Vlastním menší obchod s potravinami a nedávno jsem byl zákazníkem upozorněn, že jedna ze značek kečupů, které prodáváme, neodpovídá požadavkům, které české zákony kladou na kečup. V zásadě prý jde o to, že český kečup musí splňovat určité kvalitativní standardy, jinak se potravina, o kterou jde, vlastně vůbec nemůže jmenovat kečup. Co je na tom pravdy? Týká se toto pravidlo i kečupů vyrobených v zahraničí (například v Polsku)?
Jaromír S., Havířov
Evropská unie nemá harmonizované jakostní požadavky na kečupy, což znamená, že úprava dané oblasti je v kompetenci každého členského státu. Jinými slovy, každý stát může mít ve svých národních předpisech definované různé jakostní požadavky. V České republice je tato oblast upravena ve vyhlášce č. 157/2003 Sb., kde je skutečně uvedeno, že kečupy musí obsahovat nejméně 25 % sušiny stanovené refraktometricky, přičemž 7 % z toho musí pocházet z rajčatové suroviny. V případě, že jsou kečupy označeny slovy „prima“, „speciál“ či „extra“, musí být refraktometrická sušina nejméně 30 %, přičemž 10 % musí pocházet z rajčatové suroviny. Nicméně právě proto, že jde o specifické národní požadavky, můžeme je při kontrole vyžadovat pouze u českých výrobců.
V celé Unii totiž platí takzvaná doložka vzájemného uznávání. Je-li výrobek v souladu s požadavky členského státu Evropské unie, kde byl vyroben, musí být uznán i ve všech ostatních členských zemích, byť zde třeba platí jiné, přísnější požadavky. Na českém trhu se tedy mohou objevit zahraniční kečupy, které nemají oněch sedm procent refraktometrické sušiny z rajčat, přesto jsou z pohledu úřední kontroly potravin v pořádku.
Jen pro vysvětlení – množství refraktometrické sušiny z rajčat není totéž, co celkový podíl rajčat použitých při výrobě jednoho kečupu. Refraktometr je přístroj pro měření indexu lomu. Je složité vysvětlit, co je refraktometrická sušina, nicméně pro laika je zřejmě nejsrozumitelnější, když uvedeme, že čím vyšší je refraktometrická sušina z rajčat, tím více rajčat bylo použito při výrobě kečupu, což samozřejmě vypovídá o jeho kvalitě.
Jsou-li požadavky na potraviny, ať už jde o jakost či bezpečnost, upraveny evropským nařízením, pak tyto požadavky platí pro všechny členské státy stejně – znamená to, že jsou harmonizovány. Takto je upravena celá řada oblastí. Harmonizované jsou například mikrobiologické požadavky, požadavky na hygienu při výrobě či distribuci potravin, prodej čerstvého ovoce a zeleniny, potraviny s geneticky modifikovanými organismy. Minimální jakostní požadavky jsou harmonizovány například v případě čokolád, džusů, džemů nebo třeba ve známém případě rumu.
**Martina Šmídtová, tisková mluvčí Ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce
