Z tohoto pohledu jsou na tom české finanční instituce skvěle. Alespoň pokud jde o jejich analytiky při předvídání kroků centrální banky. Před rokem téměř do jednoho věštili posilování koruny a to, že se bankovní rady do žádných intervencí nepustí.
Přestože všichni, kdo chtěli, viděli, že ta diskuse je už dlouhá a vážná a poslední bankovní rada před tím osudným zasedáním už byla rozhodnutí o nakupování eur velmi blízko a ze zápisu bylo zřejmé, že už nejde o to, zda, ale kdy a o kolik. Jejich zaměstnavatelé však svým analytikům věřili a koruna mírně posilovala. Pak se naši neomylní chybovači divili a v panice publikovali stanoviska, která by si dnes nejraději nepamatovali.
V domnění, že pochopili hloubku obav ČNB z deflace, pak propadli nové panice na počátku nového roku a s obavami a černými věštbami nad českou korunou vyhlíželi další zasedání bankovní rady, věštíce další dramatické rozhodnutí o intervencích.
A koruna se pochopitelně propadla i bez zásahu centrální banky, kterýžto nehrozil ani okamžik, protože snížení cen ropy je v české ekonomice z poptávkového hlediska pozitivním šokem, byť doprovázeným statisticky zaznamenatelným poklesem cenové hladiny.
O tom, že ani jeden z členů bankovní rady inflační statistiku nekomentoval jako nějaký nežádoucí zlom v trendu, je pak i škoda mluvit, natož psát. Nicméně o tom, že si v ČNB nyní mnou ruce a drobet se pochechtávají, asi není třeba pochybovat. Šéfům tuzemských finančních institucí pak lze doporučit, aby si přečetli toho Parkinsona. Zvedne jim to zisky a to udělá radost Andreji Babišovi.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
