Obvykle je to Evropská komise, která káže státům a firmám o volné soutěži, rozbíjí kartely a došlapuje si na snahu monopolizovat či jinak deformovat trh. Viz například letitý spor se softwarovým gigantem Microsoft. Teď se role poněkud otočila. Slavně neomalený majitel nízkonákladové letecké společnosti Ryan Air Michael O’Leary s chutí popotahuje bruselskou komisi za to, že v jeho očích diskriminuje letecké společnosti jeho typu.
Úspěšný irský podnikatel byl koncem loňského roku pozván do Bruselu na konferenci o inovacích. Akci pořádala komise, která O’Learymu sdělila, že cesta letadlem včetně řidiče z bruselského letiště bude hrazena organizátorem. Pozvaný chtěl ale letět vlastní společností Ryan Air, která létá na letiště s optimistickým názvem Brusel jih ležící asi 70 kilometrů daleko od Bruselu u města Charleroi.
To prý ale nešlo. Komise mu prostřednictvím nasmlouvané agentury sdělila, že rezervace s nízkonákladovými společnostmi nezařizuje, ale že mu zaplatí let s někdejší irskou národní a také mnohem dražší společností Air Lingus. Zrovna tu se O’Leary pokoušel převzít, komise mu to však před pěti lety překazila. Také mu sdělila, že transport z letiště se nevztahuje na vzdálené Charleroi.
Komise si tím naběhla na vlastní vidle. Nejenže O’Leary neváhal a celý příběh převyprávěl médiím. Nedávno s gustem zveřejnil i obsah formální stížnosti Evropskému účetnímu dvoru, v níž jeho právníci požadují prozkoumat „legálnost, regulérnost a finanční ospravedlnění“ cestovní politiky komise. V dalším dopise adresovaném komisi O’Leary žádá, aby organizace upustila od diskriminování určitých druhů leteckých společností.
Zaskočený Brusel se snaží najít různá ospravedlnění své politiky, například že potřebuje pružně a spolehlivě cestovat. Komise také tvrdí, že úředníci nemají zakázáno létat s levnějšími aerolinkami a mohou si sami kupovat letenky i bez agentury. Úředníci sami přiznávají, že partnerská agentura si starosti s cenou příliš nedělá.
Komise manévrovacího prostoru příliš nemá, i když lze připustit, že Ryan Air často ruší a zpožďuje své lety. Těžko ale může v době, kdy šetří, ospravedlnit ceny letenky za stovky eur, když mohou úředníci cestovat za zlomek.
O’Leary sice ve svém dopise zachází příliš daleko a v podstatě žádá, aby společnosti jeho typu dostávaly přednost. Není ovšem pochyb, že zvedl nabízenou rukavici, aby se komisi pomstil za popotahování kvůli podezření z využívání nejrůznějších subvencí, například nižších letištních poplatků.
Úředníci v komisi měli především trochu víc přemýšlet: jsem-li majitelem letecké společnosti, tak asi budu chtít letět s ní. Zejména pak jmenuji-li se O’Leary, kterému Brusel leze dlouhodobě na nervy. Vůz s řidičem na letiště Charleroi by komisi stál mnohem méně než negativní novinové články.
