Poučný příběh z Velké Británie
„Zachraňte mastnou lžíci!“
Pod tímto heslem vedou v Británii kampaň ochranáři smrtelně ohrožené anglické tradice obrovské a tučné snídaně, o níž s uznáním hovořívali i slovutní francouzští gastronomové, když doporučovali: „Chcete-li v Anglii dobře jíst, dávejte si snídani třikrát denně.“
Když v 80. letech vypuklo levné hromadné (levicové) cestování britské dělnické třídy do středomořských letovisek, vzali si toto doporučení k srdci i středomořští kavárníci, takže od Portugalska až po Kypr najdete vystavené reklamy English Breakfast Served All Day. A protože ji dělají specificky pro kulinárně nevzdělané Angličany nižší třídy – kteří ale vydělávají víc než středomořští kavárníci – prodávají ji dráž než svoje čerstvě vylovené rybičky a chobotničky, které si nechávají pro sebe a potažmo i pro kulinárně vzdělanější Angličany vyšší třídy, kteří jsou zvyklí za ně v Anglii platit trojnásobek.
„Mastná lžíce“ – anglicky greasy spoon – je přezdívka dělnických jídelen psaných cafe ale vyslovovaných nikoli „kafé“, nýbrž „käf“. Jedna z nejzajímavějších pozoruhodností na nich bývala ta, že ač se jmenovaly cafe, káva byla ta hlavní věc, kterou byste tam nikdy nedostali. Základním nápojem od rána až do večera byl silný anglický čaj. Změnilo se to, když je postupně přebírali Španělé, Portugalci a Řekové. Ti kromě přidání kávy do svého repertoáru jinak bedlivě střežili dodržování tradičních anglických receptů.
Kompletní tradiční anglická snídaně sestává z těchto smažených a omastkem dobře prosáklých položek (a jestli jste si mysleli, že o anglické snídani víte všechno, odškrtávejte si je znovu a vsaďte se, že jste na něco zapomněli):
1. Vejce - smažená nebo míchaná – a obvykle dvě.
2. Malá anglická klobáska, často dvě.
3. Plátek anglické slaniny.
4. Plátek jelita, kterému se anglicky absurdně říká black pudding.
5. Rajče rozpůlené a osmažené.
6. Dva osmažené žampiony.
7. Tlustý trojúhelníkový bramborák zvaný hash.
8. Plná naběračka fazolí dušených v rajčatové omáčce.
9. Dva toasty s máslem.
10. Pomerančová marmeláda.
11. Silný čaj s mlékem, dolévaný po celé jídlo.
12. Pomerančový džus, obvykle na začátku.
Samotným počtem položek tedy jídlo veskrze pravicové. Jenže jeho hlavním náruživcem je dělnická třída. A „mastné lžíce“ jsou vzhledově tím nejlevicovějším, co si dovedete představit. Umakartové stoly, ušmudlané linoleum, zákazníci v montérkách, kuchař v texaskách a keckách. Vzduch tučně prosáklý cholesterolem.
Tato tradiční levicově-pravicová instituce – bez ní si Británii nedokážeme představit, i když do ní třeba nikdy nechodíme – je ohrožená invazí kaváren a kavárniček, které mají tu drzost psát se café s francouzským akcentem a vyslovovat „käfej“, od mimořádných snobů dokonce s přízvukem na poslední slabice. Posedávají v nich všelijací podivíni čtoucí noviny či knihy a bezmyšlenkovitě přisrkávající standardní italské cappuccino nebo latte a přikusující croissant nebo baguette.
Jejich invaze začala nenápadně malými soukromými (pravicovými) kavárničkami kontinentálního stylu, kde vás obsluhuje sama majitelka, ochotná vám svůj repertoár přizpůsobit. I ty jsou však rapidně vytlačovány mezinárodními řetězci, jako Starbuck nebo Coffee Republic, které vypadají všechny levicově stejně, ve všech je stejná standardní káva a standardní pečivo, standardní hrnky, standardní trička obsluhujících – u pultu, ne u stolu. Jsou všeobecně ztotožňovány s kulturou blairismu. A k Blairově krachu v posledních obecních volbách přispěla víc než co jiného obava dělnické třídy o osud „mastné lžíce“ v podobě sloganů „Labour nás zrazuje“ a „Připadáme si ve vlastní zemi jako cizinci“.
„Mastná lžíce“ kdysi mívala i elegantnější středostavovskou variantu nárožních restaurací, které se jmenovaly Lyons Corner. Ty podávaly elegantnější a nadlehčenější verzi bohaté anglické snídaně pro duševně pracující. Byla částečně skotská a jejím prvním chodem byla miska ovesné kaše. Místo klobásek, slaniny a jelita měla pod grilem ohřátého uzeného slanečka, zvaného kipper, a vejce bylo sázené nebo naměkko vařené. Čaj byl prvotřídní a podával se v kotlíku o obsahu nejméně tří šálků a s džbánkem vařicí vody, abyste si jeho sílu mohli ještě upravovat podle vlastního gusta. K obědu bývaly dobré jednoduché tradičnosti jako pečené hovězí nebo jehněčí se čtyřmi druhy vařené zeleniny. Na stojanových věšácích visely v bambusových rámech šestery noviny, abyste tam nedělali nepořádek přinášením vlastních.
Tato veskrze pravicová a konzervativní instituce zanikla už někdy začátkem 80. let a její lokality většinou okupoval McDonald´s. Postupný zánik britského konzervatismu má svoje kořeny už zde, a to i přes osmnáct let konzervativní vlády, která nepochopila, že politika prochází žaludkem a že konzervatismus si nemůže udržet pevné základy při pokrokovém stravování.
Chcete-li si toto gastronomické drama promítnout do politiky české, třeba vám poskytne vysvětlení, proč se českému komunismu tak daří po sedmnácti letech demokracie. Bez legrace.
(praporek)
Poučení z ostrovů: K Blairově krachu v posledních obecních volbách přispěla víc než co jiného obava dělnické třídy o osud „mastné lžíce“
