NA TAPETĚ Ministr práce Škromach splnil své hrozby. Navrhl zákon, který přehazuje odpovědnost za nemocné na zaměstnavatele. Podnikatelé, na něž se valí jedna rána za druhou, by tak měli na svá bedra převzít mnohamiliardovou ztrátu, kterou generuje takzvané nemocenské pojištění.
NA TAPETĚ
Ministr práce Škromach splnil své hrozby. Navrhl zákon, který přehazuje odpovědnost za nemocné na zaměstnavatele. Podnikatelé, na něž se valí jedna rána za druhou, by tak měli na svá bedra převzít mnohamiliardovou ztrátu, kterou generuje takzvané nemocenské pojištění. Nelze to nazvat jinak než jako drzost. Stát si vymyslel pravidla pro výplatu nemocenských dávek, ale po soukromnících chce, aby za něj platili útratu. Nic na tom nemění, že má jít „jen“ o první dva týdny nemoci, ani to, že Škromach chce firmám snížit nemocenské odvody na polovinu. Nemoci do čtrnácti dnů tvoří většinu neschopenek a systém jako celek je ztrátový, takže za polovinu peněz, která jim zůstane, ho podnikatelé neuživí ani náhodou. Ministerstvo tohle samozřejmě dobře ví. Jinak by ani nemělo důvod uvazovat firmám na krk tenhle balvan. Přesto se tváří, že je vše v naprostém pořádku. Stačí prý zatočit se simulanty a peněz bude dost. Proč to Škromach neudělá sám, když je to tak prosté? Zřejmě si nechce tou řezničinou ušpinit svou útlocitnou socialistickou dušičku. Špinavou práci mají vykonat jednak doktoři, jednak sami zaměstnavatelé. Z prvních se pod hrozbou vysokých pokut mají stát drábové, kteří budou potenciální simulanty podrobovat zkoušce na detektoru lži. Druzí si budou muset najmout špicly, aby jim zjišťovali, zda se jejich nemocní pracovníci někde nepoflakují. V zásadě to může dopadnout jen dvojím způsobem. Buď budou vykutálení zaměstnanci svého chlebodárce ruinovat, nebo naopak podnikatelé podrobí nemocné kruté šikaně, aby snížili neúnosné náklady. Kromě toho, že lékaři a podnikatelé budou nuceni k ne dvakrát etickému jednání, je tu i praktická otázka. Třeba se podaří vymýtit simulanty, ale pak přijde chřipková epidemie. V rámci celé republiky drobná statistická výchylka - pro malou firmu smrtící úder. Takhle končí každý socializmus. Na začátku jsou krásná slova o sociálních jistotách, na konci ekonomický krach doprovázený tuhou byrokracií a slídilstvím. Oč lepší by bylo, kdyby se na ty dva týdny nemoci každý soukromě pojistil. Všem by se ulevilo. Stát by nepřicházel o miliardy, zaměstnance by nikdo nešikanoval a firmy by měly o velkou starost míň. Jenomže vláda se chová jako mizerný a sveřepý lékař, kterému nelze vzít z ruky skalpel.
