Americký sen ještě jednou: „patentový vyděrač" Eugene Lang rozdal v závěru života velkou část jmění školákům
Amerika má dlouhou tradici v tom, jak se „loupeživí rytíři“ (Carnegie, Rockefeller, Vanderbilt) v závěru života mění na filantropy a příští generace je uctívají coby hrdiny.
Jedním z posledních exemplářů tohoto druhu byl jednoznačně Eugene Michael Lang (16. března 1919 - 8. dubna 2017). Zakladatel firmy Refac, která 20 let podávala tisíce žalob proti každé druhé korporaci v USA, zahájil svůj druhý život v červnu 1981.
Stál před šesťáky základní školy v Harlemu, již kdysi sám navštěvoval, a přemýšlel, co říci převážně hispánským a černošským dětem z problematických rodin. V návalu náhlé inspirace spustil: „Kdysi mne velmi zaujal Martin Luther King a jeho slavný projev,IHave a Dream'. Každý by měl mít nějaký sen. Já zaplatím školné každému z vás, kteří se rozhodnete pokračovat ve studiích na střední škole.“ Když skončil, přítomní zadrželi dech.
Patentový trolling
Lang možná chodil do stejné školy, ale měl trochu jiné zázemí. Syn židovských uprchlíků z Ruska a Maďarska vystudoval obchod i inženýrství a zprvu podnikal v leteckých součástkách. V roce 1952 založil společnost Refac, která řadu let operovala s bohulibým plánem. Nakupovala patenty od tisíců drobných vynálezců a výměnou jim sjednávala výhodné honoráře za jejich licencování. V průběhu doby ale přišla s mnohem výnosnější strategií - zažalovala každého výrobce, importéra i distributora, který podle ní patenty nelegálně okopíroval.
Na podávání žalob není nic nelegálního, takže jich za dvě dekády soudy přijaly asi tři tisíce. Mezi jinými žalobu proti výrobci Eastman Kodak a proti řetězcům Macy's, Sears a RadioShack. Firma Refac se oháněla vlastnictvím různých obskurních patentů včetně těch na LCD displeje, bankomaty, terminály pro kreditní karty, skenery čárových kódů, videorekordéry a videokazety (např. patent na „navíjení pásky“) a všechny syntezátory a elektronické klávesové nástroje. Žádnou žalobu sice nevyhrála, ale to nebyl účel podnikání. T ím bylo vyvolat chaos na trhu a dosáhnout mimosoudního vyrovnání dříve, než se odběratel kvůli nepříjemnostem rozhodne přejít ke konkurenci.
Refac si sice vysloužil děsivou pověst „patentového trolla“, ale do roku 1990 přesto vydělal stovky milionů dolarů.
Pan Lang své počínání uměl ospravedlnit dětinsky prostým konstatováním: „Zastupuji obyčejné a malé občany. Sám jsem obyčejný a malý občan.“ Je pravda, že řada drobných vynálezců a zlepšovatelů si díky firmě přišla na pěkné peníze, 0 něž se ovšem půl na půl rozdělili s panem Langem ajeho Rafacem.
150 milionů na školné
Z oněch 64 žáků šestých tříd v roce 1981 nastoupila na střední školu asi polovina.
Později se jim podle Luthera Kinga přezdívalo dreamers, protože Lang se jim často věnoval osobně a pomáhal jim po studiích nalézt práci - přední listy psaly, že je de facto „adoptoval“. Pro svůj projekt získal další sponzory (mezi jinými synovce pozdějšího prezidenta Jamese Bushe). Vznikla nadace 1 Have a Dream se sídlem na Manhattanu s 200 pobočkami po celé zemi. Za dobu své existence pomohla zaplatit školné či vzdělání 16 tisícům studentů, což stálo dohromady 150 milionů dolarů.
Za svůj bezprecedentní počin získal Lang medaili svobody (nejvyšší státní ocenění) z rukou Billa Clintona. Americký sen ještě jednou ukázal, že není mrtev. •
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU