatelný. Přičemž u zdravotnických technologií by při dobré konstelaci mohl nastat po vstupu do Evropské unie skokový vývoj. „I když splňujeme všechny normy a parametry a máme výborné reference, přesto se na nás v unii dívají s nedůvěrou. Až bude ale chirurg držet naši umělou cévu a bude vědět, že byla vyrobena v unii, bude to pro něj srovnatelný výrobek. To vše se ovšem musí potkat s tím, že získáme dobrého distributora a významné klinické pracoviště.“
Ani při nejlepší konstelaci Janča nepředpokládá skokový růst cen zdravotnické produkce VÚP a vysvětluje to až nepodnikatelsky: „K určitému cenovému růstu došlo po dohodě se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem zdravotnictví loni. Přes Nemocnici Na Homolce jsme však potažmo státní zařízení, a proto musíme mít na zřeteli, jak se českému zdravotnictví vede.“
Pokud jde o pletené prádlo, není nutné čekat na konstelaci, ale ani na skokový vývoj. Rozhodující je, jak říká Tomáš Janča, aktivní marketing a obchodní činnost zaměřená na pěstování Klimatexu jako kompletního systému oblékání. Zázemí v podobě odborně i finančně silného majitele umožňuje podle ředitele udržet a rozvíjet ve VÚP výzkumný tým soustředěný kolem inženýrky Milady Kammermayerové. Přínos jeho činnosti by se měl projevit nejen u cévních náhrad a zdravotních textilií, ale i u spotřebního zboží.
