Recenze
Jedním z řešení, jak české podniky mohou přežít globalizaci ekonomického prostoru, je vytvoření aliance se zahraničním partnerem. S blížícím se vstupem Česka do Evropské unie se milník přežití přibližuje. Metodou krok za krokem s problematikou strategických aliancí seznamuje čtenáře nová brožura autorů Oľgy a Lea Vodáčkových.
Dvě úvodní kapitoly se snaží nastínit alespoň základní pojmosloví a vysvětlit, jaká různá ekonomická poslání mohou aliance mít. Jejich prvotním smyslem přitom má být rozvoj pozitivní kooperace, a naopak redukce firemního soupeření (str. 23). Ve zhruba dvacetileté historii strategických aliancí se měnil důvod jejich utváření: v osmdesátých letech se kladl důraz na sdílení činností a zdrojů partnerů aliance, zatímco na přelomu devadesátých let šlo více o redukování konkurence a v současné éře se informační společnosti zaměřují především na vznik, přenos a využití znalostí (str. 26) - i když v praxi se většinou tyto tři směry navzájem prolínají. Aliance vznikají nejen kvůli přežití, ale také k rychlejšímu prosazení se na trhu využitím partnerské distribuční sítě při nižších nákladech - tak například postupují letecké společnosti či supermarketové řetězce.
České podniky hledající cesty k úspěšnosti podle autorů často chybují, když k úvaze o strategické alianci přistupují unáhleně, jejich rozhodnutím nepředchází hlubší rozbor podmínek a dostatečně rozsáhlá škála variant možných perspektiv (str. 43). Jednu rozsáhlejší kapitolu proto Vodáčkovi věnovali vypracování podnikatelské strategie coby východiska pro případnou spolupráci se zahraničním partnerem.
Když firma projde všemi potřebnými analýzami a dospěje k rozhodnutí o účelnosti strategické aliance, nastává fáze hledání konkrétního zahraničního partnera. Podle významného odborníka Roberta P. Lynche přitom na firemní „nevěstu“ číhají podobná úskalí, jako při výběru dobrého partnera do manželství. Nebylo by tedy správné omezovat se v úvahách na jediného či jen několik málo partnerských možností. Vyplácí se pokusit se vzájemné porovnávání z rozumného počtu potenciálních partnerů. Na druhou stranu velké množství ženichů zabere moc času k jednání a to znamená zbytečně vysoké náklady - pragmatické proto je v prvním kole vyjednávat se zhruba třemi až čtyřmi nezávislými partnery (str. 68). Na následujících stranách pak autoři doporučují, jaké informace je vhodné shromáždit a doporučují příslušné informační zdroje.
Vyloženě praktickou je kapitola 6.4, která charakterizuje základní dokumenty, jež představují pilíře strategické aliance: společný podnikatelský záměr, dohodu o vzájemném respektování zájmů a konečně smlouvu o strategické alianci (str. 93).
Rozběh společného podnikání formou aliance do značné míry představuje vznik nového podniku. Spolupracují spolu lidé z různých kulturních a sociálních podmínek, interakce více způsobů řízení tak podmiňuje fungování strategické aliance. Obtíže je proto nutné řešit v zárodku, s jejich odkládáním se zvyšuje riziko konfliktu (str. 104). Přesto je ale nutné počítat i s koncem aliancí - podle dostupných dat zhruba šedesát až sedmdesát procent aliancí vydrží čtyři až šest let (str. 117).
Vodáček Leo, Vodáčková Oľga: Strategické aliance se zahraničními partnery. Management Press, Praha 2002. 140 stran, cena 210 Kč.
