Regulátoři všech zemí se spojili a vytáhli proti vdechování tabákového kouře. O rostoucí trh s odvykáním se perou tabákoví a farmaceutičtí výrobci. Pozorovateli ovšem neunikne, že v euroamerické civilizaci státní moc ke kouření přistupuje s neobvyklou nejednoznačností.
Když u vás v Bhútánu najdou úřady krabičku cigaret, zaplatíte vysoké dovozní clo; zapálíte-li si, jednáte rovnou nezákonně. Naopak například v africkém Malawi můžete kouřit sedm cigaret najednou třeba ušima, protože tam žádný specificky protikuřácký zákon neexistuje. Někde na půl cesty mezi oběma póly přístupu státní moci ke kouření se potácí euroamerická civilizace s neobvyklou nejednoznačností. Považme jen, že v amsterodamských coffee shopech smíte kouřit marihuanu, pokud ji ovšem nesmícháte s tabákem; v takovém případě jste persona non grata.
Bratře národní socialisto
Důvodů oné nejednoznačnosti je několik. Proti pět set let starému zvyku kouření tabáku (v Americe šest tisíc až osm tisíc let), barvité součásti kulturní diverzity Západu, jako první seriózně vytáhl Adolf Hitler. Svoji antipatii k tabáku odůvodňoval pravdivým tvrzením, že jeho konzumace je zdraví škodlivá (a navíc, jak jinak, przní árijské geny).
„Bratře národní socialisto, víš, že tvůj Vůdce je proti kouření a je toho názoru, že každý Němec odpovídá celému národu za všechny své činy a nemá právo poškozovat své tělo drogami?“cituje Robert Proctor z kalifornské Stanfordovy univerzity v knize Nacistická válka s rakovinou (2014) tehdejší německou osvětovou kampaň. Vedl ji rektor univerzity v Jeně a prominentní příslušník SS dr. Karl Astel, jehož hlavní příspěvky historii spočívají ve spoluautorství projektu konečného řešení židovské otázky a v zavedení termínu „pasivní kouření“.
Moderní odpůrci tabákového zlozvyku na nacistický výzkum přímo navazují ať už teoreticky (British Medical Journal dospěl k týmž závěrům stran rakoviny plic jako dr. Astel až v roce 1957), nebo rétoricky. „Není na světě horšího zla než kouření,“ nechal se slyšet jiný exkuřák a někdejší řecký eurokomisař přes zdravotnictví Markos Kyprianou. Co by ještě několik let předtím znělo jako názor extrémní, stalo se postupně mainstreamem. Přesto s výjimkou Bhútánu žádná země nezavedla jeho totální zákaz. Proč?
Zlatý důl
Zaprvé, jak zjistil už Hitler, kuřáci pěkně plní státní kasu spotřebními daněmi. Zadruhé, idealisté se mohou domnívat, že jistou překážku nachází totální zákaz i v reziduálním liberálním smýšlení části populace. Indicie jsou v tomto směru smíšené: v Británii po prohibici volá příslušná lékařská asociace, ve Spojených státech je podle průzkumů pro 22 procent obyvatel a v Rusku je na stole návrh zákona zakazujícího navždy prodej tabákových výrobků komukoli s datem narození v roce 2014 a vyšším.
Především však je současný stav - za něhož je konzumace tabáku společensky stigmatizována, ale stále legální - zlatým dolem. Statistik na to téma je málo, ale v roce 2015 mělo v USA kouřit na 40 milionů lidí, z čehož 12 milionů chtělo se zlozvykem přestat, uvádí specializovaný server Whyquit.com. A právě těchto dvanáct milionů (opíráme se o americké údaje, protože vjiných oblastech světa jsou dostupná čísla ještě řidší) tvoří lukrativní trh, jenž proti sobě staví farmaceutické a tabákové výrobce.
Hraje se o hodně. Tabákové společnosti v roce 2015 utržily za náhražky kouření šest miliard dolarů; podle londýnské firmy Research and Markets by do roku 2025 měly tržby dosáhnout 50 miliard dolarů.
Devět největších tabákových firem planety (Imperial Tobacco Group, Philip Morris International, British American Tobacco, Japan Tobacco, Altria Group, Reynolds American, ITC, Gudang Garam a KT&G) mělo přitom loni celkové tržby ve výši 155 miliard dolarů.
Hodně mají vsazeno i farmaceutické Hrmy. V roce 2015 odhadovala Hrma Grand View Research tržby z prodeje odvykacích prostředků na 4,66 miliardy dolarů; do roku 2024 by měly narůst až na 21,8 miliardy dolarů. Za nějakých sedm let by tedy celkový trh s kvazikouřením měl čítat přes sedmdesát miliard dolarů; to už stojí za boj o místo na slunci.
Nepostradatelný lék?
Farmaceutické Firmy vyrábějí především žvýkačky, bonbony, spreje, inhalátory a náplasti s obsahem nikotinu, jež mají kuřákům pomoci s odvykáním. Většina tabákových Firem naopak zaujala postoj, podle něhož hledá cesty, jimiž by se lidé mohli nadále věnovat svému zlozvyku, aniž by přitom omezovali ostatní a zároveň mohli vlastní zdravotní rizika snižovat. Proto v posledních dvaceti letech - v období, jehož začátek se zhruba shoduje s prvním západním zákazem kouření ve veřejných prostorách v Kalifornii v roce 1994 - vyvíjejí výrobky, jež umožňují kouření víceméně neškodně simulovat.
Z dříve jaksi ideologického boje farmaceutických a tabákových výrobců se tak stal souboj konkurentů v jediném byznysu. Hlavní roli hrají na první pohled vedlejší regulační opatření. Kamenem úrazu je klasifikace výrobků. Zdravotnické Hrmy usilují o dvě věci: zaprvé aby jejich žvýkačky, spreje, inhalátory, pastilky a náplasti (namátkou inhalátor Nicotrol od Johnson & Johnson, žvýkačka Nicorette od GlaxoSmithKline, náplast Habitrol od Novartisu) měly status „oficiálních“ odvykacích prostředků, bez nichž se neobejdete. Tato argumentační linie je například ve Spojených státech již etablovaná, ačkoli naráží na skutečnost popsanou znovu v British Medical Journalu, že totiž úspěšnost odvykání kouření za použití těchto výrobků je stejně nízká jako bez nich.
Kromě toho by farmaceutické Hrmy rády zatrhly volný prodej konkurenčních výrobků tabákových producentů; požadují, aby kjejich prodeji bylo třeba lékárenské licence. (Tento požadavek například neprošel v Bruselu při loňském schvalování příslušné regulační legislativy.) Jinou cestou, částečně úspěšnou, bývá prosazování zákazu elektronických „cigaret“ všude tam, kde je zakázáno kouření. (Tak to funguje třeba v letadlech.)
Chabá náplast
Naproti tomu tabákové firmy stojí před jemněji formulovaným problémem. Musejí nabízet výrobky, jež nekuřáky zajímají jen minimálně (podle britských průzkumů tvoří nekuřáci jen necelé procento spotřebitelů používajících elektronické cigarety), zatímco kuřáky z definice uspokojují jen částečně. Jinými slovy, musejí být dost „in“, aby měly vzrušující příchuť zakázaného ovoce, ačkoli ve skutečnosti budou ovocem navýsost povoleným, ne-li přímo doporučovaným jako obdobné výrobky farmaceutické.
Co tedy máte k dispozici, chcete-li kouřit, ale zároveň nekouřit? Tabákové firrmy podobně jako farmaceutičtí konkurenti vsadily na nikotin v jiné formě; na rozdíl od nich však více dbají na kuřácký rituál. Jste-li zvyklí svůj návyk (či závislost) uspokojit tím, že vezmete do ruky drobnou tyčinku, vložíte si ji do úst za účelem potáhnutí, náplast je vám v tu chvíli chabou náplastí.
Philip Morris zavede „zdravější“ cigarety – tabák se v nich jen zahřívá
Proto se jako první na trhu objevily elektronické cigarety, které jako cigarety také vypadaly. První patent na to téma si nechal v roce 2003 zaregistrovat čínský lékárník Hon Lik; jeho mechanismus byl založen na rozkládání tekutiny obsahující nikotin pomocí ultrazvuku. Masové výroby se však dočkal až obdobný systém založený na atomizaci, rozkladu takové tekutiny pomocí tepla dodávaného z vestavěné baterie.
Tepelným rozkladem roztoku však tabákový průmysl neřekl poslední slovo. Na řadu přišly vaporizéry (terminologie se různí, protože vaporizace je právě tak součástí tekutinového systému), tedy přístroje, jež tabák zahřívají, ale nezapálí. Při klasickém cigaretovém doutnání se tabák zahřeje na zhruba 600 stupňů, hoří a vydává kouř; to je prapůvodním účelem celé operace, ovšem zároveň jejím největším problémem, ožehavým místem, chcete-li. Tyto přístroje nové generace však zajistí, že tabák se pouze hodně zahřeje, právě tak, aby ze sebe dostal aroma a nikotin - a výsledek vdechujete, aniž byste skutečně kouřili.
| Nehořím, ohřívám |
|---|
| Na břehu Neuchatelského jezera řeší vědci nelehký úkol. Jak odnaučit lidi kouřit, ale nepřipravit je o požitek z tabáku \Vítejte v Kostce. To není začátek kultovního filmu režiséra Vincenza Nataliho z roku 1997, jehož děj se odehrává ve fantaskním vězení, kde se zničehonic probudí šest cizích lidí. Tahle Kostka je ovšem podobně futuristická, zahalena tajemstvím a málokdo se dostane dovnitř. Kostka (Cube) je centrum tabákové společnosti Philip Morris International (PMI), kterému se tak říká, protože opravdu kostkou je, a stojí na břehu Neuchatelského jezera ve Švýcarsku. Je to moderní vědecké centrum pro výzkum a vývoj tabákových produktů se sníženým rizikem škodlivosti. Pracuje zde na 430 vědců a inženýrů z celého světa nejen na vývoji nového výrobku, ale také na laboratorních testech a klinických studiích. PMI do tohoto výzkumu investovala od roku 2008 tři miliardy dolarů, Cube otevřela v roce 2009. „Samozřejmě víme, že produkty naší firmy, cigarety, škodí zdraví. Je to podobné, jako když se automobilové společnosti snaží snižovat emise,“ říká ředitel testovacích laboratoří a analytického výzkumu PMI Serge Maeder, když nás provází útrobami Kostky. Místnosti tu vypadají jako dokonalé chemické laboratoře, klidně by si člověk tipl, že tu klonují embrya nebo vynalézají stroj na cestu ke Slunci. Pravý účel výzkumů ale potvrzuje záhon v prostorné hale v přízemí, na kterém se zelenají rostliny tabáku. Na každém rohu tady zaslechnete slovo IQOS. Je to přístroj, kterým chce firma „odnaučit“ lidi kouřit a naučit je vdechovat daleko méně škodlivý aerosol. Výpary z přístroje IQOS (zkratka bývá někdy neformálně vykládána jako I Quit Ordinary Smoking, tedy Končím s běžným kouřením) totiž obsahují průměrně o 90 až 95 procent méně škodlivých látek než běžné cigarety. „IQOS je vlastně zařízením na ohřev tabáku. Namísto hoření jako u klasických cigaret se tabák jen zahřívá na zhruba 320 stupňů. Toxiny v cigaretovém kouři se totiž tvoří při mnohem vyšší teplotě spalování, proto věříme, a naše výzkumy to potvrzují, že IQOS je mnohem méně rizikový,“tvrdí Maeder. Jak IQOS funguje? Je to vlastně takový elektronický držák, do nějž se vkládá tabáková náplň podobná cigaretě. Místo škrtnutí zapalovačem se musí stisknout tlačítko pro zahřívání přístroje, který začne ohřívat tabák. Přístroj byl poprvé uveden na t r h před třemi roky v Japonsku a Itálii, dnes je dostupný na 25 trzích. Podle údajů firmy přešly na užívání IQOS ve světě už více než tři miliony dospělých kuřáků. K dostání j e také v Česku. |
(IC)
Dále čtěte:
