Kreativní účetnictví potřebuje kreativní dohled, shodly se velké americké firmy se svými auditory a státními úředníky
Volební kampaň se ve Spojených státech začíná rozjíždět naplno a novináři se nemohou nabažit spekulací, jestli příštím prezidentem USA bude žena, televizní kašpar s umělými vlasy nebo ještě někdo jiný. Ve Washingtonu se mezitím stranou zájmu veřejnosti vede skutečný boj o moc a velké peníze. Jeho hlavními postavami jsou dva muži, jež spojuje křestní jméno James a detailní znalost účetnictví velkých korporací. Všechno ostatní staví Jamese Dotyho a Jamese Schnurra na opačné strany klání, jehož výsledek bude mít pro fungování americké ekonomiky patrně větší význam než výsledek volebního boje o Bílý dům.
James Doty předsedá málo známé organizaci s jen málo sexy znějící zkratkou PCAOB, což je Rada pro dohled nad účetnictvím akciových společností. Úřad vznikl v roce 2002 a náplní jeho práce je – zjednodušeně řečeno – sledovat, jestli velké auditorské firmy svým klientům pomáhají dávat účetnictví do pořádku, jak mají, nebo jestli jim naopak pomáhají účetnictví falšovat.
James Schnurr je hlavní účetním Komise pro dohled nad cennými papíry (SEC), která Dotyho radu zřizuje, jmenuje její členy, kontroluje její rozpočet a schvaluje její případné návrhy na vylepšení dohledu nad auditorskou profesí. Úkolem Jamese Schnurra je – také zjednodušeně řečeno – Dotyho práci znemožnit.
Případ Enron
Tento podivný stav věcí má původ v zákonu, jímž se Kongres na přelomu tisíciletí rozhodl čelit vlně podvodů, jichž se velké akciové společnosti za vydatného přispění svých účetních auditorů dopouštěly na investorech. Špičkou ledovce byl o rok dříve pád firmy Enron a historky o tom, jak parta lidí z auditorské firmy Arthur Andersen na poslední chvíli rozjela masovou skartaci veškerých dokladů o účetních podvodech a své vlastní roli při jejich krytí. Nebylo pochyb, že Arthur Andersen aktivně napomáhal vedení Enronu klamat investory, kteří tak přišli o celkem čtyři miliardy dolarů.
V reakci na to dal Kongres vzniknout orgánu, jemuž dnes velí James Doty; jeho rada je zase v podstatě odpovědná šéfovi účetního oddělení řečené komise SEC. Problém je v tom, že v účetnictví velkých firem se vyznají pouze účetní velkých firem. Dochází tak k absurdní situaci, že lidé, kteří mají dohled nad auditory provádět (Doty a spol.), i ti, kteří mají provádění takového dohledu kontrolovat (Schnurr a spol.), jsou zhusta kolegové z branže, případně dokonce z jediné firmy. „Ti, kdo mají být radou regulováni, jsou titíž lidé, kteří nad ní dohlížejí,“ řekl časopisu Forbes Lynn Turner, sám bývalý hlavní účetní SEC (a společník v dnešní PwC). Posledních třiadvacet let neseděl v čele účetního oddělení SEC nikdo, kdo by nepocházel z jedné z firem takzvané Velké čtyřky (viz graf).
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Šest let po pádu Enronu se rozjela globální finanční krize – a najednou začaly krachovat vážené instituce s účetnictvím parádně podepsaným velkými auditorskými firmami.
Mezi nimi byly například investiční banka Bear Stearns, spořitelna Washington Mutual a polostátní firma Fannie Mae. Všechny se položily do několika měsíců poté, co jejich účetnictví oficiálně schválila firma Deloitte & Touche, jež se dlouhodobě přetahuje s PwC o pozici světové auditorské jedničky. V americké ekonomice to nechalo díru velikosti 115 miliard dolarů, jak píše agentura Reuters, jež v prosinci věnovala boji o dohled nad auditory zvláštní analýzu. Druhým mužem Deloittu tehdy byl – James Schnurr.
Tenhle prima postup, v němž ruka ruku myla, dostal nečekaný zásah v roce 2010, kdy se v čele rady PCAOB ocitl jinak bezvýrazný šedesátník James Doty. „Může být něco horšího, než když dohled nad auditory převezme soukromý právník rodiny Bushů?“ kladla si tehdy neuctivou otázku novinářka přes finančnictví Francine McKennová ve Financial Times. Narážela tím na skutečnost, že Doty předtím pracoval 40 let pro firmu Baker & Botts někdejšího ministra zahraničí Jamese Bakera III.
McKennová se šeredně mýlila. Doty odmítl hrát podle předepsaných not. Spustil každoroční hloubkové audity účetnictví velkých firem a porovnával své výsledky s výsledky auditorských firem. Jak se dalo čekat, mnoho přátel si tím nenadělal. „Účetní firmy nechávaly svým klientům projít všechny možné kousky,“ citoval Reuters Johna Boglea, zakladatele obřího investičního fondu Vanguard Group. „Příchod Jima Dotyho to od základu změnil k lepšímu. A pokud jsou na něj velké firmy naštvané, zjevně dělá něco správně,“ pokračoval Reuters.
Neobvykle ostře se Doty chytil zejména s firmou Deloitte, jež zvolila tváří v tvář „agresivnímu regulátorovi“ strategii otevřeného odporu. „Rozhodli jsme se nepřikyvovat jen proto, abychom byli příjemní,“ praví firemní prohlášení z roku 2012. Jeho autorem byl -ano, hádáte správně – James Schnurr.
Schnurr má od té doby obzvlášť dobrý důvod mít na Dotyho pifku. Právě ve chvíli svého střetu s PCAOB se už už připravoval, že se stane generálním ředitelem; svůj boj však prohrál. Společnosti Deloitte hrozilo, že Doty zveřejní, co v jejích auditech našel. (To dobře ilustruje poměry: rada má právo zveřejnit své nálezy až poté, co auditor nevyužije roční lhůty k napravení nedostatků, na něž rada upozornila.) Firma musela na poslední chvíli změnit kurz, požadavky rady splnila a Schnurrův postup zarazila.
Schnurrova odveta
V říjnu 2014 se proto ve světě financí nadzdvihlo nejedno obočí, když předsedkyně SEC jmenovala svým hlavním účetním právě Schnurra. Ještě ani svoji novou židli neohřál, a už se do Dotyho a jeho úřadu pustil. Kritizoval radu PCAOB za příliš pomalou práci (u člověka, jehož tentýž orgán vyhodil ze sedla, je to pozoruhodný myšlenkový obrat).
Schnurr také napadl všechna opatření, jež Doty hodlal zavést. Mezi nimi je například požadavek, aby pod auditem byl vždycky někdo podepsaný. Auditorské firmy se tomu zuby nehty bránily; výsledkem je kompromis, podle něhož auditorské firmy dodají radě PCAOB řečený podpis ve zvláštním dokumentu a s několikaměsíčním zpožděním. Takový kompromis nemá žádný praktický význam kromě jediného: ztěžuje investorům přístup k informacím o firmách, do kterých vkládají svoje peníze.
Především však Schnurr zablokoval Dotymu peníze. Aby rada mohla audit správně vyhodnotit, potřebuje analytický posudek od externího ekonoma, což stojí peníze. Doty může bez svolení SEC manipulovat pouze jedním milionem dolarů ročně – a víc mu Schnurr odmítl poskytnout.
Boj obou Jamesů vstoupil do posledního kola v říjnu, kdy Dotymu vypršelo funkční období. Schnurr vedl otevřenou kampaň za jmenování nového šéfa rady. Poslední slovo však v této věci nemá on, nýbrž šéfka SEC Mary Jo Whiteová. Již v září jí napsalo 29 prominentů finančního světa dopis (podepsán je například bývalý šéf Fedu Paul Volcker), v němž ji žádají, aby znovu jmenovala právě Dotyho. Whiteová dosud nerozhodla a místo zůstává neobsazené; Doty pokračuje jako prozatímní ředitel. Až její rozhodnutí přijde, naznačí podobu budoucnosti amerického finančnictví spolehlivěji než výsledky voleb, před nimiž se všichni kandidáti dušovali, jak jim jde o blaho všech Američanů. l
bratrstvo zlodějů
80. léta ? Laxní účetní a auditorské normy přispívají ke krizi kampeliček, která stála Američany téměř půl bilionu dolarů.
1998 ? Fúze firem Price Waterhouse a Coopers & Lybrand vytvořila jednu z největších auditorských firem, z původní velké osmičky se postupně stává dnešní Velká čtyřka. ? Deník The Washington Post v dnes již slavné analýze upozorňuje, že systém dohledu nad auditory je nevyhovující.
2001 ? Kolabuje energetická megafirma Enron, její auditor Arthur Andersen je komplicem při krytí účetních podvodů (AA musela auditorskou profesi opustit, její finanční větev pokračuje jako Accenture).
2002 ? Šéf SEC Harvey Pitt chce v reakci na Enron založit regulační orgán, jenž by držel firemní účetní a jejich auditory na uzdě. ? Rozpouští se AICPA, samoregulační orgán amerických auditorských firem. ? Vchází v platnost Sarbanesův–Oxleyův zákon o dohledu nad firemním účetnictvím. ? Při Komisi pro dohled nad cennými papíry (Securities and Exchange Commission) vzniká auditorský a účetní regulátor PCAOB (Public Company Accounting Oversight Board). 2007 ? Rozjíždí se globální finanční krize; mnohé firmy krachují těsně poté, co jejich účetnictví dostala posvěcení největších auditorů.
2010 ? Do čela PCAOB nastupuje právník James Doty.
2011–2013 ? PCAOB pod Dotyho vedením nedrží s auditory basu; šlape firmám Velké čtyřky na paty; v Deloitte znamená střet s regulátorem mimo jiné to, že očekávaný nový CEO James Schnurr musel namísto povýšení přijmout podřadnou pozici.
2013 ? Obama nominuje někdejší soudkyni Mary Jo Whiteovou do čela SEC; její manžel John White pracuje pro Cravath, Swaine & Moore, k jejímž největším klientům patří Deloitte.
říjen 2014 ? Mary Jo Whiteová nominuje Jamese Schnurra z firmy Deloitte do funkce nového hlavního účetního SEC.
prosinec 2014 ? Schnurr se pouští do ostré kritiky PCAOB a jejího šéfa Dotyho, administrativními prostředky činnost účetního regulátora blokuje.
říjen 2015 ? Dotyho funkční období v čele PCAOB končí; o jeho zástupci nebylo do konce roku rozhodnuto.
Neobvykle ostře se Doty chytil zejména s firmou Deloitte, jež zvolila tváří v tvář „agresivnímu regulátorovi“ strategii otevřeného odporu.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
